DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ PROLETÁŘSKÉ KULTURY

DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ PROLETÁŘSKÉ KULTURY
S. K. Neuman: byl přímým iniciátorem proletářské poezie. Je autorem teoretických statí, v nichž byly její zásady formulovány (Proletářská kultura, Agitační umění). Sám byl na počátku dvacátých let tvůrcem agitační větve proletářské poezie. Ve sbírce Rudé zpěvy spojuje obdiv k továrním komínům s nadějí, že budou pracovat pro blaho všech.
Josef Hora: proletářskou poezii chápe ve svých sbírkách Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro jako záležitost přímé spoluúčasti básníka, který do hloubky procítil i promyslel svůj podíl na boji o lepší a spravedlivější svět, soucítí s proletářem, který trpí nezaměstnaností a hladem.
Jindřich Hořejší: svým dílem se zařadil rovněž k prolet. básníkům. Ve svých prvních básnických sbírkách Hudba na náměstí a Korálový náhrdelník se vracel k zážitkům z války, hlavně však protestoval proti bídě života obyvatel velkoměstské periférie. program prolet. poezie neopustil ani ve sbírce Den a noc. Překládal z franc. lit. (Verlaine, Apollinaire, Barbusse, Cocteau).

POETISMUS
V české literatuře se rozvíjí téměř současně s proletářskou poezií. Ohlásil se Nezvalovou básní Podivuhodná kouzelník. Další předzvěstí byla Seifertova sbírka Sama Láska, roku 1924 publikuje Teige stať Poetismus, ve které se již rozchází s proletářským uměním a formuluje nový program. Poetismus je: „Uměním života, uměním žití a užívání“. Umělecké dílo má „udělati ze života velkolepý zábavný podnik“. Vrcholné poetistické sbírky jsou Nezvalova Pantomima a Seifertova Na vlnách T.S.F. Roku 1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které poetistické období uzavíraly a rekapitulovaly. Vyznačovaly spříznění s proletářskými básníky. Prvky poetismu můžeme najít i v próze Rozmarné léto a dramatu Voskovec, Werich.

SURREALISMUS
(z fr. Surrealisme = nadrealismus) byl moderním uměleckým směrem, který se počátkem 20.l. 20.století zrodil ve Francii. Za základní způsob básnické tvorby pokládají surrealisté psaní neřízené žádným předběžným plánem, mluví se o psychickém automatu a automatických textech. Kladli důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, na niterní přání tůžby a skryté myšlenky. Zakladatelem surrealistického hnutí byl francouzský básník Aure Breton, který se opíral o učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tento významný psycholog, rodák z Příbora, se zabýval tzv. podvědomím oblastí pudů a citů. Zvláštní význam přikládal pudu sexuálnímu. Podle Freuda se obsahy podvědomí mohou projevit jen tehdy, když se vyřadí rozum, který omezuje vše, co neodpovídá morálce a spol. konvencím. Surrealisté se inspirovali zejména psychoanalytickou teorii snu.