JIŘÍ WOLKER (1900 – 1924) ... byl vychován v harmonickém prostředí prostějovské měšťanské rodiny. Do jeho šťastného dětství zasáhly události první světové války, potlačená vzpoura místního dělnictva. Po absolvování gymnázia studoval v Praze práva, navštěvoval však také přednášky Šaldovy a Nejedlého, stal se členem brněnské Literární skupiny a pražského uměleckého sdružení Devětsil. Vstoupil do KSČ. Na studiích onemocněl tuberkulózou, léčil se v Tatranské Poliance, ale jeho stav se neustále zhoršoval – zemřel v Prostějově. Wolker si v předtuše smrti vytvořil vlastní epitaf ("Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho chtěl se bít. Dřív, než moh‘ srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let").
Z jeho poezie vysvítá láska k životu, je z nich zřetelný vřelý vztah k člověku, soucit s trpícími i odsouzení třídní nespravedlnosti, nadšení humanistickými ideály proletářské revoluce. Jeho první verše ovlivňovali básníci devadesátých let, Fráňa Šrámek a vitalismus.
Host do domu: ve sbírce vyjádřil svůj chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a porozuměním. Poezii hledá v nejprostších věcech kolem něj, v "mlčenlivých soudruzích". Zvláštní kouzlo má pro něj okno, ulice, poštovní schránka, ... . Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček. Báseň naznačuje přechod k proletářské poezii. Často bývá srovnávána s Apollinairovou polytematickou básní Pásmo.
Těžká hodina: nejvýznamnější dílo proletářské poezie, dokazuje Wolkerovou názorovou změnu. Wolker ztrácí iluze, sám říká, že teprve teď dospěl, a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie a pouhý soucit s chudými se mění na odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji. Projevuje se v sociálních baladách - Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti.
Mezi ostatní Wolkerova díla patří pohádky – O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce, dramatické pokusy.
Wolker – teoretik a kritik výrazně ovlivnil vývoj proletářské literatury statěmi Umění všední či nedělní, Proletářské umění.
Žádné komentáře:
Okomentovat