Původ a vývoj českého jazyka

Původ a vývoj českého jazyka

praslovanština - společný základ jazyka Slovanů, měl pouze mluvenou podobu
staroslověnština - už psaný jazyk, základem makedonské nářečí
Vývoj češtiny:
bohemika - česká slova v latinské textu, 10.,11.stol.
glosy - vpisky českých slov kolem textů
- nejstarší česká věta z poč.13.stol.
primitivní pravopis (hlásky, kt. latina neměla označovány zvukově nejbližšími písmeny) pravopis spřežkový pravopis diakritický (rozlišovací) - dnešní podoba

Hláskové změny v jazyce:
 stahování samohlásek - novajanová
 zánik nebo náhrada jerů(zvláštní znaky) - podle Havlíkova pravidla
 denazalizace (zánik nosovek) - používají se jen v Polsku
 ustálení přízvuku - čeština na 1.slabice, v Rusku stále pohyblivý přízvuk
 krátké i dlouhé samohl. jen v češtině a slovenštině, jinak zkráceny
 vznik „ř“ (rr) „h“ (g)
 ztráta jotace - řidší používání „ě“ vyjma po retnicích: bě, pě, vě, mě
 přehlásky: aě, ie oě,ie ui,í (dušuduši)
 diftongizace - změna samohl. na dvojhl. óuo, úauou (koňkuoň)
 monoftongizace - změna dvojhl.na samohl. ouů (kuoňkůň)
 úžení: ieí,é (vieravíra)
 ajej (vajcevejce, dělajdělej)

Změny v tvarosloví:
 zánik duálu - zůstalo jen dva, oba, oči, ruce, nohy, ramena
 rozlišení podle životnosti (pohlavcipohlavky, hrobovéhroby)
 zánik některých minulých časů: aorist (vedechvedl jsem), imperfektum (vediechvedl jsem), plusquamperfektum (byl jest nesl) - složený tvar předminulého času
- aorist slovesa být (bych, bys, by..) dodnes jako část kondicionálu
 spřežkový pravopis - spojení 2 a více písmen (czasčas, rzychařeka)
 diakritický pravopis - v15.st. zavedl Jan Hus, spřežky nahrazeny písmeny s rozlišovacími znaménky(nabodeníčka dlouháčárka, krátkáháček)