Téma války v literatuře 20. století
Důležitým faktorem světové i české prózy byla první světová válka ( 1914 – 1918 ), Velká říjnová revoluce ( 1917 ) aj. Počátek století je časem tragických událostí, válečného utrpení a poklesu dobra a humanity. ZNAKY:
- proměnlivá,poválečná tvorba; v dílech je patrné trauma z války, protest proti krutosti, psychologický pohled
vyrovnávání se s situací, krize společnosti
- válka: otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři se většinou války zúčastnili => svědectví a varování ( ich - forma )
- rozdíl v zobrazování války mezi východními a západními autory (východ – oslava hrdinství a statečnosti, hromadné vraždění, velkolepé válečné scény, černobílé vidění situací ; západ – „pohled zdola“ = zobrazení války přes psychiku lidí zdeptaných válkou, hrdinové ukazují, že i oni mají ty nejnižší lidské pudy, scény dojemné i naturalistické, satirický pohled, sebeironie)
- zachycení holých faktů
- v amer. literatuře tzv. ztracená generace – mladí lidé, odcházeli na bojiště plní ideálů, později těžká deziluze (poznají, že válka je krvavá řež, jatka). Byli znechuceni, postupně ztráceli své ideály o svobodě a demokracii, situaci řešili různě (pití, sex, zřeknutí se odpovědnosti).
- nejčastější žánry : literatura faktu, publicistika, reportáž, memoáry
- mnoho filmových zpracování
- proti válce byl celý dadaismus, pocity umělců v době válečné a poválečné vyjadřoval hlavně expresionismus,naproti tomu futurismus italský (Marinetti) válku opěvoval (neboť válka ničí staré hodnoty, vše konzervativní).
Žádné komentáře:
Okomentovat