a) Romantismus v české literatuře
Karel Hynek Mácha
16. 11. 1810 (Praha) – 6. 11. 1836 (Litoměřice)
Představuje romantismus v české literatuře. Byl z chudé rodiny, ale vystudoval filosofii a práva, jako student se staral o obrození a psal německé verše. Dostal se ke kajetánskému divadlu – čeština a poznal Lori, které věnoval básně. Na gymnáziu jej učil Jungmann, který ho přivedl k češství a vlastenectví. Mácha se stal romantikem – psal tak a žil tak, utíkal do přírody. Stírá rozdíly mezi prózou a poesií, metafora, básnický jazyk. Píše sonety, básně a povídky – nedokončil. Chtěl psát pohádkové cykly. Nesmiřitelný hluboký rozpor.
Pouť krkonošská – Poutník přichází do Krkonoš, vymyslel mýtus o klášteru na Sněžce – zemřelí mniši jednou za rok obživnou, vzdávají se toho. Dávají přednost pokoji a smrti před vyrušováním. Poutník umírá a vše zaniká.
Kat – Měl to být rozsáhlý povídkový cyklus, dokončena jen první část Křivoklád. Setkáváme se zde s Václavem IV. a s jeho katem, zveličuje Václavovu malou vůli vládnout, jeho vlastnosti připisuje katovi – musí poslouchat, levoboček královského rodu, mohl být panovníkem, ale je sluhou
Obrazy ze života mého – Cyklus 2 povídky, Večer na Bezdězu – milovaný máchův kraj, úvahy o smyslu života, touto krajinou prochází poutnice a na zádech nese dětskou rakev. Marinka – často vydávaná samostatně, komponovaná jako hudební skladba, Praha – Na Františku. V malém domku v této chudinské čtvrti žije překrásná Marinka s otcem, Mácha (poutník) se s ním seznamuje – je to žebravý hudebník, dá mu tajuplný lístek, kde ho neznámá dívka prosí o schůzku, když se rozehrává příběh musí poutník na pouť do Krkonoš, když se vrací, nachází Marinku na smrtelné posteli. Její otec už zemřel. Zůstává sám, nepochopen.
Máj (1836) – Vydáno vlastním nákladem, musel se postarat i o distribuci, bojoval s cenzurou. Máj je to alegorický, společnost na něj nebyla připravena a odsoudili jej - nebyl vlastenecký. Až generace J. Nerudy (májovci) pochopila smysl a význam Máje. Skládá se ze 4 zpěvů a 2 intermezz, uprostřed oslavy přírody, láska mladých lidí. Vilém – strašný lesů pán, milý Jarmily, žije v lese a je zbojník. Děj na jezeře u Bezdězu. Za noci čeká Jarmila na V., ale místo něj přichází neznámý člověk, který jí oznámí, že V. zavřeli, protože zabil svého otce (nevěděl, že je jeho otec – rodiče se ho zřekli, dohnala ho k tomu společnost). V. je v kobce a rozjímá. Intermezza – svět duchů se těší na popravu. Poprava V. – přímo ztotožňuje s českou zemí.
Cikáni – Rozsáhlá povídka, vydali ji Májovci. Příběh zločinného hraběte Waldemara z Borku (krutovláda, robota, znásilňování), sem přichází cizinec – poutník, Mácha a jeho starší druh Giacomo – ten zjistí, že W. zničil dívku, kterou G. miluje a zabije ho. Potom mu cikán, kterého G. poznal řekne, že W. byl jeho otec. G. zpytuje svědomá a odchází do světa.
Slovenský-Štúrovský romantismus
Neměli spisovný jazyk.
Katolíci – Bernoláčtina (Z. Slovensko)
Evangelíci – Bibličtina (jazyk Bible Kralické)
Ľudovít Štůr
Básník, prozaik, spisovatel, novinář a politik. Vydával Slovenskjé naroduje noviny, které měly přílohu Orol tatranský. Psal i básně, knížky o slovenských pověstech, pohádkách.Je zakladatelem moderního slovenského jazyka.
Náuka reči slovenskej – Gramatika nové spisovné slovenštiny, základ - středoslovenské nářečí.
Nárečje slovenskvo alebo potreba pisanja v tomto nářečí – Vysvětluje, proč vzal základ ze středoslov. nářečí.
Samo Chalupka
Mor ho! – Hrdinská alegorická báseň, píše o slovenském dávnověku. Slováci vyslali posli k římskému císaři s dary a přátelstvím, bojují s nimi. I přes prohru morálně vítězí.
Andrej Sládkovič = Braxatoris
Vychází z lid. poezie.
Marína – Opěvuje dívku do níž je zamilován. Vztah k ní splývá se vztahem k rodné zemi.
Detvan – Heroická skladba, přírodní lyrika. Milenecká dvojice Martin a Elena, dávná minulost, král Matyáš, M. je mluvčí lidu – statečný a přímý, král ho zařadí do Černého pluku.
Janko Kráĺ
Básník, vyjadřuje revoluční nálady.
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko – Balada, v řece se vyskytuje položena poloryba, lidé se ji pokusili osvobodit, ale ona je zahubila, Janko také nachází smrt ve Váhu, ale nevadí mu to, protože ji miluje.
Výlomky z Jánošíka – Lyricko-epická skladba, oslavován Jánošík.
Ján Botto
Smrť Jánošíkova - Básnická povídka inspirovaná Májem. Soustředí se na Jánošíkův konec, úvahy o budoucnosti lidu, zlidovělo to.
Ján Kalinčiak
Reštaurácia – Zachycuje dobu stoličné obnovy
Josef Miloslav Hurban
Vydává nejstarší literární časopis na Slovensku – Slovenské pokĺady (stále existují).
Olejkár –Romantický příběh sourozenecké lásky (Vít + Ludmila). Když zjistí, že jsou sourozence L. vstoupí do kláštera a V. do vojska. Olejkár - intrikán
Od Slivestra do Troch kraĺov – Bohatý lakomý měšťan si pro peníze vezme starou služku, který vyhrála v loterii. Ta ale vše odkáže mladému spisovateli – vlastenci.
b) inspirace folklórem
František Ladislav Čelakovský
c) přechod k realismu
Božena Němcová (1820-1862), Barbora Panklová
Její babička – Magdaléna Novotná. Dostalo se jí dobrého vzdělání a vychování v úřednické rodině, v 17-ti provdána za Josefa Němce, stále se stěhovali. Tříletý pobyt v Domažlicích. Psala do pražských novin a časopisů. Později to vydala jako Obrazy z okolí domažlického. Na Slovensku sbírala lid. tvorbu – Slovenské pohádky a pověsti (Zlatovláska, Sůl nad zlato). Národní báchorky a pověsti – převyprávěné pohádky hlavně z Chodska. Její pohádky kladou důraz na soc. spravedlnost, rovnost všech lidí, jsou zasazeny do české přírody. Ženy – hrdinky, statečné, mravní charakter. Byla průkopnicí emancipace. Vyzvedali ji Májovci. Nenapsala ani jeden román – vše jsou povídky !
I. vytváří typ dobrého člověka
Baruška, Rozárka, Karla (transvestit Karel), Divá Bára
Babička – Náčrt už v r. 1851. Vrací se do idealizovaného dětství, vydáno 1855.
Dobrý člověk, Pan učitel – Lidé nesmírně laskaví
II. ukazuje nespravedlivé rozvrstvení společnosti – Nesváry se vyřeší smírem
V zámku a podzámčí – Zámecká paní nejprve hloupá a omezená. V závěru vše splývá v jeden idylický obrázek.
Chýše pod horami – Český student se zamiluje na Slovensku a přes protesty své rodiny i pražské společnosti se ožení.
Chudí lidé; Podhorská vesnice
Karel Havlíček Borovský
Studoval v německých školách, ale začal si uvědomovat své češství. Otec z něj chtěl mít právníka, ale H. odešel do kněžského semináře – bude mezi větším lidmi, kde bude moct šířit vlasteneckou myšlenku. Seminář byl veden zarytým Němcem, zastaralé metody, a tak H. z něj ve zlém odešel. Epigramy, i na církev. Odešel do Moskvy a stal se vychovatelem v rodině vysokoškolského profesora. Poznal, že Rusko je zaostalé a carismus je horší než vláda Habsburků. Vrátil se do Čech. Redaktor v příloze Pražských novin – Česká včela. Založil Národní noviny (1848) – vlastenecky bojovné, austroslavismus. Sledován policií, souzen. V r. 1850 byly zakázány. V Kutné Hoře začal vydávat časopis Slovan (1850-1851). Pak byl poslán do Brixenu.
Epigram – Krátká satirická báseň s výraznou pointou.
Obrazy z Rus – Reportáže, popisuje situaci, náboženství, zvyky. Kritika nevolnictví.
Tyrolské elegie – Humornou formou vypráví o svém zatčení, převozu a životě v Brixenu
Král Lávra – Pohádka o králi s oslíma ušima, holič Kukulín
Křest svatého Vladimíra – Poznatky z Ruska. Vladimír se povyšoval nad Peruna.
Epigramy – Soustředil je do 5-ti samostatných oddílů:
1.církvi, 2. králi, 3. vlasti, 4. múzám, 5. světu
Žádné komentáře:
Okomentovat