Antická literatura

a) eposy, bajky, poezie

Řecko – Dobré podmínky pro rozvoj kultury. Obchod a výměna informaci.
Bajky – 7/6. stol. př.n.l.
Periodizace:
archaické 9/8 stol. př.n.l. – 5. stol. př.n.l.
atické 5.-4. stol. př.n.l.
helénistické 338-30 př.n.l.

Homér
Slepý básník
Ilias – Podle města Iliady (Trója). Líčení bojů u Tróje.
Odyssea - Návrat do Ithaky z Trójské války.

Hérodatos
První člověk, který se začíná zabývat zapisováním historie. Příběhy z jeho plavby po Egejském moři. Popisuje nejstarší kmeny a národy.

Thukydides
Největší řecký historik. Pozorovatel Peloponéské války. Obrazy bojů, charakteristiky vládců a vojevůdců.

Ezop - Zakladatel bajek.

Sapfó – Milostné básně. Pocházela z ostrova Lesbos.

Anakreón
Básně radosti, vína, lásky, přírody, pijácké.
Anakreontika – Druh literatury z 18. stol. Návrat a napodobování přírody. Vyumělkované.

Pindaros
Psal ódy.
Ódy – Oslavné zpěvy. Vyzvedávaly vojevůdce, panovníky a sportovce.


b) řecká tragédie a komedie

Tragedie
Starší. Hrdinové bojují proti nepříznivému osud či silám. Poražení, ale většinou morálně vítězí. Vznikla z původních her na počet boha Dionýsa (bůh úrody, vína, radosti a veselí).
Tragédie = zpěv kozlů
Komedie
Komedie = zpěv veselého průvodu.

Aristoteles
Poetika – Pojednává o řeckém dramatu. Zásady tří jednot – času, místa a děje.
viz. dále.

Aischylos
Peršané – Řekové i s menším vojskem porazili Peršany.
Oresteia – Trilogie, vychází z řeckých bájí. Agammemnon se vrací z trojské války. Manželka ho zavraždí. Pomsty se ujímá Orestes (a Apollón). O. zabije matku. Erinye – mají za úkol potrestat násilí. Erinye a Apollóna rozsuzuje Athéna. Rozhodne, že O. je nevinný. Poprvé si vzala sbor soudců ze smrtelníků. Staré bylo poraženo a vítězí něco nového.

Sofoklés
Élektra – Orestova sestra, mstí se ona. Hlavním nositelem děje je žena.
Antigona – Otázky starých rodových zvyklostí. Synové Thébského krále Oidipa – Polyneikés a Eteoklés. Spory o trůn. P. shromáždí vojsko a obléha Théby. Oba umřou a králem se stane Kreón – zakáže P. pohřbít – poruší tím morální zásadu. Antigona (P. sestra) ho pohřbí. Kreón ji nechá zazdít. Miluje ji ale Kreónův syn a zabije se, Antigona se oběsí, Kreónova manželka se zabije. Kreón zůstává opuštěn.
Král Oidipus – Oidipus – syn Thébského krále, byl pohozen v cizině. V Delfské věštírně se dozví, že má být vrah svého otce a manžel své matky. Cestou zabije cizince (jeho otec). Zachrání Théby – nabídnou mu trůn a ruku královny. Mor má přestat, až bude potrestán vrah krále. Věštci O. prozradí, že zabil svého otce, oslepí se a odchází.

Euripidés
Élektra – Na rozdíl od Sofokla hrdina neměl právo zabít. Je vinen.
Trójanky – Manželky. Proti válce.
Ifigenie v Tauridě – Dva přátelé se vydávají do Tauridy pro obraz. Smí si ho vzít, když jeden bude obětován. Žije to Ifigenie (sestra jednoho z nich). Pomocí bohyně Athény získají obraz.
Médea – Symbol krutosti. Argonauti pluly do Kolchidy pro zlaté rouno. Do Iásona se zamiluje Médea a pomůže mu k zlatému rounu (zabila svého bratra). V Korintu pozná Glauku a zapomene na Médeu. Médea zabije své děti a G. Autor nedělá z Médei krutou vražedkyni, ale zoufalou ženu, viní Iásona.

Aristofanés
Autor komedií. Konzervativní, ctil tradice a morální zákony.
Žáby – Žáby okolo řeky Stix.
Mír; Lysistrata – Proti válce, komedie.


c) řecká filozofie

Sokrates
Žil v Athénách. Snaha analyzovat člověka. Nezanechal po sobě žádný spis. Obviněn z bezbožnosti, trest smrti.

Platon
Sokratův žák.
Faidros, Symposion – Dialogy
Obrana Sokratova – Hájí Sokrata
Ústava – Rozdělení společnosti na chudé a vládce. Vládci mají být filosoficky vzdělaní Společný majetek.

Aristotelés
Vychovatel Alexandra Velikého. Škola Lyceum. První filozof zabývající se vztahem mezi uměním a ostatními vědami.
Poetika – zásada tří jednot. Viz výše.
Fyzika; Metafyzika; Ontologika; O duši
Rétorika – Řečnictví

Periklés – Názory na fungování řeckého státu. Škola řečnictví.

Démostenés – Odvážné řeči proti Makedonskému králi Filipovi = Filipiky.


d) římská literatura
Periodizace
Archaické 3.-1. stol. př.n.l. Používají Řeckou kulturu.
Klasické (zlaté) 1. př.n.l. – 1 .n.l. Největší rozmach
Stříbrné 2.- 4. stol.n.l. Mírný úpadek
395 – Rozdělena Římská říše
475 – Zánik Římské říše.

Livius Andronicus – Přeložil do latiny Odyssea

Titus Maccius Plautus
Vychloubačný voják
Komedie o hrnci – O lakomosti. Přepracoval to Moliér (Lakomec).
Pseudolus = Lišák Pseudolus – vychytralý otrok

Marcus Porcius Cato
Nepřítel Kartága. Začínal každou řeč slovy „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“.
O zemědělství – O Římském zemědělství.

Marcus Tullius Cicero
Řečník a politik. Latina vycházela z jeho jazyka. Navazuje na Řeky.

Titus Lucretius Corus
O přírodě – Filosofický spis. Snaha zbavit lidstvo strachu z bohů.

Gaius Vobrius Catullus
Lyrické politické a milostné básně. Odi et amo.

Publius Vergilius Maro
Průvodce v Božské komedii.
Zpěvy pastýřské – Idilické rozhovory o přírodě mezi pastýři.
Zpěvy rolnické – Tehdejší poměry na venkově. Idealizované.
Aeneis – Rozsáhlá básnická epická skladba. Po porážce Tróje uprchl i se synem. Plaví se po moři a zažívá dobrodružství. Ideál ctnosti.

Quintus Harolius Flaccus – Ódy; Dopis pisónům

Gaius Cilnius Moecenas – Poslední Etrusk. Bohatý, podporoval básníky (mecenáš).

Publius Ovidius Naso
Vyhnán z Říma k Černému moři. Milostná poezie, mytologická, chvalozpěvy.
Umění milovat – Milostná poezie.
Proměny = Metamorfózy – Zpracovává staré báje ve kterých jde o proměnu.
Tristia (Žalozpěvy) – Žal z vyhnanství.
Dopisy z Pontu – Touha vrátit se do Říma.

Decimus Junius Juvenális – Veršované satiry.

Marcus Valerius Martialis – Epigramy (krátké satirické básně) na rozklad společnosti.

Gaius Petronius
Rozhodčí vkusu. Vychovatel Nera, musel se zabít.
Satyrikon – Dobrodružný román, nedochoval se celý. Část Hostina Trimalchionova

Lucius Annaeus Seneca – Dramatik, senátor. Vyznával stoicismus (všechno s klidem, neangažovat se).

Publius Cornelius Tacitus
Historik
Germánie – Popisuje stř. Evropu (i Čechy).
Letopisy = Anály – Rozsáhlé dějepisné dílo (po Nerovu smrt).
Historie – Navazuje na Letopisy.

Gaius Suetonius Tranquillus
Životopisy dvanácti císařů – Zákulisí dvora, intriky. I nedostatky císařů.

Marcus Aurelius
Hovory k sobě – O sobě (císař). Psáno řecky.