Už od okamžiku kdy člověk opustil jeskyně, musel začít přemýšlet nad tím,čím si zjistí příbytek dešti a nepohodě .
Zkoušelo se všelicos , drny, sláma dřevěné šindele a došky a mnoho jiného.
Došky :
Došky, jako krytina šikmých střech, měly svůj vývoj hlavně ve vesnických oblastech (první a doložený výskyt došků na střechách je z období Lužické kultury 5 st. př. n. l.), kde svého času dominovaly. Jako základní materiál se použita sláma z obilí, s názvem žito nebo také rež a rovněž kukuřičná sláma a dále rákos, orobince.
Konec masivního rozvoje doškové krytiny u nás znamenalo vydání Stavebního řádu pro venkov ze 17. května 1833, který tuto krytinu zakazoval zhotovovat na novostavbách.
Dřevěné šindele :
Dřevo bylo využíváno na krytinu šikmých střech všude tam, kde bylo k dispozici v blízkém okolí. Ze dřeva se vyráběly šindele – dříve jen štípané. Trvanlivost tohoto materiálu je závislá vždy na výběru vhodného dřeva a rychlosti jeho růstu. Tzv. rychle rostoucí dřeviny proto nejsou k výrobě šindelů vhodné. V minulosti byly šindele vyráběny ze dřeva smrku, jedle, borovice, modřínu ale i dubu a buku. K hodnocení kvality se používá počet letokruhů na 100 mm šířky, kde ideálem je minimální počet okolo 60. Dřevo, rostoucí v drsnějších přírodních podmínkách – Sibiř, Kanada a jejich druhy – sibiřská borovice, cedr apod. jsou pro výrobu vhodnější s ohledem na počty letokruhů, přesahujících hodnotu 100 až 200. I v tomto případě je životnost závislá na vnějších podmínkách, způsobu zpracování a mnoha dalších, ale i tak se může pohybovat bez problému okolo 30 let. Největším výskytem střech, se šindeli mimo oficiální skanzeny, jako je Rožnovský skanzen apod., může pochlubit město Štramberk.
To vše byl vývoj až do roku 1844 / některé prameny uvádějí 1843/ kdy byla vyrobena první střešní taška z betonu.
Střešní tašky .:
Podle dochovaných dokumentů je toto prvenství přisuzováno obchodníkovi a továrníkovi Adolphu Kroherovi, který si také betonovou tašku přihlásil k patentování.Pro pozdější vývoj bylo velice příznivé , že Staudach se nalézá v blízkosti Grassau kde se nacházely ideální surovinové zdroje potřebné k výrobě kvalitního cementu .
První tašky tohoto výrobce tašky byly většinou kosočtvercové, tvarované do jednoduchých forem ze železného rámu a dřevěného hranolu. Jeden zručný a zaškolený pracovník jich podle tehdejších záznamů vyrobil 125 kusů za jednu pracovní směnu . Betonová směs se připravovala z cementu a suchého ostrého písku na každou jednotlivou tašku zvlášť.
Taška kosočtvercového tvaru vážila poctivých 3,2 kg. A na krytí 1 m2 plochy střechy bylo potřeba 15 kusů této tašky a 1 m2 vážil tedy 48 kg
Prameny hovoří o tom, že továrník Kroher dbal na vysokou kvalitu a upřednostňoval ji nad rychlým výdělkem. Při rozšiřování výroby betonových tašek se sám snažil ovlivňovat trh. Proto také prodával nejen ceněný a kvalitní »Staudachovský cement«, ale prodával a zapůjčoval i své stroje na výrobu střešních tašek. Ne úplně se mu to vyplatilo, i tehdy se našli draví soupeři, bez odborných znalostí a nedbající na kvalitu, ale na levnost a rychlost výroby, kteří zaplavovali trh nekvalitními výrobky. Sám pan továrník na tuto nestandardní výrobu upozorňoval ve své brožuře, vydané roku 1878.
V Kroherových závodech se kvalita tašek kontrolovala několikrát. V dílně se nechávaly po dobu 8 - 14 dní, v závislosti na počasí. Po dalším dvou- až tříměsíčním skladování byly tašky volné pro prodej a připraveny pro pokládku na střechu. Správně vyrobená taška měla odolat povětrnostním vlivům bez jakýchkoli změn nejméně 30 let. Dnes, s odstupem času víme, že tašky vydržely mnohokrát déle. Rodina Kroherů podnikala v oblasti výroby betonových tašek až do roku 1929.
Nástup průmyslové výroby betonových střešních tašek se rozběhl v Anglii v roce 1895. A od roku 1930 můžeme hovořit právě v Anglii o automatizované výrobě betonové tašky. Na výrobky byly dávány dlouholeté záruky, což značně podpořilo jejich rozšíření. Britská firma Redland, která používala zajímavou produkční technologii, se zasloužila o velký převrat ve výrobě betonových střešních tašek.
Po roce 1945 začíná výrobu betonové tašky Rudolf H. Braas v závodě v Hausenstammu u Frankfurtu. Tato společnost zavedla mnoho doplňků a vytvořila komplexní střešní systém.
Firmy Braas a Redland spojily posléze svoje síly a v roce 1954 zahájily výrobu dodnes nejrozšířenější betonové drážkové tašky – tašky Frankfurtské.A v roce 1967 zakládá firma Braas společně s rakouským stavebním koncernem Hoffman Maculan společnost BRAMAC dodnes jednu z vedoucích firem na evropském trhu střešních krytin.
Žádné komentáře:
Okomentovat