- název období "Helénismus" je z 19. století - Johann Gustav Droysen
- rozpad říše - Makedonie, Sýrie, Egypt - dál se šíří
- řečtina se stala jazykem vzdělanců
- Řecko položilo základ vzdělanosti, řecká kultura přejímá prvky jiných společností a stává se tak kosmopolitní
- centrum Atény a Alexandrie
- Řecko dobito Římem - vzrůstá Říše římská; dále se šíří řecká vzdělanost
- vzniká mnoho rozmanitých F směrů a proudů
- většina vzniká v Řecku a Římané je rozvíjeli
- důraz kladen na etiku
- snaha osvobodit člověka od strachu ze smrti - od pesimismu
- snaha najít návod jak správně žít a umřít, jak dosáhnout v životě lidského štěstí
I. Stoicismus
(stoa = sloupořadí; stoá poikilé - sloupová síň v Aténách, kde se přednášelo)
- zakladatel stoicismu ZENON Z KITIA
3 etapy:
1. stará stoa - KLEANTHÉS, CHRÝSIPPOS
2. střední stoa - POSEIDONIOS
3. mladší stoa - SENECA (4 př.n.l. - 65 n.l.)
- EPIKLÉTOS (50 - 138 n.l)
- MARCUS AURELIUS (121 - 180 n.l.)
- 3 oddíly - logika - fyzika - etika (vrchol filozofického uvažování)
etika - zabývá se tím, jak správně žít život v souladu s přírodou
a) rozumný život b) nectnostný, špatný život
- ctnostný - nectnostný
- spravedlivý - nespravedlivý
- statečnost - zbabělost
- skromnost - žádostivost
- rozumnost - nerozumnost
Rozumný život – v souladu s přírodou, je to jediná blaženost, dobro. Obsahuje všechny ctnosti (statečnost, skromnost, moudrost, spravedlnost). Nerozumný život je pravý protiklad; je to jediné zlo, poživačnost.
lhostejné - všechno čeho si cení i čeho se bojí (společenské pocty, pohana) - žádné extrémy
- nenechat se tím zneklidnit a ovlivnit
- všechno, co je mezi rozumným a nerozumným životem
afekty - pudy, vášně
- omezují nás v poznávání a nejsme tak schopni rozlišit, co je lhostejné
- očištění od afektů - stav apatheia (krok na cestě ke ctnosti)
- člověk, který apathei dosáhl, dosáhl splynutí s přírodou a ataraxie ( konečného klidu a vyrovnanosti)
- velice si cení přátelství, oceňují lásku k člověku a to i k barbarům a otrokům
- asketismus
- připravili tak půdu pro křesťanství
V tomto období se střetávali kynikové a stoikové. Kynikové byli egoisté a odvrhli společnost. Stoikové přisuzovali životu ve společnosti velkou úlohu. Jejich F byla humanistická ( láska k člověku, přátelství i k otrokům a barbarům), (připravili tak půdu pro křesťanství).
Žádné komentáře:
Okomentovat