Charakteristika
-heslo: „AD FONTES“ (k pramenům)
-novověk, důraz na studium člověka
-filosofie, přírodní vědy, medicína, všechno co souvisí s pozemským životem
-umění: architektura, sochařství, výtvarné
-14.-15. stol. – upadala církevní a světská moc do krize, poznání člověka a přírody
-oživení antických her (tragedií)
-rozvoj řemesla, obchodu, finančnictví, rozrůstání měst, nezávislost obyvatelstva
-vynález kompasu, zeměpisné objevy, střelný prach, knihtisk
-přizpůsobování přírody ke svým potřebám
-vnitřní reforma církve -Martin Luther – autor něm. překladu bible
-křesťanská jednota v Evropě skončila
-člověk obstojí před Bohem vírou a ne skutky
-Itálie – Benátky, Janov, Florencie
-výtvarné umění – zájem o lidské tělo, přirozené akty, perspektiva
Umělci
-Raffael Santi – autor madon (Zasnoubení Panny Marie)
-Michelangelo Buonarotti –výzdoba Sixtínské kaple ve Vatikánu
-nahé postavy ® kritika; plastičnost
-sochař: Mojžíš, David, Pieta (Marie s Ježíšovým tělem)
-architekt – Svatý Petr (Vatikán)
-Tizian – akty (Ecce Homo, Venuše)
-Albrecht Dürer – autoportrét, studie lidských těl (staří lidé)
-Leonardo da Vinci – všeuměl, Mona Lisa
Itálie
-Dante Alighieri – Božská komedie – v toskánském dialektu italštiny
-3 části: Peklo, Očistec, Ráj (cesta básníkova)
-alegorická básnická skladba, náročná
-„Zanechte nadějí, kdo přicházíte“ (peklo, brána)
-Francesco Petrarca -zástupce humanismu
-básník milostná lyrika, zakladatel sonetu
-dovedl k dokonalosti středověkou lyriku
-smyslová poezie, opěvuje konkrétní bytost Lauru
-dílo: Zpěvník (sonety Lauře)
-forma sonetu – 4 strofy, 1. 2 – 4 verše, 2. 2 – 3 verše
-Giovanni Boccacio -tvůrce novely
-Dekameron -soubor novel ze šlechtického prostředí, hodně realistické, podrobné detaily, milostné, laškovné a žertovné náměty
-Den sedmý, příběh čtvrtý – žena boháče, on na ni žárlil (bezdůvodně), zahne, opíjela ho, on jí jednou obelstí a přistihne ji ale obrátí se to proti němu
Francie
-Francois Villon -„prokletý básník“, dobré vzdělání
-pohrdal konvencí, rozporuplný, nevyrovnaný, neklid v životě
-Balada (Villonská balada) -plná protikladů, vzpomíná na mládí na kamarády, životní zpověď
-4 strofy, v poslední je hlavní myšlenka
„Já pramen jsem a žízní hynu“
refrén: „Srdečně přijat, každým odmítán“
-Závěť (Le Testament) -napsaná ve vězení, odsouzen na smrt nakonec zproštěn viny, životní rekapitulace,
„Ach kdybych já studoval,
v svém mládí bláznivém, můj bože,
na dobré mravy se dal,
teď měl bych dům a měkké lože.“
„Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad“
„Františku už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší,
teď na krk oprátku ti věší,
ať pozná, oč je zadek těžší.“
-Francois Rabelais -prozaik, mnich, lékař,
-psal satiru
-dílo: Gargantua a Pantagruel – 4-dílný satirický román, historie král. rodu obrů, celek působí výchovně, hrubý humor, ironické líčení spol., Gargantuova řehole (pravidla) – „Dělej co chceš“
-Michel de Montaigne -filosof, psal eseje
-O výchově dětí, O tom, že filosofovat znamená učit se umírat (kdo se naučí umírat zprostí se nátlaku a nemá v životě místo na neštěstí)
-stoický klid (jako řečtí filosofové)
Žádné komentáře:
Okomentovat