Romantismus se datuje do období mezi dvěmi revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě). Označuje se jako období naděje v nové společenské uspořádání, jejichž nenaplnění vede k nespokojenosti a buřičství. Z toho vyplývá vlna revolucí v 30.letech 19.stol., sílí liberalismus a nacionalismus a vznikají nové státy (Řecko, Belgie…). Revoluce měla ovšem jen krátké trvání a byla poražena. V kapitalistické společnosti roste moc peněz (zasahuje i do mezilidských vztahů).
Romantismus = neskutečné jako v románu ; myšlenkové hnutí, které neuznávalo hodnoty dané minulostí
Znaky : konflikt mezi sny a skutečností atypický hrdina v atypickém prostředí
sny převládají nad rozumem romantická (platonická, nenaplněná) láska
autor je většinou hlavní hrdina časté autobiografické prvky
obdiv pro minulost smíšené žánry
člověk pociťuje své osamoceníÞčastý střet se společností, v revoltě však často sámÞtragický konec
Romantismus ovlivnil veškeré umění : hudbu, malířství, sochařství. Romantičtí autoři obdivovali přírodu, mystiku, exotiku… a zdůrazňovali svobodu. Romantický hrdina touží po lásce, ale ví, že ji nemůže najít, miluje nějaký ideál a pro něj se vzdá všeho. Romantická hrdinka je naopak spoutaná konvencemi a vášnivý vztah odmítá (je většinou vdaná). Převládá pesimismus a zklamání.
Anglická literatura
George Gordon Byron : pocházel z aristokratické rodiny, nešťastné dětství, hodně cestoval (hlavně středomoří)
zemřel jako dobrovolník v boji Řeků proti Turkům ; tvůrce „Byronské povídky“
· Child Haroldova pouť (rozsáhlý epos s autobiografickými prvky ; hrdina odejde ze své společenské
vrstvy-šlechtic, zříká se ženy, rodičů a zbytek života se toulá po středomoří, hrdina=revoluční
romantik, pomáhal v bojích za svobodu)
· Džaur ; Korzár ; Lara (romantické povídky inspirované cestami po Orientu)
Percy Bysshe Shelly : vyslovil odpor proti společenským předsudkům, pokrytectví, státní a náboženské tyranii a
sociální nespravedlnosti ; je tvůrcem Titánismu (podstata šťastné budoucnosti lidstva je ve svobodě,
dobrotě, kráse a radosti , člověk se nikdy nemá vzdávat a vždy zůstat svým)
· Odpoutaný Prométheus (1820, lyrické drama, obměnil antický mýtus o Prométheovi, který se vzepřel
bohům, teď vzdoruje a trpí dokud nedonutí odstoupit panovníka)
Walter Scott : sbíral Skotské lidové balady, zakladatel historické povídky a románu
· Waverley (román s tématikou skotského povstání, vydán anonymně)
· Ivanhoe ; Kenilworth
Francouzská literatura
Viktor Hugo : vrchol lidstva viděl v antice, od té doby lidstvo upadá, nesouhlasil s renesancí
· Cromwell (drama z anglických dějin, manifest francouzského romantismu)
· Legenda věků (3-dílný cyklus básní, zobrazil v nich vývoj lidstva za pokrokem a humanitou, inspiroval
Vrchlického a Machara ; napsán ve vyhnanství (dobrovolném))
· Chrám matky boží v Paříži (1831 ; děj v 15.stol. za Ludvíka 16., tři nejdůležitější postavy :
Quasimódo, kněz Follo a Esmeralda, končí smrtí všech)
· Ubožáci (nebo Bídníci, 1862 ; dvoudílný román, hlavní postava Jean Baljean (typicky romantický
hrdina, bývalý galejník), bouří se proti osudu, změní se po setkání s biskupem Myrielem
(pozná lidskou dobrotu) a prostitutkou (po její smrti adoptuje její dceru Cossetu), Cosseta
dospěje opustí ho, život pro Jeana ztrácí smysl, střádá a nakonec umře, důležitá postava
četníka Javerta)
Stendhal : to je pseudonym ; stoupenec revoluce, účastnil se napoleonských válek, po porážce odchází do exilu
do Itálie ; jeho hrdinové prožívají vášnivé i nešťastné lásky, jsou stále v konfliktu s dobou, odmítají
pomocÞnakonec zemřou
· Červený a černý (červená=barva krve revoluce , černá=brva kněžství, tmářství, dogmat ; Julian Sorel
(ctižádostivý, chytrý a pohledný mladý muž, syn tesaře) chce za každou cenu proniknout do
vyšší společnosti , nemá však peníze (volí jiné prostředky), stane se knězem, celý život miluje
paní de Rênal i když se ožení s Matyldou de la Mole, za pokus o vraždu p. de Rênal odsouzen
k smrti, odmítá pomocÞumře ; laděno psychologicky, formou vnitřního monologu a analýzy
sama sebe)
· Kartouza parmská (=vězení, děj o mladém šlechtici v Itálii ; vylíčení intrik, přetvářky, nenávisti a
zloby, které vládly na parmském dvoře a hýbaly s lidskými osudy)
Alfred de Musset : asi nejsubjektivněji píšící romantik, sklon k vnitřní analýze, téma-nešťastná a láska
· Zpověď dítěte svého věku (autobiografický román citového života hlavního hrdiny, podnětem
k napsání se stala nešťastná láska k G.Landové)
Německá literatura
Jacob a Wilhelm Grimmové : nejvýznamnější, sbírali lidovou slovesnost-pohádky
Novalis ; H.Heine : básníci
Ruská literatura
Vrchol ruského romantismu reprezentuje A.S.Puškin. Romantismus v Rusku zaznamenává vrchol ruské společnosti, -četná lidová povstání pramenící z chudoby, -značný revolucionismus, -útisk ruských mužiků, -nudu šlechticů, -krásu přírody, -velkoměstský Petrohrad, -otázky křivdy, spravedlnosti a svobody.
Alexandr Sergejevič Puškin : pocházel ze šlechtické rodiny, za účast v revoluci (děkabristy) vyhnán na jih Ruska
(1820), 1827 zpět v Petrohradu pod policejním dozorem, je zabit při souboji za čest své ženy
· Kavkazský zajatec (autobiografie), Kapitánská dcerka, Cikáni (menší lyricko-epické skladby
inspirované jižní přírodou, podporuje svobodu a odboj)
· Boris Godunov (historické drama, na pozadí boje o trůn mezi Godunovem a L.Dimitrijem řeší otázku
vztahu krále a lidu a polemizuje s názory děkabristů)
· Evžen Oněgin (1823, milostný román ve verších ; hlavní postava je typ „zbytečného člověka“ (=plný
předsevzetí, ale nic nedělá, takže se celý život nudí), téma lásky mezi Evženem a Taťánou)
Michajl Jurijevič Lermontov : stejně jako Puškin byl ve vyhnanství a zemřel v souboji, jeho dílem vrcholí ruský
romantismus
· Démon (rozsáhlá básnická poéma, vyslovení základní jeho myšlenky „zlo se rodí z bezmocnosti
dobra“ ; nepoměr mezi dobrem a zlem způsobuje tragiku lidí, kteří chtějí změnit svět)
· Hrdina naší doby (zaměřen na aktuální společenské otázky, hrdina je „zbytečný člověk“)
Polská literatura
Splynul s národním bojem za svobodu, většina autorů byli zchudlí šlechtici po porážce revoluce-emigranti
Adam Mickiewicz : znal se s Puškinem a děkabristy, emigroval do Paříže (zemřel v Krymské válce)
· Pan Tadeáš (rozsáhlý epos, obraz polské společnosti za Napoleonských válek)
· Konrád Wallenrod (historická povídka, hrdina se vzdá všeho (i života) aby pomohl vlasti-Litvě)
Česká literatura
Karel Hynek Mácha : 1810-1836 , narodil se na Malé Straně , vychován matkou, která v něm odmalička
pěstovala lásku k hudbě, divadlu a literatuře, vystudoval maloměstské gymnázium, filosofii a práva,
častěji na FFUK (přednáškách J.Jungmana o českém jazyce a lit.), často navštěvoval představení
v Stavovském divadle, později ochotník na scéně Kajetánského divadla(zde poznává osudovou lásku
Lori Šonkovou, jejich vztah byl však naplněn zklamáním (ona nechápala jeho umělecké sklony, on
zklamán, páč nesplňovala jeho ideál ženy), velmi rád a často cestoval (sám a pěšky). Navštěvoval
osamělá místa „barabizny“…, okolí Máchova jezera u Bezdězu, šel přes Alpy do Itálie ; jeho
intelektuální a umělecké zrání urychlovaly dojmy z cest, četba a studium filosofie ; po právnických
studiích odešel do Litoměřic, po narození syna plánoval svatbu, při hašení požáru onemocněl a v den
svatby umřel, pohřben v Litoměřicích, ostatky později převezeny do Prahy na Slavín (Vyšehrad)
znaky tvorby : častý protiklad snu a skutečnosti
časté symboly poutníků (symbol svobody) a loupežníků (symbol revolty)
· Máj (věnován Hynkovi Komovi ; lyricko-epická báseň, kompozicí připomíná drama (4zpěvy, 2pauzy)
1.zpěv (charakter epický, věnováno Jarmile)
2.zpěv (hluboké filosofické úvahy o životě a smrti, řetězec osudových náhod, které
poznamenaly Vilémův život, užití zvukomalby)
3.zpěv (bývá považován za nejkrásnější, oslava země (=jediná jistota daná člověku jako
dědictví, je to jeho kolébka i hrob ; motiv prázdnoty a nicoty, věnováno Vilémovi)
4.zpěv (autorovo ztotožnění se s hlavními hrdiny (Hynku, Viléme, Jarmilo), časté oxymoróny
(=blbosti) ; jinošství je pro Máchu dobou kdy má: „na tváři lehký smích a v srdci
hluboký žal“
forma: metafory, oxymoróny, barvy (zelená a bílá), kontrasty, dramatičnost, divné přívlastky) ;
v době vydání Máj nepochopen (otřásl církevními dogmaty o posmrtném životě, společnost se
nelíbil výběr postav a málo vlastenectví), pochopen až v májovci (60.léta19.stol.)
Mácha psal i prózu:
· Obrazy ze života mého (1834 ; povídky s autobiografickými prvky)
· Márinka (děj v Praze Na Františku, hlavní postava krásná, ale nemocná dívka-TBC ; vyprávěno v
1.osobě jako historie Máchovy nenaplněné lásky k Márince)
· Cikáni (román popisující život na okraji společnosti, motiv tuláctví, podobné Máji)
· Kat (ve 4dílech nazvaných podle hradů: Křivoklát, Karlštejn, Vyšehrad, Karlštejn ; nedokončil)
Žádné komentáře:
Okomentovat