Stát je velmi závažným subjektem ekonomiky. Je představován vládními orgány. Vláda málokdy podniká jako soukromá firma na tržních principech. Většinu příjmů získává z daní, takto získané prostředky se mohou ve státních orgánech přerozdělovat, používají se na různé účely (sociální zabezpečení, podpory v nezaměstnanosti, starobní důchody,…). Některé činnosti nemůže zabezpečovat nikdo jiný než stát, např. soudnictví, armáda. Jiné mohou být soukromé i státní (školy, dálnice). V některých zemích převládl názor, že veřejný sektor je dost rozsáhlý a že soukromé firmy by řadu činností zajistily efektivněji. V některých zemích vlády přistoupily k privatizaci státních podniků.
Stát má také své potřeby (podnikání, vytváří právní rámec, potřebuje peníze na platy státních úředníků a prostor, ve kterém budou instituce provádět své úřady – pronájem budov pro potřebu kanceláří).
V národním hospodářství existují oblasti, kde role trhu není bezvýhradná a všemocná a stát v nich hraje nezastupitelnou úlohu => zasahuje do ekonomiky.
V každé vyspělé tržní ekonomice plní stát regulační funkci, ekonomika se blíží smíšené ekonomice, ale rozhodující úlohu zde hraje trh.
Hospodářská politika státu => souhrn cílů, nástrojů a opatření státu zaměřených na kontrolu a ovlivňování ekonomiky. Za její koncepci a realizaci odpovídá vláda a parlament. Vláda řídí státní instituce, které se podílejí na provádění hospodářské politiky (ministerstva, Centrální banka). Parlament kontroluje vládu. Důležitou roli hrají v hospodářské politice státu mezinárodní organizace a nadnárodní instituce => evropské integrační seskupení Evropská unie.
Žádné komentáře:
Okomentovat