MICHAIL ŠOLOCHOV
- povídka
Osud člověka – zfilmována
Hl. hrdina Andrej Sokolov nejdříve žije ve Voroněži se svou rodinou, má 2 dcery a syna. Rodina žije klidně a spokojeně až do vypuknutí války, která velice zasáhne do jejich života.
Andrej musí do války a brzy se dostává jako řidič do německého zajetí. S ostatními zajatci musí pochodovat, nocují v jednom kostele (zaslechl rozhovor dvou mužů, jak jeden druhému vyhrožuje, že ho ráno udá,že je velitel, Sokolov donašeče jednoho uškrtí), pochod je velmi namáhavý, někteří zajatci po cestě padnou. Dostanou se do věznice, kde je blízko kamenolom, ve kterém musí zajatci pracovat – denně musí odnosit minimálně kubík.
Sokolov jednou prohodí: „ Na pomník stačí méně než kubík “. Někdo to na něj řekl veliteli tábora a Sokolov byl k němu pozván. Domníval se, že jde na jistou smrt, ale šel odhodlaně. Velitel mu řekl, co se k němu doneslo a chtěl, aby si s ním a s ostatními veliteli připil na vítězství v bitvě u Stalingradu. Sokolov ale odmítl (přece nebude pít na svou prohru) a čekal, že bude zastřelen. Veliteli se však líbilo, že je statečný a zůstal přesvědčený o svém národu a dal mu svobodu a chleba pro spoluvězně. Sokolov byl úplně omámený, připadalo mu to neskutečné.
Pak byl zaměstnán jako řidič jednoho německého důstojníka. Blízko slyšel ruskou frontu a začal přemýšlet o útěku. Věnoval se průzkumu terénu, vše si promyslel. Jednou, když vezl opět toho důstojníka, ho zabil a oblékl si jeho šaty. Když projel německou frontou, svlékl šaty a došel ke svým vojákům.
Za války hodně zhubl Rusové ho poslali do ozdravovny. Od souseda, s kterým si psal, dostává špatné zprávy – jeho dcery i žena zemřeli při bombardování, syn odešel na frontu a také padl. Sokolov se ocitl úplně sám. Vrátil se do Voroněže, která je celá rozbombardovaná. Jel k příteli do blízkého města a ten mu sehnal místo řidiče. Poznává chlapce, který na něj vždycky čeká, aby ho svezl. Spřátelí se, chlapec mu vypráví, že přišel o své rodiče, nepamatuje si ani, jak se jmenuje, byl příliš malý. Andrej řekne, že on jeho otec a přijme ho za vlastního. Společně pak začínají znovu žít.
Donské povídky
Žádné komentáře:
Okomentovat