Homeostáza

Homeostáza
Je to termín C. Bernarda z roku 1859, rozvedený W.B.Cannonem r. 1929. Je to fyziologický pojem pro označení vnitřního, relativně stabilního rovnovážného stavu, tendence organismu stav rovnováhy při jeho narušení aktivně vyrovnat vznikem potřeby( hlad, žízeň, spánek, teplo aj,. Někteří autoři popírají princip homeostázy v kognitivní oblasti člověka. Ekvilibrium sociální znamená přenesení homeopatického principu do sociální oblasti (ekvilibrium sociální je snaha vyrovnávat odchylky v sociálním vnímání, postojích a očekáváních. asnaha uvést vlastní soustavu postojů a hodnot do rovnovážného stavu obdobně jako u fyziologického principu homeostázy).

Motivy a jejich klasifikace
Motiv je dispozice. Motiv je činitel, který zvyšuje intenzitu výkonu. Zásobuje subjekt dostatečným množstvím energie potřebné pro výkon. Je to tedy energizační činitel. Současně je však i činitel, který určuje směr a obsah jednání a chování, tzn., že je i regulační činitel.
Klasifikace:
* primární (biologic. a fyziolog. např. hlad, žízeň, bolest)
* sekundární (motivy kulturní a sociální)
Základními motivy jsou potřeby (fyziologické, bezpečí, sounáležitosti a lásky uznání, seberealizace). Dalším činitelem je pud (vrozená hnací síla k určité činnosti). Aktivizují ho i jeho zájmy. S potřebou seberealizace velmi úzce souvisí i aspirace neboli též ambice (systém plánů krát. i dlouhodobých, životní plány, životní sty, způsob života).
Dále sem patří návyky, hodnoty a postoje, city a citové vztahy.
Motivační struktura člověka se vyvíjí. Dlouhodobé neuspokojování potřeb může vést ke strádání a může dojít k závažnému poškození.
Incentivy (hodnotné je to, co je atraktivní v podstatě)
vyjadřují přitažlivost určité vlastnosti objektu nebo objektu vůbec tj. určitou cílovou hodnotu, která nabízí určité uspokojení (např. voda je incentivou pro žíznivého, překážka motivuje k agresi atd.).

Aspirace
Aspirace je vyjádřením vztahu k cíli skrze hodnocení sebe sama. Vyjádření "chci něčeho dosáhnout" vlastně vyjadřuje "myslím si, že na to mám". Neúspěch obvykle (nikoliv zákonitě) snižuje aspiraci. Roli sehrává nejen činnost sama, ale též odezva soc. okolí, projevy podpory či nedůvěry, klima interakcí, celková povaha soc. situace.