13. Motivace. Aktivační faktory osobnosti (zájmy, potřeby, hodnoty, ideály). Humanistická psychologie. Homeostáza. Motivy a jejich klasifikace. Pojem incentivy. Aspirace.
Motivace zkoumá pohnutky jednání člověka. Může být vzbuzována vnitřními podněty tj. potřebami (hlad, únava, soc. potřeby) nebo vnějšími podněty tj.signalizace dosažení určitého uspokojení (např. úvaha o tom, zda mám dost peněz atd.).
Motivací lidského chování rozumíme souhrn činitelů, který jedince podněcuje, aktivizuje k určité činnosti, nebo naopak jeho aktivitu tlumí.
Motivace může na jedince působit:
* vědomě
* nevědomě
a) jedinec má nevědomou potřebu a nevědomě hledá cíl (např. při pocitu méněcennosti kritizuje svou ženu, aby se cítil lépe)
Humanistická psychologie
Vznikla v 50. letech 20. století. Není zcela jednotná ani v teorii ani v prováděné paxi, skládá se z několika myšlenkových proudů a je zaměřena ponejvíce terapeuticky, poradensky či výchovně, vracím psychologii z laboratoří a klinických pracovišť do běžného života, zajímá se o každodennost normálních lidí, řešení jejich problémů, stává se impulsem pro hnutí svépomocných skupin.
V hnutí humanistické psychologie došlo k určitému, spíše pragmatickému než striktně teoretickému sblížení dvou dosavadních psychologických protipólů. Teorie endogenní, zastoupené psychoanalýzou a, individuální psychologií a neopsychologií, které chápou strukturu a vývoj psychologie jako proces řízený zevnitř, z hlubinných vrstev, kde nevědomé psychologické síly rozhodují o dynamice lidské psychiky, a teorie exogenní, zastoupené reflexologií, behaviorismem a neobehaviorismem, které považují za rozhodující vnější prostředí, učení, a jejich vzájemnou interakci a v níž nadřazením vnějšího světa člověka se snížila možnost účinně zkoumat takové psychologické jevy, jako jsou emoce, motivace a hodnotové orientace člověka.
Žádné komentáře:
Okomentovat