MOTIVACE

MOTIVACE

1)Jak vzniká motivace?

Motivace je určitý vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění.
Vzniká tak, že každý organismus, aby přežil musí udržovat rovnováhu se svým prostředím, čím je organismus složitější, tím je i složitější udržování takové rovnováhy. Nedostatek cukru v krvi, je zpracován v mozku a člověk pociťuje hlad. Pocit hladu, je silnou motivací k chování, jihož cílem bude se najíst, tedy uspokojit základní potřebu, nutnou pro přežití organizmu, doplnění hladuny cukru v krvi, protože je to zdroj energie pro organizmus.
Dosahování určitých cílů je člověku vrozeno, jsou to cíle naplňující potřeby člověka nutné pro (na fyzické vyšší úrovni psychologické) přežití, zajišťují přežívání člověka jako biologického druhu. Sám způsob, jak se potřeby uspokojují je naučený, většinu cílů si člověk stanovuje až během svého individuálního života. Naučeným motivem může být strach ze psů pro nepříjemné zkušenosti např. z dětství.
Motivace je proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli.

2) Co prožíváme v průběhu motivačního procesu?

Proces motivace je člověkem prožíván jako určité napětí, snaha dosáhnout cíle, je hnán uvolněnou energií k tomuto cíli. Sám sebe vnímá jako aktivního činitele, závisí na síle motivu, jak moc je potřeba nenaplněná, jak silnou energii organizmus uvolnil na její uspokojení, jak velké úsilí duševní i tělesné vynaloží a jak aktivita končí (uspokojením nebo frustrací potřeby).
Jak každý z vlastní zkušenosti ví, prožívání tvoří zvláštní psychologickou oblast, obtížně popsatelnou. Není dost dobře možné prožívání definovat. I když chápeme city spíše jako vzrušení mysli a emoce spíše jako vzrušení organizmu, musíme si uvědomit, že jde o jednotný proces, dva pohledy na totéž, každé pojmenovávání a dělení je jen umělé.
Pocity: základní biologicky důležitou formou vztahů člověka ke skutečnosti je hodnocení, rozlišování zda něco je pro mě přitažlivé, má to kladnou hodnotu nebo to má pro mne zápornou hodnotu, může to být i nebezpečné a jsem tím odpuzován, snažím se od toho vzdálit.
City a emoce: jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince, samy také vzbuzují činnost a řídí její průběh a často bývají i jejím cílem.
Prožíváním reagujeme, prožíváme:
 vnější jevy
 vlastní jednání
 vlastní tělesné i duševní procesy
 osobní vlastnosti
Od ostatních duševních jevů je můžeme odlišit podle základních znaků:
jsou vázány na určitého jedince
je typický zážitek libosti nebo nelibosti)
jsou doprovázeny vzrušením, napětím, u cíle vystřídáno uvolněním
trvají různě dlouhou dobu
probíhají s různou intenzitou
(strach, smutek, radost)