Podle Balcara je pojem vědomí i v psychologickém pojetí užíván několika způsoby:
prožívání
uvědomování si prožívaného
uvědomování si sebe jako prožívajícího
Z hlediska psychologického, spočívá úloha vědomí v tom, že dává člověku některé prospěšné možnosti poznání a jednání, dokonaleji sjednocuje životní děje a zvláště v náročnějších či složitějších situacích zprostředkuje účelné řízení organizmu. Prožívání a uvědomování se vlastních vjemů, citů, představ je vázáno buď k vnějšímu světu, jak ho prožívám, jaký mám k němu vztah, nebo naopak ke mně samotnému tedy k mému vnitřnímu světu.
S nepřiměřeně zesíleným uvědomováním nebo nedostatečným uvědomováním se setkáváme u různých duševních poruch.
2) Sebehodnocení
Sebehodnocení se rozvíjí v průběhu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jeho nejbližší okolí, rodina, vrstevníci a později, jak se sám porovnává s ostatními. Pan Ericson pokládá za nejcitlivější období pro rozvoj sebehodnocení období předškolní a školní, kdy se jedinec hodnotí podle toho, co dokáže. Jak ví, že to dokázal? Tím, že ho ostatní pochválí, dle reakce ostatních, zda ho přijímají, získává pocit, že má nějakou hodnotu, že je O.K. Většina lidí má problémy s rozvojem vlastní sebedůvěry. V dětství a dospívání bývá důležitá tělesná zdatnost, později si třeba ceníme nezávislosti nebo vytrvalosti.
Pokud si je člověk jist sám sebou, necítí se stále ohrožován ostatními lidmi, nehledá za každou poznámkou útok na vlastní sebehodnocení, je klidnější a ostatním se s ním lépe jedná. Protože při potvrzování vlastní hodnoty jsme závislí na hodnocení druhých, neustále se nevědomky s nimi srovnáváme, chceme být chváleni, uznáváni, respektováni.
Žádné komentáře:
Okomentovat