Richard WEINER
básník a prozaik, v čes. lit. výlučný a osamocený, autor děl založených často na jazykovém experimentu
* v Písku, inženýr chemie, od r.1912 se věnuje výhradně literatuře. Během války byl na srbské frontě. Zde se r.1915 psychicky zhroutil a přerušil vojenskou službu. Po válce se stal pařížským dopisovatelem Lidových novin. Zemřel v Praze, kam se vrátil asi rok před smrtí.
znaky: vliv expresionismu, postupy blízké existencialismu a surrealismu, jeden z nejsložitějších čes.
spisovatelů, válka vnesla do jeho díla hrůzu (Weiner = skeptik kafkovského ražení)
literární svět = svět lidí rozpolcených a vykolejených z normálního žití, nevěří v lidský rozum
v díle převládají motivy muk a neřestí, rozpadu světa, smrti, nicoty, samoty a beznaděje, nejistoty
odhalování podvědomí, po stránce jazykové jsou W.-y knihy složité, je narušována gramaticko-logická stavba textu jazykové experimenty
povídkové soubory LÍTICE, ŠKLEB, NETEČNÝ DIVÁK – zkušenosti z války, střet dobra a zla, motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti a viny. Úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus, otázky svědomí, smyslu života.
Ve 20. letech – 3 vrcholné básnické sbírky :
MNOHO NOCÍ – zánik, smrt, noc, tma, samota a beznaděj
ZÁTIŠÍ S KULICHEM, HERBÁŘEM A KOSTKAMI
MEZOPOTAMIE – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost, rým, bez interpunkce
próza – HRA DOOPRAVDY – 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti, potřeba lásky bez lži, úzkost z bezmocnosti člověka v absurdním světě
Žádné komentáře:
Okomentovat