Česká poezie 1. poloviny 20. století
- DOBA: 1900-1945, kapitalismus, 1. republika, světové války, růst revolučních sil, plodné období směrů
( dekadence, protispolečenští buřiči – Almanach na 1914 )
- poezie ovlivněna západními směry ( dadaismus, surrealismus, futurismus )
NOVÉ PROUDY:
- proletářská poezie – počátek 20. let, nenávist vůči válce, boj x útlaku, znaky: kolektivismus, revolučnost, optimismus, třídní stranické umění
díla
J.Wolker – „Proletářské umění“ S.K.Neumann – „O proletářské poezii“ J.Seifert I. Olbracht J. Hora
časopisy
Kmen, Var
- básnická avantgarda
a) poetismus – 1920 avantgardní skupina Devětsil ( Vančura, Teige ), vznikl od proletářských básníků ( poetisté Seifert, Biebl, Nezval, V+W, malířka Toyen )
smysl 9silu – kulturní akce, recitace, divadlo
proti 9silu protestovali v roce 1921 Wolker a Píša, vystupují z něj
poetismus – umění žít a užívat si, ovlivněn Apolinairem ( metoda pásma ), obdiv k technice, velkoměstu, exotice, cestování, motivu cirkusu, pouťových zábav, filmových grotesek, jazzu, chtěli uspořádat svět tak, aby byl básní, odmítání konvencí a hledání nových jazykových prostředků, důraz na asociaci ( volné proudění myšlenek ),
poezie musí upustit od rozumu , logiky => průchod fantazie, sklon k hravosti, apolitičnost, užívání azonance ( shoda samohlásek na konci veršů bez ohledu na samohlásky )
Žádné komentáře:
Okomentovat