Další básníci 60. let:
Ivan DIVIŠ (1924)
- jeden z největších žijících českých básníků
- způsob psaní tzv. chrlení veršů – podobné surrealismu používá enumeraci – výčet věcí
- narodil se v Praze; vystudoval FF UK v Praze; pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, v letech 1968-9 v měsíčníku Sešity
- v srpnu 1969 odešel do exilu; pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově
- v 60. letech vydává řadu sbírek holanovského typu – existenciální motivy úzkosti, samoty, cizoty a hnusu; hledání smyslu ve světě, který je krutý a zlý
- později přistupují motivy beznaděje, ztráty identity, všeobecného rozkladu, kladení nezodpověditelných otázek
- používá přímo vodopád drsných metafor; jazyk složitý, plný neologismů; od vulgarity až k biblicky vznosnému a patetickému jazyku
- nenávist k normalizační době – jsou deformovány veškeré tradice, hodnoty, úcta a lidství
- celé jeho dílo je vášnivou kritickou reflexí krize moderní civilizace; v r. 1987 obdržel literární Cenu Jana Zahradníčka
- sb. ROZPLEŤ SI VLASY; CHRLENÍ KRVE - v 60. letech
- v emigraci: sb. ODCHOD Z ČECH – soubor sedmi delších básní, psaných nerýmovaným volným veršem, polemický dialog s domovem – musí se s ním vyrovnat, pokud chce překonat emigrační trauma, pocity bezmocnosti udělat něco pro svobodu své země
- ŽALMY; MOJE OČI MUSELI VIDĚT
Emil JULIŠ (1920)
- autor experimentální poezie, postupně se soustřeďuje na tematiku proměnlivosti světa
- sb. PANSKÁ HORA; POHLEDNÁ POEZIE b. Nová země
- psal i experimentální prózu : PŘEJETÝ PES
- po r. 1969 sbírky nesmějí být publikovány - vycházejí v exilu: sb. GORDICKÁ HLAVA
Žádné komentáře:
Okomentovat