Konstantin BIEBL
prošel od proletářské poezie přes poetismus až k surrealismu, zůstal ve stínu svých generačních kolegů – pro svou skromnost a charakterem poezie, verše znějí skromně
*Slavětín u Loun, na konci 1.SV raněn a na balkánské frontě zajat – mohl být popraven, ale uprchl, to ho poznamenalo, navíc trpěl plicní chorobou, podlehl depresi a spáchal sebevraždu
znaky: vnesl motiv exotiky, poetistickou atmosféru a snovost, hříčky a slovní experimenty
proletářská poezie:
VĚRNÝ HLAS, ZLODĚJ Z BAGDÁDU, ZLOM – PP tlumena do melancholické citovosti, verše blízké Wolkerovi ( věrný hlas i jemu věnován )
poetismus:
ZLATÝMI ŘETĚZY, S LODÍ JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU, NOVÝ IKAROS – 4 dílná polytématická báseň, to nejlepší z poetistického období, autorovy zážitky a vnitřní konflikty ( z 1. SV ), obrazy současné reality, motivy vyplouvají na povrh z podvědomí autora bez jeho kontroly a řadí se do volného proudu představ => předzvěst surrealismu
BEZ OBAV – shrnutí veršů posledních deseti let, tematicky pestrá, vzpomínky, zážitky z okupace i budovatelská tematika
Žádné komentáře:
Okomentovat