Satira v dílech K. Havlíčka a Svatopluka Čecha
Karet Havlíček Borovský
- epigramy - epigram - původně znamenal nápis na hrobě, ale Havlíček řekl: „epigramy jsou malé nádobky do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“
- Změnil epigram na krátký útočný satirický útvar s využřtím lidového jazyka.
- epigramy mají gnómický charakter - sevřenost, hutnost.
- Užívá v nich ironii, parodií, sarkasmus.
- Havlíčkovy epigramy byly namířeny proti všem negativním vlivům tehdejšího života.
- své epigramy uspořádal do 5 tematických oddílů: církvi, králi, vlastí, múzám, světu - za jeho života pouze kolovali, nebyli vydány - byly velíce tvrdé.
- 4 verše, rýmované, v 1. dvou se rozehrává děj, ve 3. a 4. ponaučení. Poslední verš tvoří pointu. - uveřejňoval je v novinách Šotek
- Nejkratší symbolum - kritika církve, absolutizmu.
- Česká motlitba - přeje si tu, aby čeština zůstala zachována
- Verba docent. exempla trahunt - člověk by neměl vytýkat druhému to, co sám dělá - kantor a žák.
- Satirické skladby:
- od epigramů přechází k satirickým skladbám.
- Rozsáhlé, epické, proti absolutistické.
- Jednoduchý verš (obdobný epigramům).
- Používá prostředky nespisovné až vulgární.
- Tyrolské elegie
- veršovaná satirická báseň, která vzniká v Brixenu
- autor čerpá z vlastních událostí ze života - jeho pronásledování bachovským absolutizmem a hlavně cesta do Brixenu, která znamenala jeho odstranění z veřejného života.
Žádné komentáře:
Okomentovat