JAN KOLLÁR 1793 - 1852
Paměti z mladých let (Za mých mladých let?) 1835 - smrt
Básně - 86 znělek, jako oddíl Znělky neb Sonety částečně otištěna skladba Slávy dcera 1821
Slávy dcera - zamyšlení nad osudy Slovanů; časoměrný Předzpěv 1824 a 1832
- hl. postavy:bůh lásky Mílek,básník,jeho milenka Mína (Slávy dcera),bohyně
- Sláva, bohyně Lada, strážce pekla Milota
- žánr: sbírka 151,615,622, v konečné verzi (4. vydání) 645 sonetů
- původně 3 díly - Sála, Labe, Dunaj
- později 5 - Sála, Labe-Rén-Vltava, Dunaj, Léthé, Acheron
Výklad čili Přímětky a vysvětlivky k Slávy dceři 1832
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými 1836
Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách (1823?) 1834, 1835
- z národních písní usuzuje národní kulturu a život
Staroitalja slovjanská - měla dokázat slovanský pravěk Itálie a slovanský původ latiny 1853 (1827?)
- cestopis
= Cestopis? 1843, 1845
JOSEF JUNGMANN 1773 - 1847
Atala - překlad 1805
O jazyku českém - časopisecky: Těžké vybrání (1802, Puchmajerův almanach) 1806
O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české - stať 1827
Rozmlouvání o jazyku českém - (2 statě) 1806
Oldřich a Božena - romance 1806
Slovesnost - teorie literatury a čítanka (česky) 1820 (2. vydání 1845)
podtitul 1. vyd. - Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu
2. vyd. - Slovesnost aneb Náuka o výmluvnosti prozaické, básnické i řečnické se -
sbírkou příkladů v nevázané i vázané řeči
Historie literatury české - souhrnný obraz vývoje české literatury (česky) 1825 (2. vydání 1849)
- tištěné a rukopisné lit. památky všech druhů a oborů až po současnost
podtitul - Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícenství a jazyka
Slovník česko - německý 5ti dílný 1835 - 1839
ŠEBESTIÁN HNĚVKOVSKÝ 1770 - 1847
Vyšehradský sloup - balada 1795
Děvín - 1. vydání. směšnohrdinská báseň ve 12 zpěvech 1805
- 2. vydání: romanticko hrdinská báseň v osmnácti zpěvech 1829
- je to epos tj. rozsáhlá epická próza popisující určitého hrdinu
- postavy:Vlasta,Samoslav,Přibral,Přemysl,Mládek,Důrka, :Kasal,Běla,Radiš,Kazy
Kroková,Brýzka,Šárka,Domka,Restov,Samoslav…
- parodie dívčí války:Vlasta, Šárka, Ctirad
Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozódii 1820
Vnislav a Běla - sentimentální balada (epická báseň s nešťastným koncem) 1820
Doktor Faust, Přesmutná pověst o Drahomíře - balady
Básně drobné 1820
Nové básně drobné 1820
Přemysl Otakar II. - drama (?) ?
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ 1821 - 1856
Tyrolské elegie - původně Brixenské elegie (1862): příběhy z cest, humorné i ironické 1852 - rukopis
- satira: postavy: autor, rakouská policie, komisař Dederer (?) 1861 - časopisecky
Král Lávra - satirická báseň. král Lávra, hoch Kukulín, basista Červíček 1854(2) - rukopis, tisk - 1870
(o Irském králi-byl moudrý-1x do roka se holil pak dal holiče oběsit nad K. se slitoval-jedináček..)
Křest sv. Vladimíra - satirická skladba - 10 zpěvů 1876
- postavy: car Vladimír, bůh Perun, jeho žena Perunice, lokaj Mates
- zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury
=3 nejlepší satir. básně napsané v Brixenu, označované jako brixenské skladby
Obrazy z Rus -satirická skladba - zobecnil zde nemohoucnost absolutistické carské vlády 1843 - 1846 - vych. časopisecky
-zkušenosti z ruského pobytu, časopisecky tištěné črty, které jsou prvními českými knižně 1904
reportážemi z největší slovanské země
Duch Národních novin - žánr: novinové články, soudobé problémy , politické články K.H.B. 50. léta 1851
Epigramy 1845
Kapitola o kritice - otištěna v České včele - kritika Tylova posl. Čecha - odmítavá 1845
JAN HÝBL 1786 - 1834
Justýnčin mistrovský kus - humoreska 1818
Paleček - soubor- oživil zde stará vyprávění o bratru Palečkovi, moudrém šašku krále J . Poděbrad 1834
KAREL HYNEK MÁCHA 1810 - 1836
Cikáni - román (povídka?) , děj pod Kokořínem a v Itálii 1835 - rukopis, tisk až 1867
- osudy hraběcího levobočka, který se dostal mezi cikány a byl tak i vychován
- postavy - Gicomo, Valdemar Lomecký, Lea, Bárta, Angelina
Ohlas písní národních 1831 - 1832
Pouť krkonošská 1833 - 1834
Marinka - povídka 1834
Večer na Bezdězu - povídka 1834
Křivoklat - 1. díl ze zamýšlené románové tetralogie KAT 1834
Obrazy ze života mého (Marinka a Večer na Bezdězu samostatně vydané r. 1934) 1836
MÁJ - postavy: Vilém, Jarmila, Hynek (sám autor) 1836
- lyrickoepická báseň - 4 zpěvy a 2 intermezza
KAREL JAROMÍR ERBEN 1811 - 1870
Kytice z básní národních - básnická sbírka, 13 skladeb (12 balad a původní skladba Kytice) 1853
- 1. vydání s podtitulem „Kytice z pověstí národních“
- 2. vydání „Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena“ 1861
Písně národní v Čechách 1839 - 1849…(1842 -1845?)
Prostonárodní české písně a říkadla - 2200 písní s komentářem 1864
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních - sbírka lid. pohádek 1865
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK 1795 - 1861
Tatranská múza s lýrou slovanskou - básnická sbírka, oslavil v ní Jánošíka, česky 1814
části: Loučení s múzou, Zdání Slavomilovo, Casové, Jiskra božství, Láska, Slavení
slovanských pacholků, Ohled na vlasť, Jitro, Napomenutí, Poslední noc + asi 517 básní
Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - s Fr. Palackým 1818
Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí 1826
Slovanské starožitnosti (minulost, dávnověk, I. II.) 1836 - 1837
Slovanský národopis 1842
Dějiny jihoslovanské literatury - zakladatel literární slavistiky 1864 - 1865
(P. J. Š. redigoval časopisy Světozor a též Časopis Českého muzea
JOSEF KRASOSLAV CHMELENSKÝ 1800 - 1839
Básně - znárodněla: Růže Tetínská:Nad Berounkou, pod Tetínem - zhudebnil A. Jelen 1823
melodie Fr. Drechslera a Josefa Vorla
Chodníček lásky:Pěkně na chodníček svítil mně měsíček - mel. Jan N. Vitásek
Kvítí polní z Moravy a ze Slezka - básnická sbírka 1823 ?
Poputnice čili písně cestujícího 1823
Slovo o kritice - kritická stať (zásady kritiky) - otištěno v Časopisu českého muzea 1837
Dráteník - 1. česká opera 1826
Oldřich a Božena 1828
Libušin sňatek 1832
= autor libreta a hudba - František Škroup
JOSEF VÁCLAV FRIČ 1829 - 1890
Lada Nióla - almanach, jméno litevské bohyně, přinese smrt nepřátelům a svobodu Slovanům 1855
- próza (Frič - editor), povídková tvorba - Fričovi zde vyšla novela Život sváteční
Výbor z básní 1861
Písně z bašty 1862
Paměti 1884
FRANTIŠEK PALACKÝ
Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - se Šafaříkem 1818
Přehled dějin krasovědy a její literatury - časopisecky v Kroku 1827
Staří letopisové čeští (od roku 1378 do roku 1527) 1829
Idea státu rakouského 1865
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě - od pravěku až do r. 1526 1848 - 1876
- původní německé vyšly v letech 1836 - 1867 (5dílů)
Radhost - 3 dílný sborník (neepické) 1871 - 1873
- sbírka spisů z oboru řeči a literatura české, krásovědy, historie a politiky
- 1.díl - drobné spisy z oboru řeči, literatury české a krásovědy (v úvodu vlastenecká
báseň „Na horu Radhost“ )
- 2.díl - spisy z oboru historie
- 3.díl - spisy z oboru politiky
Krásověda čili O kráse a umění - Časopis Českého muzea 1827
BOŽENA NĚMCOVÁ 1820? - 1862
Národní báchorky a pověsti - obsahuje pohádky, pověsti a legendy - 7 svazků 1845 - 1847
- O zl. kolovrátku,Jak Jaromil ke štěstí přišel, Čert a Káča, Chytrá horákyně,
O princ. se zl. hv. na čele,Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, O smolíčkovi
Slovenské pohádky a pověsti 1857 - 1858
Obrazy z okolí domažlického 1845 - 1846
Pohorská vesnice 1856
Dopisy z Lázní Františkových, Selská politika, Hospodine na slovíčko - žurnalistika 1856?
Prózy - Pomněnka šlechetné duše (1854), Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk (1858)
Povídky - Baruška, Rozárka, Karla (1855), Chyže pod horami (1858),
Divá Bára - Bára, Myslivec, Eliška, Pan SprávceKilián Sláma, Josífek, Hynek 1856(5?)
pastýř Jakub Bárta, pes Lišaj
V zámku a podzámčí - realistická povídka, postavy: Skočdopolovi, komorná Mamsel Sára, 1856
Komorník Jacques, pes Joli, vdova Karásková, krejčí Sýkora, lékař
( Povídka - Paní ze Springenfeldu)
Babička - povídka: Magdalena Novotná (babička), Proškovi (Panklovi), Barunka, Jan, Vilém, 1855
Adélka, mlynář, Viktorka, kněžna, Komtesa Hortenzie
ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER 1769 - 1820
Sebrání básní a zpěvů - 5 almanachů: 1. sebrání básní a zpěvů , 2. 1795 (2. svazek - 1797)
Nové básně - další 3 svazky 1798, 1802, 1814
= seskupil zde první obrozenecké básníky, snažil se realizovat Dobrovského koncepci přízvučné
prozodie, žánrově chtěl českou poezii přiblížit světovému básnictví:
óda, popisní lyrika, bajka, burleskní balada, hrdinský epos, komický epos
Pravopis rusko - český 1805
Rýmovník aneb rýmovní slovník - prosazoval sylabotónický systém 1824
bajka - Vrána a liška 1797
Románi Čib - mluvnice cikánštiny 1821
Hantýrka čili český jazyk zlodějský - výklad argotu 1821
Fialky - sbírka básní (vyšla posmrtně) 1833
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ 1799 - 1852
Ohlas písní Ruských - soubor 26 básní; 1829
- slavná ruská historie, udatnost, nebojácnost ruských hrdinů
- v lyr. básních zobrazuje život rus. lidu-Romantická láska, Smrt Alexandra, Bohatýr Muromec
Ohlas písní českých - převažuje lyrika nad epikou, sbírka ohlasové poezie 1839
- přes 60 (57?) písní a popěvků, básně epické (Prokop Holý), baladické
(Toman a lesní panna), elegické, milostné, hravé a žertovné písně
Růže stolistá - sbírka - vychází z Pomněnek vatavských (nářečně podle řeky Otavy) 1840
Smíšené básně - básně přízvučné i časoměrné 1822
Slovanské národní písně 1822 - 1827
Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (?1851) 1827
Kvítí - soubor epigramů
Padesátka z mé tobolky - výbor kritických epigramů - nesměl vyjít tiskem
Literatůra krkonošská 1824
Patrní dopisové nepatrných osob 1830
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA 1792 - 1859
Divotvorný klobouk - satirická hra „ze současnosti“ (drama, veselohra?) hrán 1821
- osoby: studenti Strnad a Křepelka, Bětuška, Karel, strýc Koniáš,
Každý něco pro vlast - správce, správcová, Minka, Jesenský, Partes - uč.,.... 1829, hráno 1833
Hadrián z Římsů - rytířská veselohra o 4 jednáních, děj z roku 1329 1822, prem. 1843
- parodie rytířských veseloher
- postavy:rytíř Světislav, Ruměna,Hadrián,Zelmír,Myslimír,Soběbor,Jenovefa
- děj:hrad Čelakov, rytíř Světislav chce provdat svou dceru Ruměnu za H z Ř
(přítel z války o 14 let starší než R.) ona však miluje Želmíra
Veselohra na mostě - opera Bohuslava Martinů 1828 - provozována
Blaník - původní název Zdeňko Zásmucký aneb Rytíři Blaničtí rukopis 1815, hrán 1816
- napsal na základě pověsti, první jeho divadelní kus, historická hra
- postavy: kašpárek, Z. Z., Miloslava, Bohuslav Blanický, Prokop ze Švamberka, Zbyhoň
Ženský boj - drama s vlasteneckým námětem 1828 premiéra
Žizkův meč - veselohra 1815
Rohovín čtverrohý - vlastenecký námět; Čížek Stehlík, Rohovín asi 1817 - 1. insc., 1821 - 2. insc
Soběslav, selský kníže - divadelní historická hra , tragédie 1839
Deklamovánky - bísnická sbírka 1841
Božena - historická tragédie 1818
Zlý jelen 1817 - provozován
Jen za chrta dán - hra podle stejnojmenné balady Šnajdrovy
Valdek 1822
Točník, Vítek Vítkovič - preromantické povídky 1828, 1830
JOSEF LINDA 1792 - 1859
Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav - historický román 1818
- podtitul Vyobrazení z dávnověkosti vlastenské
Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům - divadelní hra, historické drama tvořící paralelu k básni 1832
Jaroslav z Rukopisu královedvorského
Libušin soud (nad Chrudošem a Šťáhlavem) - epická báseň; (Václav a Boleslav - román)
VÁCLAV MATĚJ MILOTA ZDIRAD POLÁK 1788 - 1856
Vznešenost přirozenosti - básnická skladba o šesti zpěvech - první verze 1813
Vznešenost přírody - druhá verze - Jungmannova úprava 1819
Cesta do Itálie - cestopis - časopisecky (v Dobroslavu) 1820 - 1822
Polní kvítí 1819
VÁCLAV THÁM 1765 - 1816
Básně v řeči vázané - první novočeský almanach, Thám - editor 1785, 1812 - 2. vydání
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera - div. hra s námětem s čes. dějin, 1. čes. původní hra 1786 - hrána
Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy - divadelní hra s námětem z českých dějin 1788
Krátké pojednání o užitku divadla - překlad Schillerova teoret. spisku 1793
Honza Kolohnát z Přelouče - lokální fraška - přeloženo z němčiny
Kouzelná píšťala - činoherní adaptace Mozartovy Kouzelné flétny
KAREL IGNÁC THÁM 1763 - 1816
Obrana českého jazyka proti zlobivým jeho utrhačům 1783
FRANTIŠEK MARTIN PELCL
Nová kronika česká - česky psaná, velmi bohaté lit. dílo, 3 svazky, začíná r. 1434 1791 - 1796
- 4. díl do roku 1429 - zůstal v rukopise
- považovala se za vyznání české řeči a národu, rozbor českých dějin
Základy gramatiky české - otiskl zde Dobrovského prozodické zásady 1795
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (vydal Pelcl) - významná předmluva
Pokus o vydání Obrany jazyka slovanského (Bohuslav Balbín) - náklad brzy zabaven
GELASIUS DOBNER 1719 - 1790
Venceslai Hájek a Libočan Annales Bohemorum - 6ti dílný spis 1761 - 1782
- vydal i analyzoval zde staročeskou Hájkovu kroniku (do roku 1198)
Historické dokumenty Čech dosud nevydané - kritická sbírka starých dokumentů
JOSEF DOBROVSKÝ 1753 - 1829
Dějiny české řeči a literatury 1791 - časopisecky
1792 - knižně
Zevrubná mluvnice jazyka českého 1809
Německo - český slovník - 2 dílný (2. díl - zásluhou básníka Antonína Jaroslava Puchmajera) 1. díl - 1802, 2. díl - 1821
Základy jazyka staroslověnského 1822
O prozódii české ( v Pelcově české gramatice) 1795
Slawin (Slovan) - sborník 1806 - 1807
Slovanka - sborník 1814 - 1815
Dějiny české řeči omezil ve druhém vydání na starší literaturu, sahající do roku 1526 1812
Kritické pokusy, jak očistit starší českou historii od pozdějších výmyslů 1803 - 1826
VÁCLAV FORTUNÁT DURYCH 1735 - 1802
Slovanská knihovna (Bibliotheca slavica) - soubor staroslověnských památek 1795
VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS 1753 - 1808
Nový kalendář tolerancí 1787 - 1798
Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské - sbírka milostné lyriky 1788
PROKOP ŠEDIVÝ
Masné krámy aneb Sázení do loterie
Pražští sládci
České Amazonky - próza , vyprávění o dívčí válce
JOSEF JAROSLAV LANGER
Selanky 1830
České krakováčky 1835
Bohdanecký rukopis 1831
Den v Kocourkově 1832
MATĚJ KOPECKÝ
Doktor Faust
Strýček Škrhola
FRANTIŠEK JAN VAVÁK 1741 - 1816
Paměti - o domácích i evropských událostech z let 1770 - 1816
VÁCLAV HANKA
„nálezce“ Rukopisu královédvorského 1817
MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ 1785 - 1845
Domácí kuchařka
JOSEF KAJETÁN TYL
Dramatické báchorky:
Tvrdohlavá žena 1849
Strakonický dudák 1847
Jiříkovo vidění 1849
Lesní panna aneb Cesta do Ameriky 1850
Čert na zemi
Historické hry:
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři 1848
Jan Hus 1848
Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové 1849
Jan Žižka z Trocnova aneb Bitva u Sudoměřic
Staré město a Malá Strana
Bruncvík, kníže české
Měšťané a studenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů
Hry ze současnosti:
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka 1834
Paličova dcera 1847
Pražský flamendr
Bankrotář
Chudý kejklíř
Paní Marjánka, matka pluku
Rozervanec - próza
Poslední Čech - novela 1844
- postavy:hrabě Velenský,jeho schovanka Milada, jeho syn Jaroslav, Lidmila Svobodová,
správce Vavřinec Svoboda, it. zpěvák Padrazzi,plukovník Leclair, učitel Petráček
KAREL SABINA
Básně 1841
Demokratická literatura - stať 1848
Obrazy ze 14. a 15. věku 1844
Hrobník 1844
Obrazy - 3 díly 1844
Vesničané - próza 1844 (47?)
Na poušti - román 1863
Duchovný komunismus 1861
Úvod povahopisný 1845
Blouznění - román 1857
Jen tři léta - povídka 1860
Morana čili svět a jeho nicoty 1874
Oživené hroby - román 1870
Inzerát - veselohra 1866
Pobřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku - román - napsal pod pseudonymem Leo Blass 1879, česky až 1927
V studni - libreto (Blodkova opera) 1867
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta - libreta ke Smetanovým operám
Dějepis literatury české a střední doby - nedokončené
FRANTIŠEK MATOUŠ KLÁCEL
Jahůdky ze slovanských lesů 1845
Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu -utopie 1849
FRANTIŠEK JAROMÍR RUBEŠ
Pan amanuensis na venku aneb Putování za novelou 1842
Paleček, milovník žertu a pravdy 1841 - 1847
Přehled autorů a děl 1.pol.19.století
1793 - 1852 JAN KOLLÁR
1835 - smrt Paměti z mladých let (Za mých mladých let?)
1821 Básně - rozděleno do 4 oddílů - 86 znělek a 6 elegií, Všelico, Nápisy (časoměrné v.)
- jako oddíl Znělky neb Sonety částečně otištěna skladba Slávy dcera
1824 a 1832 Slávy dcera - zamyšlení nad osudy Slovanů; časoměrný Předzpěv
- hl. postavy:bůh lásky Mílek,básník,jeho milenka Mína (Slávy dcera),bohyně
- Sláva, bohyně Lada, strážce pekla Milota
- žánr: sbírka 151,615,622, v konečné verzi (4. vydání) 645 sonetů
- původně 3 díly - Sála, Labe, Dunaj
- později 5 - Sála, Labe-Rén-Vltava, Dunaj, Léthé, Acheron
1845 čtvrté vydání S. d. s názvem Díla básnická Jana Kollára
1832 Výklad čili Přímětky a vysvětlivky k Slávy dceři
1836 O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými
1823 Písně světského lidu slovenského v Uhřích - 4 oddíly písní:lyrické,elegické, alegorické a satirické, rozprávky a balady (se Šafaříkem, Benediktim a Palackým)
1827 II. svazek - tentokrát nazvaný Písně světského lidu slavenského v Uhrách
1834, 1835 Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách
- z národních písní usuzuje národní kulturu a život
1827, 1853 - tisk II. Staroitalja slovjanská - měla dokázat slovanský pravěk Itálie a slovanský původ latiny dílu - cestopis
1843, 1845 Cestopis cesta do Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko
1825 Čítanka
1826 Slabikář
1831 - 1844 Nedělní sváteční i příležitostné kázně a řeči - 2 svazky
1822 Dobré vlastnosti národu slovanského - kázání (O dobrých…?)
Slovník slavjanských umělcův všech kmenův
Cestopis druhý - nedokončil
1830 Rozpravy o jmenách, počátkách i starožitnostech národu slavského a jeho kmenů
1839 Sláva bohyně a původ jména Slavův či Slavjanův - spis, 16 listů
1846 Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky
1773 - 1847 JOSEF JUNGMANN
1805 Atala aneb láska dvoudivochů na poušti - překlad
1806 - v Hlasateli O jazyku českém - časopisecky: Těžké vybrání (1803, Puchmajerův almanach)
1827 O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české - stať
1806 Rozmlouvání o jazyku českém - (2 statě)
1806 Oldřich a Božena - romance
1820 (2. vydání 1845) Slovesnost - teorie literatury a čítanka (česky)
podtitul 1. vyd. - Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu
2. vyd. - Slovesnost aneb Náuka o výmluvnosti prozaické, básnické i řečnické se
- sbírkou příkladů v nevázané i vázané řeči
1825 (2. vydání 1849) Historie literatury české - souhrnný obraz vývoje české literatury (česky)
- tištěné a rukopisné lit. památky všech druhů a oborů až po současnost
podtitul - Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícenství a jazyka
1835 - 39 Slovník česko - německý 5ti dílný
Zápisky – vedené od r. 1845
1841 a 1843 (a 69-73) Sebrané spisy veršem i prózou
Překlady:Milton - Ztracený ráj, Goethe - Heřman a Dorota (41´), Slovo o pluku Igorově (1810)
1770 - 1847 ŠEBESTIÁN HNĚVKOVSKÝ
1795 Vyšehradský sloup - balada
1805 Děvín - 1. vydání. směšnohrdinská báseň ve 12 zpěvech
1829 - 2. vydání: romanticko hrdinská báseň v osmnácti zpěvech
- je to epos tj. rozsáhlá epická próza popisující určitého hrdinu
- postavy:Vlasta,Samoslav,Přibral,Přemysl,Mládek,Důrka, :Kasal,Běla,Radiš,Kazy
Kroková,Brýzka,Šárka,Domka,Restov,Samoslav…
- parodie dívčí války:Vlasta, Šárka, Ctirad
1820 Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozódii
1820 Vnislav a Běla - sentimentální balada (epická báseň s nešťastným koncem)
1844; ? Doktor Faust, Přesmutná pověst o Drahomíře - balady
1820 Básně drobné
1820 (1841?) Nové básně drobné
? (Přemysl Otakar II.- drama?) všude je uvedeno v literaturách pouze dílo Král Otakar II. - tragédie
1839 Námluvy v Koloději - fraška
1835 Jaromír - truchlohra
1792 - 1859 JOSEF LINDA
1818 (1819 - vydáno) Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav - historický román
- podtitul Vyobrazení z dávnověkosti vlastenské
1832 (1823?) Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům - divadelní hra, historické drama tvořící paralelu k básni
Jaroslav z Rukopisu královedvorského
Libušin soud (nad Chrudošem a Šťáhlavem) - epická báseň; (Václav a Boleslav - román)
1818 Jiří Poděbrad - romance
1785 - 1877 ANTONÍN MAREK
1820 (rozšíř. 1844) Logika neboUmnice (později rozšířil o zákl. filozofii a metafysiku)
VÁCLAV ALOIS SVOBODA
1844 Výbor z básní Fr. Schillera - překlad
1826 České zpěvy historické
1821 - 1856 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
1852 - rukopis Tyrolské elegie - původně Brixenské elegie (1862): příběhy z cest, humorné i ironické
1861 - časopisecky - satira: postavy: autor, rakouská policie, komisař Dederer (?)
1854(2) - rukopis, tisk - 1870 Král Lávra - satirická báseň. král Lávra, hoch Kukulín, basista Červíček
1870 - tisk (o Irském králi-byl moudrý-1x do roka se holil pak dal holiče oběsit nad K. se slitoval-jedináček..)
1876 Křest sv. Vladimíra - satirická skladba - 10 zpěvů
- postavy: car Vladimír, bůh Perun, jeho žena Perunice, lokaj Mates
- zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury
=3 nejlepší satir. básně napsané v Brixenu, označované jako brixenské skladby
1843 - 1846 - vych. časopisecky Obrazy z Rus -satirická skladba - zobecnil zde nemohoucnost absolutistické carské vlády
knižně 1904 -zkušenosti z ruského pobytu, časopisecky tištěné črty, které jsou prvními českými
reportážemi z největší slovanské země
50. léta 1851 Duch Národních novin - žánr: novinové články, soudobé problémy , politické články K.H.B.
1845 Epigramy 1845
1845 Kapitola o kritice - otištěna v České včele - kritika Tylova posl. Čecha - odmítavá
1786 - 1834 JAN HÝBL
1818 Justýnčin mistrovský kus - humoreska
1834 Paleček - soubor- oživil zde stará vyprávění o bratru Palečkovi, moudrém šašku krále J . Poděbrad
1820 - 1821 Hyllos
1816 - 1822 Rozmanitosti
1828 - 1832 Jindy a nyní
1820 Poučné a kratochvilné historie o strašidlech
1816 Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů
1810 - 1836 KAREL HYNEK MÁCHA
1835 - rukopis Cikáni - román (povídka?) , děj pod Kokořínem a v Itálii
tisk až 1867
- osudy hraběcího levobočka, který se dostal mezi cikány a byl tak i vychován
- postavy - Gicomo, Valdemar Lomecký, Lea, Bárta, Angelina
1831 - 1832 Ohlas písní národních
1833 - 34 Pouť krkonošská
1834 Marinka - povídka
1834 Večer na Bezdězu - povídka
1834 Křivoklat - 1. díl ze zamýšlené románové tetralogie KAT
1836 Obrazy ze života mého (Marinka a Večer na Bezdězu samostatně vydané r. 1934
1836 MÁJ - postavy: Vilém, Jarmila, Hynek (sám autor) ; lyrickoepická báseň - 4 zpěvy a 2 intermezza
Denník na cestě do Itálie
1811 - 1870 KAREL JAROMÍR ERBEN
1853 Kytice z básní národních - básnická sbírka, 13 skladeb (12 balad a původní skladba Kytice)
- 1. vydání s podtitulem „Kytice z pověstí národních“
1861 - 2. vydání „Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena“
1839 - 1849…41- 45 Písně národní v Čechách
1862 - 1864 Prostonárodní české písně a říkadla - 2200 písní s komentářem
1865 Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních - sbírka lid. pohádek
1795 - 1861 PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
1814 Tatranská múza s lýrou slovanskou - básnická sbírka, oslavil v ní Jánošíka, česky
části: Loučení s múzou, Zdání Slavomilovo, Casové, Jiskra božství, Láska, Slavení
slovanských pacholků, Ohled na vlasť, Jitro, Napomenutí, Poslední noc + asi 517 básní
1818 Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - s Fr. Palackým
1826 Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí
1836 -1837 Slovanské starožitnosti (minulost, dávnověk, I. II.), 6 sešitů
1842 Slovanský národopis
1864 a 1865 Dějiny jihoslovanské literatury - zakladatel literární slavistiky - 3 svazky
1829 a 1831 Přehled nejnovější literatury illyrských Slovanů
1833 v ČČM
Počátkové staročeské mluvnice
Šafaříkovy stati uveřejňované v Časopise Čes. muzea :
1835 Přehled národních jmen slovanských
1846 O tvoření slov zdvojováním kořene
1848 O přetvořování hrdelních souhlásek
1848 O šíření časoslovných kořenův a kmenův vsouváním a přirážením souhlásek
1847 Výklad některých gramatických forem v jazyku slovanském
1848 Mluvozpytný rozbor čísloslova
1851 Památky dřevního písemnictví Jihoslovanův - staré texty cyrillské
1852 Rozbor staroslovanského překladu písma svatého recensí cyrilské a hlaholské - článek v ČČM
1853 Památky hlaholského písemnictví - spis - práce o církevně slovanské literatuře
1848 Myšlenky o provedení stejného práva českého i německého jazyka na školách českých
- publicistická stať (ČČM)
(P. J. Š. redigoval časopisy Světozor a též Časopis Českého muzea)
1800 - 1839 JOSEF KRASOSLAV CHMELENSKÝ
1823 Básně - znárodněla: Růže Tetínská:Nad Berounkou, pod Tetínem - zhudebnil A. Jelen
melodie Fr. Drechslera a Josefa Vorla
Chodníček lásky:Pěkně na chodníček svítil mně měsíček - mel. Jan N. Vitásek
1823, 1840 - vyšly Kvítí polní z Moravy a ze Slezka - básnická sbírka (časoměrné)
1823, 1837-38-vyšly Poputnice čili písně cestujícího - sbírečka básní
1837 Slovo o kritice - kritická stať (zásady kritiky) - otištěno v Časopisu českého muzea
1826 Dráteník - 1. česká opera
1828 Oldřich a Božena
1832 Libušin sňatek
= autor libreta a hudba - František Škroup
vych. od 1835 Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý
1836, 37,a 38 Kytka
1840 a 1844 - vyšly Růže plané z Moravy a ze Slezska
1835 v České včele Slovo k českému herectvu, které ani penězi není k zaplacení - satira
1832 ČČM Česká manství - politické rozpravy
1839 ČČM Karlštejnské manské právo - politické rozpravy
1829 - 1890 JOSEF VÁCLAV FRIČ
1855 Lada Nióla - almanach, jméno litevské bohyně, přinese smrt nepřátelům a svobodu Slovanům
- próza (Frič - editor), povídková tvorba - Fričovi zde vyšla novela Život sváteční
1861 Výbor z básní
1862 Písně z bašty
1884 Paměti
FRANTIŠEK PALACKÝ
1818 Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - se Šafaříkem (fingovaná účast J. Benediktiho)
1827 (1823?) Přehled dějin krasovědy a její literatury - časopisecky v Kroku, měl to být úvod k dílu
- Krásověda čili O kráse a umění knihy patery - z této estetiky zpracoval P. části:
1821 - Krok Povšechné zkoumání ducha člověčího v jeho činnostech – teoretický úvod
1827 (1823?) Krásověda čili O kráse a umění (v ČČM)
1829 O krásocitu (v ČČM)
1830 O původu komičnosti a tragičnosti (v ČČM)
1829 Staří letopisové čeští (od roku 1378 do roku 1527)
1865 Idea státu rakouského
1848 - 1876 Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě - od pravěku až do r. 1526
- původní německé vyšly v letech 1836 - 1867 (5dílů)
1871 - 1873 Radhost - 3 dílný sborník (neepické)
- sbírka spisů z oboru řeči a literatura české, krásovědy, historie a politiky
- 1.díl - drobné spisy z oboru řeči, literatury české a krásovědy (v úvodu vlastenecká
báseň „Na horu Radhost“ )
- 2.díl - spisy z oboru historie
- 3.díl - spisy z oboru politiky
1848 Popis království Českého - seznam obcí
1842 Předchůdcové husitského hnutí v Čechách
1875 O roztržce v národě českém
1837 Srovnání zákonů cara Štefana Dušana srbského s nejstaršími řády zemskými v Čechách
1840 - 1846 Archiv Český - sbírka listin, akt a zápisů
1838 Literarische Reise nach Italien (Literární cesta do Itálie)
1820? - 1862 BOŽENA NĚMCOVÁ
1845 - 1847 Národní báchorky a pověsti - obsahuje pohádky, pověsti a legendy - 7 svazků
- O zl. kolovrátku,Jak Jaromil ke štěstí přišel, Čert a Káča, Chytrá horákyně,
O princ. se zl. hv. na čele,Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, O smolíčkovi
1857 - 1858 Slovenské pohádky a pověsti
1845 - 1846 Obrazy z okolí domažlického
1856 Pohorská vesnice
1856? Dopisy z Lázní Františkových, Selská politika, Hospodine na slovíčko - žurnalistika
Prózy - Pomněnka šlechetné duše (1854), Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk (1858)
Povídky - Baruška, Rozárka, Karla (1855), Chyže pod horami (1858), Babička,
1856,5? Divá Bára - Bára, Myslivec, Eliška, Pan SprávceKilián Sláma, Josífek, Hynek
pastýř Jakub Bárta, pes Lišaj
1856 V zámku a podzámčí - realistická povídka, postavy: Skočdopolovi, komorná Mamsel Sára,
Komorník Jacques, pes Joli, vdova Karásková, krejčí Sýkora, lékař
( Povídka - Paní ze Springenfeldu)
1855 Babička - povídka: Magdalena Novotná (babička), Proškovi (Panklovi), Barunka, Jan, Vilém,
Adélka, mlynář, Viktorka, kněžna, Komtesa Hortenzie
VÁCLAV JAROMÍR PICEK PODSVIJANSKÝ
1843 Básně
1847, 1852 a 1856 Písně - 3 sbírky
1850 Politické zlomky v Čechách co příspěvek k ocenění politického a národního snažení Čechoslovanů
1844 Lyra a meč - sbírka písní
1841 - 1846 Pomněnky - drobné almanachy k plesům
JAN RULÍK
1795 Věnec pocty ku poctivosti učených
1807 - 1808 Učená Čechya
1797 - 1810 Kalendář historický - dějepisné
= literárně historické spisy
1719 - 1790 GELASIUS DOBNER
1761 - 1782 Venceslai Hájek a Libočan Annales Bohemorum - 6ti dílný spis
- vydal i analyzoval zde staročeskou Hájkovu kroniku (do roku 1198)
Historické dokumenty Čech dosud nevydané - kritická sbírka starých dokumentů
1769 - 1820 ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER
1795 Sebrání básní a zpěvů - 5 almanachů: 1. sebrání básní a zpěvů , 2.
(2. svazek - 1797)
1798, 1802, 1814 Nové básně - další 3 svazky
= seskupil zde první obrozenecké básníky, snažil se realizovat Dobrovského koncepci přízvučné
prozodie, žánrově chtěl českou poezii přiblížit světovému básnictví:
óda, popisní lyrika, bajka, burleskní balada, hrdinský epos, komický epos
1805 Pravopis rusko - český
1824 Rýmovník aneb rýmovní slovník - prosazoval sylabotónický systém
1797 bajka - Vrána a liška
1821 Románi Čib - mluvnice cikánštiny
1821 Hantýrka čili český jazyk zlodějský - výklad argotu
1833 - vyšla Fialky - sbírka básní (vyšla posmrtně)
1799 - 1852 FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ
1829 Ohlas písní Ruských - soubor 26 básní;
- slavná ruská historie, udatnost, nebojácnost ruských hrdinů
- v lyr. básních zobrazuje život rus. lidu-Romantická láska, Smrt Alexandra, Bohatýr...
1839 Ohlas písní českých - převažuje lyrika nad epikou, sbírka ohlasové poezie
- přes 60 písní a popěvků, básně epické (Prokop Holý), baladické
(Toman a lesní panna), elegické, milostné, hravé a žertovné písně
1840 Růže stolistá - sbírka - vychází z Pomněnek vatavských (nářečně podle řeky Otavy)
1822, 1830 - 2. vyd Smíšené básně - básně přízvučné i časoměrné
1822 -1. sv., 1827 Slovanské národní písně
1827 Litevské národní písně
1851,1827část v ČČM Mudrosloví národu slovanského ve příslovích
1824 Literatura krkonošská - Čechoslav -literární satira
1830 Patrní dopisové nepatrných osob - v ČČM
1831 a 1832 České národní duchovní písně - 2 díly
1823 Listy z dávnověkosti - překlad - Herdr
1837 Padesátka z mé tobolky - epigramy
Kvítí - soubor epigramů (časoměrný distich), Epigramy
1847 Spisů básnických knihy šestery - soubor básní
1839 Česká dobropísemnost aneb Nejkratší naučiti se dobře česky psát
1851 Dodatky ke slovníku Jos. Jungmanna
1852 Malý výbor z veškeré literatury české
1853 - vydáno Čtení o srovnávací mluvnici slovanské (přednášky z let 1849 - 1852)
1792 - 1859 VÁCLAV KLIMENT KLICPERA
1817,hrán 1821 Divotvorný klobouk - satirická hra „ze současnosti“ (drama, veselohra?)
- osoby: studenti Strnad a Křepelka, Bětuška, Karel, strýc Koniáš,
1829, hráno 1833 Každý něco pro vlast - správce, správcová, Minka, Jesenský, Partes - uč, Mlátovinopalník
1822, prem. 1843 Hadrián z Římsů - rytířská veselohra o 4 jednáních, děj z roku 1329
(1817 - vznikla jako - parodie rytířských veseloher
fraška - pak zdramat.) - postavy:rytíř Světislav, Ruměna,Hadrián,Zelmír,Myslimír,Soběbor,Jenovefa
- děj:hrad Čelakov, rytíř Světislav chce provdat svou dceru Ruměnu za H z Ř
(přítel z války o 14 let starší než R.) ona však miluje Želmíra
1826, 1828 - hrána Veselohra na mostě - opera Bohuslava Martinů
1815 rukopis Blaník - původní název Zdeňko Zásmucký aneb Rytíři Blaničtí
1816 hrán - vlastenecká činohra
- napsal na základě pověsti, první jeho divadelní kus, historická hra
- postavy: kašpárek, Z. Z., Miloslava, Bohuslav Blanický, Prokop ze Švamberka, Zbyhoň
1828 premiéra Ženský boj - drama s vlasteneckým námětem
asi 1817 1. insc. 1821 - 2. insc. Rohovín čtverrohý - vlastenecký námět; Čížek Stehlík, Rohovín
1815 Žizkův meč - veselohra, fraška
1839 (1824 -1.zprac.) Soběslav, selský kníže - divadelní historická hra , tragédie
1841 Deklamovánky - bísnická sbírka
1818 Božena - historická tragédie, drama
1817 - provoz. ,1848!? Zlý jelen
Jen za chrta dán - hra podle stejnojmenné balady Šnajdrovy
1822 Valdek - rytířská hra
1827 a 1828 Točník, - historická povídka
1830 Vítek Vítkovič - historická povídka
Loketský zvon - činohra
Česká melusina - zdramatizovaná povídka - rytířská hra
1835 Ptáčník - jednoaktovka
1817 Lhář a jeho rod - veselohra
1834 Věnceslava - historická povídka
1824 - Čechoslav Krkonošská kleč - baladická báseň
1848 - 1850 Dramatické spisy a Zábavné spisy - 2 řady , 11 svazků
asi 1855 Eliška Přemyslovna - historická hra
asi 1856 Friedrich bojovný - tragédie
1855 Příchod Karla IV. do Čech
1856 Karel IV. před Frankenštejnem (a Potenštejnem
1858 Král Jan Slepý - jen počátek zamýšleného vypravování o době Karlově (s předchozími 2ma díly)
1848 Jan Hus - drama
1788 - 1856 VÁCLAV MATĚJ MILOTA ZDIRAD POLÁK
1813 Vznešenost přirozenosti - básnická skladba o šesti zpěvech - první verze
-vyšla v Hromádkových Prvotinách pěkných umění
1819 Vznešenost přírody - druhá verze - Jungmannova úprava
1820 - 1822 Cesta do Itálie - cestopis - časopisecky (v Dobroslavu)
1819 Polní kvítí
20. léta Listopad, Vznešenost hudby, Milek - básně
1765 - 1816 VÁCLAV THÁM
1785, 1812 - 2. vydání Básně v řeči vázané - první novočeský almanach, Thám - editor
1786 - hrána Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera - div. hra s námětem s čes. dějin, 1. čes. původní hra
1788 Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy - divadelní hra s námětem z českých dějin
1793 Krátké pojednání o užitku divadla - překlad Schillerova teoret. spisku
Honza Kolohnát z Přelouče - lokální fraška - přeloženo z němčiny
Kouzelná píšťala - činoherní adaptace Mozartovy Kouzelné flétny
Švédská vojna v Čechách
1763 - 1816 KAREL IGNÁC THÁM
1783 Obrana českého jazyka proti zlobivým jeho utrhačům
FRANTIŠEK MARTIN PELCL
1791 - 1796 Nová kronika česká - česky psaná, velmi bohaté lit. dílo, 3 svazky, začíná r. 1434
- 4. díl do roku 1429 - zůstal v rukopise
- považovala se za vyznání české řeči a národu, rozbor českých dějin
1795 Základy gramatiky české - otiskl zde Dobrovského prozodické zásady
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (vydal Pelcl) - významná předmluva
Pokus o vydání Obrany jazyka slovanského (Bohuslav Balbín) - náklad brzy zabaven
1753 - 1829 JOSEF DOBROVSKÝ
1791 - časopisecky Dějiny české řeči a literatury
1792 - knižně
1809 Zevrubná mluvnice jazyka českého
1. díl - 1802, 2. díl - 1821 Německo - český slovník - 2 dílný (2. díl - zásluhou básníka Antonína Jaroslava Puchmajera)
1822 Základy jazyka staroslověnského
1795 O prozódii české ( v Pelcově české gramatice)
1806 - 1807 Slawin (Slovan) - sborník
1814 - 1815 Slovanka - sborník
1812 Dějiny české řeči omezil ve druhém vydání na starší literaturu, sahající do roku 1526
1803 - 1826 Kritické pokusy, jak očistit starší českou historii od pozdějších výmyslů
1735 - 1802 VÁCLAV FORTUNÁT DURYCH
1795 Slovanská knihovna (Bibliotheca slavica) - soubor staroslověnských památek
1753 - 1808 VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS
1787 - 1798 Nový kalendář tolerancí
1788 Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské - sbírka milostné lyriky
1790 Kšaft aneb poslední vůle J. C. M. Josefa II.
1795 Arabské pohádky
1801 Večerní shromážděn Dobrovické obce
1806 a 1807 Přítel lidu
od 1787 do 1798 Kalendář tolerancí
PROKOP ŠEDIVÝ
1796 Masné krámy aneb Sázení do loterie
1819 - tisk Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou
1792 České Amazonky aneb Děvčí boj v Čechách pod správou rekyně Vlasty
- próza , vyprávění o dívčí válce
1793 Krátké pojednání o užitku, kterýž ustavičné stojící a dobře spořádané divadlo způsobiti může
JOSEF JAROSLAV LANGER
1830 Selanky
1835 České krakováčky
1831 Bohdanecký rukopis
1832 Den v Kocourkově
1762 - 1847 MATĚJ KOPECKÝ
Doktor Faust, Strýček Škrhola
1741 - 1816 FRANTIŠEK JAN VAVÁK
Paměti - o domácích i evropských událostech z let 1770 - 1816
1791 Vítání české koruny v Čechách
1794 Krátké pozorování zlostné a nepravé války francouzské
1796 Tma ve dne jako v noci na rozumu lidském v národě francouzském učiněné
1803 Smlouvy neb Chvalitebné řeči svatební
1791 - 1861 VÁCLAV HANKA
1817 „nálezce“ Rukopisu královédvorského
1815 a 1816 Dvanáctero písní - sbírka
1817 Prostonárodní srbská Musa do Čech převedená - výbor z Vukovy sbírky
1819 Písně - sbírka
1822, 1831 a 1849 Mluvnice česká
1846 a 1859 Mluvnice staroslověnská
1850 - 1857 Mluvnice ruská
1839 - 1850 Mluvnice polská
1785 - 1845 MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ
Domácí kuchařka
JOSEF KAJETÁN TYL
Dramatické báchorky:
1849 Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec
1847 Strakonický dudák
1849 Jiříkovo vidění
1850 Lesní panna aneb Cesta do Ameriky
Čert na zemi
Historické hry:
1848 Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
1848 Jan Hus
1849 Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
1849 Jan Žižka z Trocnova aneb Bitva u Sudoměřic
1850 Staré město a Malá Strana
Bruncvík, kníže české
1850 Měšťané a studenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů
Hry ze současnosti:
1834 Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
1847 Paličova dcera
1846 - provozována Pražský flamendr
Bankrotář
Chudý kejklíř
Paní Marjánka, matka pluku
1852 Láska vlastencova
Rozervanec - próza
1844 Poslední Čech - novela
- postavy:hrabě Velenský,jeho schovanka Milada, jeho syn Jaroslav, Lidmila Svobodová,
správce Vavřinec Svoboda, it. zpěvák Padrazzi,plukovník Leclair, učitel Petráček
povídky:
1846 Tataři u Olomouce
1847 Braniboři v Čechách
1851 Uhlíř a Vladyka
1852 Syn vladykův
1845 - Květy Dva bratři
KAREL SABINA
1841 Básně
1848 Demokratická literatura - stať
1844 Obrazy ze 14. a 15. věku
1844 Hrobník
1844 Obrazy - 3 díly
1844 (47?) Vesničané - próza
1863 Na poušti - román
1861 Duchovný komunismus
1845 Úvod povahopisný
1857 Blouznění - román
1860 Jen tři léta - povídka
1874 Morana čili svět a jeho nicoty
1870 Oživené hroby - román
1866 Inzerát - veselohra
1879, česky až 1927 Pobřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku - román - napsal pod pseudonymem Leo Blass
1867 V studni - libreto (Blodkova opera)
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta - libreta ke Smetanovým operám
Dějepis literatury české a střední doby - nedokončené
FRANTIŠEK MATOUŠ KLÁCEL
1845 Jahůdky ze slovanských lesů
1849 Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu -utopie psané pro B. Němcovou
1836 Lyrické básně
1837 Básně - dodatek k Lyr. básním
1849 Slovník pro čtenáře novin
1814 - 1853 FRANTIŠEK JAROMÍR RUBEŠ
1842 Pan amanuensis na venku aneb Putování za novelou
1841 - 1847 Paleček, milovník žertu a pravdy
1837 - 1847 - vychází Deklamovánky a písně - 6 svazečků básní
1844 Harfenice - povídka
1791 - 1849 JAN SVATOPLUK PRESL
1819 Flora Čechica - Květena česká
1820, 21 - 35- 3 díly Rostlinář
1846 Všeobecný rostlinopis - 2 svazky
1828 a 1835 Lučba čili chemie zkusná
1834 Ssavectvo
1837 Nerostopis
1836 - 1837 Technologie všeobecná a obzvláštní - II díly
VOJTĚCH SEDLÁČEK
1822 Základové měřictví
1825 a 1828 Základové přírodnictví aneb fysiky - nedokončené
JAN HOLLÝ
1833 Svatopluk, víťazská báseň ve dvanásti spevoch
1836 Cirilo - Metodiada, víťazská báseň v šesti spevoch
1839 Sláv
1825 - 1836 Selanky
1840 Pesně
1839 Žalospevy
ANTONÍN JOSEF ZÍMA
1789 Oldřich a Božena
1792 Tharia z Týru
1722 - 1844 VOJTÉCH NEJEDLÝ
1833 Básně - 2 svazky
1804 Poslední soud
1833 Přemysl Otokar v Prusích
1835 Karel Čtvrtý
1836 Vratislav
1837 Václav
1819 Bohyně - polemicko alegorická báseň
JAN NEJEDLÝ
Vydavatel Hlasatele českého
1804,09, 21, 30 Praktische Bohmische Grammatik
1754 - 1831 VÁCLAV STACH
1791 Nábožné písně pro katolického měšťana i sedláka
1797 Divný oučinek potěhu - ve verších
1806 Harmonie a dobrozvučnost jazyka českého
1806 Kritický výklad pomatených českých gramatik
1805 Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli
JAN BOHUMÍR DLABAČ
Zpěv ke cti nejsvětějšího otce Pia VI. Na slavný jeho příchod do Vídně
1810 - 1844 FRANTIŠEK DOUCHA
Poupátka, Bludičky, Bodláčky, Krůpěje
Nápravy na dobrou cestu
Růžové kvítky
Deklamovánky čili Básně ku přednášení pro dítky menší (….. pro dítky větší)
Blahopřání dobrého dítka
pro děti předškolního věku:
Obžinky života
Květný sádek
Záhonek malých
1848 Kratinké povídky o nakládání se zvířátky
1880 Mluva němých tvorů - básně
1878 Hájení ptáčků milých zpěváčků - básně a povídky
1733 - 1787 MIKULÁŠ ADAUKT VOIGT
VÁCLAV BOLEMÍR NEBESKÝ
1835 - smrt Paměti z mladých let (Za mých mladých let?)
1821 Básně - rozděleno do 4 oddílů - 86 znělek a 6 elegií, Všelico, Nápisy (časoměrné v.)
- jako oddíl Znělky neb Sonety částečně otištěna skladba Slávy dcera
1824 a 1832 Slávy dcera - zamyšlení nad osudy Slovanů; časoměrný Předzpěv
- hl. postavy:bůh lásky Mílek,básník,jeho milenka Mína (Slávy dcera),bohyně
- Sláva, bohyně Lada, strážce pekla Milota
- žánr: sbírka 151,615,622, v konečné verzi (4. vydání) 645 sonetů
- původně 3 díly - Sála, Labe, Dunaj
- později 5 - Sála, Labe-Rén-Vltava, Dunaj, Léthé, Acheron
1845 čtvrté vydání S. d. s názvem Díla básnická Jana Kollára
1832 Výklad čili Přímětky a vysvětlivky k Slávy dceři
1836 O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými
1823 Písně světského lidu slovenského v Uhřích - 4 oddíly písní:lyrické,elegické, alegorické a satirické, rozprávky a balady (se Šafaříkem, Benediktim a Palackým)
1827 II. svazek - tentokrát nazvaný Písně světského lidu slavenského v Uhrách
1834, 1835 Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách
- z národních písní usuzuje národní kulturu a život
1827, 1853 - tisk II. Staroitalja slovjanská - měla dokázat slovanský pravěk Itálie a slovanský původ latiny dílu - cestopis
1843, 1845 Cestopis cesta do Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko
1825 Čítanka
1826 Slabikář
1831 - 1844 Nedělní sváteční i příležitostné kázně a řeči - 2 svazky
1822 Dobré vlastnosti národu slovanského - kázání (O dobrých…?)
Slovník slavjanských umělcův všech kmenův
Cestopis druhý - nedokončil
1830 Rozpravy o jmenách, počátkách i starožitnostech národu slavského a jeho kmenů
1839 Sláva bohyně a původ jména Slavův či Slavjanův - spis, 16 listů
1846 Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky
1773 - 1847 JOSEF JUNGMANN
1805 Atala aneb láska dvoudivochů na poušti - překlad
1806 - v Hlasateli O jazyku českém - časopisecky: Těžké vybrání (1803, Puchmajerův almanach)
1827 O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české - stať
1806 Rozmlouvání o jazyku českém - (2 statě)
1806 Oldřich a Božena - romance
1820 (2. vydání 1845) Slovesnost - teorie literatury a čítanka (česky)
podtitul 1. vyd. - Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu
2. vyd. - Slovesnost aneb Náuka o výmluvnosti prozaické, básnické i řečnické se
- sbírkou příkladů v nevázané i vázané řeči
1825 (2. vydání 1849) Historie literatury české - souhrnný obraz vývoje české literatury (česky)
- tištěné a rukopisné lit. památky všech druhů a oborů až po současnost
podtitul - Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícenství a jazyka
1835 - 39 Slovník česko - německý 5ti dílný
Zápisky – vedené od r. 1845
1841 a 1843 (a 69-73) Sebrané spisy veršem i prózou
Překlady:Milton - Ztracený ráj, Goethe - Heřman a Dorota (41´), Slovo o pluku Igorově (1810)
1770 - 1847 ŠEBESTIÁN HNĚVKOVSKÝ
1795 Vyšehradský sloup - balada
1805 Děvín - 1. vydání. směšnohrdinská báseň ve 12 zpěvech
1829 - 2. vydání: romanticko hrdinská báseň v osmnácti zpěvech
- je to epos tj. rozsáhlá epická próza popisující určitého hrdinu
- postavy:Vlasta,Samoslav,Přibral,Přemysl,Mládek,Důrka, :Kasal,Běla,Radiš,Kazy
Kroková,Brýzka,Šárka,Domka,Restov,Samoslav…
- parodie dívčí války:Vlasta, Šárka, Ctirad
1820 Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozódii
1820 Vnislav a Běla - sentimentální balada (epická báseň s nešťastným koncem)
1844; ? Doktor Faust, Přesmutná pověst o Drahomíře - balady
1820 Básně drobné
1820 (1841?) Nové básně drobné
? (Přemysl Otakar II.- drama?) všude je uvedeno v literaturách pouze dílo Král Otakar II. - tragédie
1839 Námluvy v Koloději - fraška
1835 Jaromír - truchlohra
1792 - 1859 JOSEF LINDA
1818 (1819 - vydáno) Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav - historický román
- podtitul Vyobrazení z dávnověkosti vlastenské
1832 (1823?) Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům - divadelní hra, historické drama tvořící paralelu k básni
Jaroslav z Rukopisu královedvorského
Libušin soud (nad Chrudošem a Šťáhlavem) - epická báseň; (Václav a Boleslav - román)
1818 Jiří Poděbrad - romance
1785 - 1877 ANTONÍN MAREK
1820 (rozšíř. 1844) Logika neboUmnice (později rozšířil o zákl. filozofii a metafysiku)
VÁCLAV ALOIS SVOBODA
1844 Výbor z básní Fr. Schillera - překlad
1826 České zpěvy historické
1821 - 1856 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
1852 - rukopis Tyrolské elegie - původně Brixenské elegie (1862): příběhy z cest, humorné i ironické
1861 - časopisecky - satira: postavy: autor, rakouská policie, komisař Dederer (?)
1854(2) - rukopis, tisk - 1870 Král Lávra - satirická báseň. král Lávra, hoch Kukulín, basista Červíček
1870 - tisk (o Irském králi-byl moudrý-1x do roka se holil pak dal holiče oběsit nad K. se slitoval-jedináček..)
1876 Křest sv. Vladimíra - satirická skladba - 10 zpěvů
- postavy: car Vladimír, bůh Perun, jeho žena Perunice, lokaj Mates
- zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury
=3 nejlepší satir. básně napsané v Brixenu, označované jako brixenské skladby
1843 - 1846 - vych. časopisecky Obrazy z Rus -satirická skladba - zobecnil zde nemohoucnost absolutistické carské vlády
knižně 1904 -zkušenosti z ruského pobytu, časopisecky tištěné črty, které jsou prvními českými
reportážemi z největší slovanské země
50. léta 1851 Duch Národních novin - žánr: novinové články, soudobé problémy , politické články K.H.B.
1845 Epigramy 1845
1845 Kapitola o kritice - otištěna v České včele - kritika Tylova posl. Čecha - odmítavá
1786 - 1834 JAN HÝBL
1818 Justýnčin mistrovský kus - humoreska
1834 Paleček - soubor- oživil zde stará vyprávění o bratru Palečkovi, moudrém šašku krále J . Poděbrad
1820 - 1821 Hyllos
1816 - 1822 Rozmanitosti
1828 - 1832 Jindy a nyní
1820 Poučné a kratochvilné historie o strašidlech
1816 Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů
1810 - 1836 KAREL HYNEK MÁCHA
1835 - rukopis Cikáni - román (povídka?) , děj pod Kokořínem a v Itálii
tisk až 1867
- osudy hraběcího levobočka, který se dostal mezi cikány a byl tak i vychován
- postavy - Gicomo, Valdemar Lomecký, Lea, Bárta, Angelina
1831 - 1832 Ohlas písní národních
1833 - 34 Pouť krkonošská
1834 Marinka - povídka
1834 Večer na Bezdězu - povídka
1834 Křivoklat - 1. díl ze zamýšlené románové tetralogie KAT
1836 Obrazy ze života mého (Marinka a Večer na Bezdězu samostatně vydané r. 1934
1836 MÁJ - postavy: Vilém, Jarmila, Hynek (sám autor) ; lyrickoepická báseň - 4 zpěvy a 2 intermezza
Denník na cestě do Itálie
1811 - 1870 KAREL JAROMÍR ERBEN
1853 Kytice z básní národních - básnická sbírka, 13 skladeb (12 balad a původní skladba Kytice)
- 1. vydání s podtitulem „Kytice z pověstí národních“
1861 - 2. vydání „Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena“
1839 - 1849…41- 45 Písně národní v Čechách
1862 - 1864 Prostonárodní české písně a říkadla - 2200 písní s komentářem
1865 Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních - sbírka lid. pohádek
1795 - 1861 PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
1814 Tatranská múza s lýrou slovanskou - básnická sbírka, oslavil v ní Jánošíka, česky
části: Loučení s múzou, Zdání Slavomilovo, Casové, Jiskra božství, Láska, Slavení
slovanských pacholků, Ohled na vlasť, Jitro, Napomenutí, Poslední noc + asi 517 básní
1818 Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - s Fr. Palackým
1826 Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí
1836 -1837 Slovanské starožitnosti (minulost, dávnověk, I. II.), 6 sešitů
1842 Slovanský národopis
1864 a 1865 Dějiny jihoslovanské literatury - zakladatel literární slavistiky - 3 svazky
1829 a 1831 Přehled nejnovější literatury illyrských Slovanů
1833 v ČČM
Počátkové staročeské mluvnice
Šafaříkovy stati uveřejňované v Časopise Čes. muzea :
1835 Přehled národních jmen slovanských
1846 O tvoření slov zdvojováním kořene
1848 O přetvořování hrdelních souhlásek
1848 O šíření časoslovných kořenův a kmenův vsouváním a přirážením souhlásek
1847 Výklad některých gramatických forem v jazyku slovanském
1848 Mluvozpytný rozbor čísloslova
1851 Památky dřevního písemnictví Jihoslovanův - staré texty cyrillské
1852 Rozbor staroslovanského překladu písma svatého recensí cyrilské a hlaholské - článek v ČČM
1853 Památky hlaholského písemnictví - spis - práce o církevně slovanské literatuře
1848 Myšlenky o provedení stejného práva českého i německého jazyka na školách českých
- publicistická stať (ČČM)
(P. J. Š. redigoval časopisy Světozor a též Časopis Českého muzea)
1800 - 1839 JOSEF KRASOSLAV CHMELENSKÝ
1823 Básně - znárodněla: Růže Tetínská:Nad Berounkou, pod Tetínem - zhudebnil A. Jelen
melodie Fr. Drechslera a Josefa Vorla
Chodníček lásky:Pěkně na chodníček svítil mně měsíček - mel. Jan N. Vitásek
1823, 1840 - vyšly Kvítí polní z Moravy a ze Slezka - básnická sbírka (časoměrné)
1823, 1837-38-vyšly Poputnice čili písně cestujícího - sbírečka básní
1837 Slovo o kritice - kritická stať (zásady kritiky) - otištěno v Časopisu českého muzea
1826 Dráteník - 1. česká opera
1828 Oldřich a Božena
1832 Libušin sňatek
= autor libreta a hudba - František Škroup
vych. od 1835 Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý
1836, 37,a 38 Kytka
1840 a 1844 - vyšly Růže plané z Moravy a ze Slezska
1835 v České včele Slovo k českému herectvu, které ani penězi není k zaplacení - satira
1832 ČČM Česká manství - politické rozpravy
1839 ČČM Karlštejnské manské právo - politické rozpravy
1829 - 1890 JOSEF VÁCLAV FRIČ
1855 Lada Nióla - almanach, jméno litevské bohyně, přinese smrt nepřátelům a svobodu Slovanům
- próza (Frič - editor), povídková tvorba - Fričovi zde vyšla novela Život sváteční
1861 Výbor z básní
1862 Písně z bašty
1884 Paměti
FRANTIŠEK PALACKÝ
1818 Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie - se Šafaříkem (fingovaná účast J. Benediktiho)
1827 (1823?) Přehled dějin krasovědy a její literatury - časopisecky v Kroku, měl to být úvod k dílu
- Krásověda čili O kráse a umění knihy patery - z této estetiky zpracoval P. části:
1821 - Krok Povšechné zkoumání ducha člověčího v jeho činnostech – teoretický úvod
1827 (1823?) Krásověda čili O kráse a umění (v ČČM)
1829 O krásocitu (v ČČM)
1830 O původu komičnosti a tragičnosti (v ČČM)
1829 Staří letopisové čeští (od roku 1378 do roku 1527)
1865 Idea státu rakouského
1848 - 1876 Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě - od pravěku až do r. 1526
- původní německé vyšly v letech 1836 - 1867 (5dílů)
1871 - 1873 Radhost - 3 dílný sborník (neepické)
- sbírka spisů z oboru řeči a literatura české, krásovědy, historie a politiky
- 1.díl - drobné spisy z oboru řeči, literatury české a krásovědy (v úvodu vlastenecká
báseň „Na horu Radhost“ )
- 2.díl - spisy z oboru historie
- 3.díl - spisy z oboru politiky
1848 Popis království Českého - seznam obcí
1842 Předchůdcové husitského hnutí v Čechách
1875 O roztržce v národě českém
1837 Srovnání zákonů cara Štefana Dušana srbského s nejstaršími řády zemskými v Čechách
1840 - 1846 Archiv Český - sbírka listin, akt a zápisů
1838 Literarische Reise nach Italien (Literární cesta do Itálie)
1820? - 1862 BOŽENA NĚMCOVÁ
1845 - 1847 Národní báchorky a pověsti - obsahuje pohádky, pověsti a legendy - 7 svazků
- O zl. kolovrátku,Jak Jaromil ke štěstí přišel, Čert a Káča, Chytrá horákyně,
O princ. se zl. hv. na čele,Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, O smolíčkovi
1857 - 1858 Slovenské pohádky a pověsti
1845 - 1846 Obrazy z okolí domažlického
1856 Pohorská vesnice
1856? Dopisy z Lázní Františkových, Selská politika, Hospodine na slovíčko - žurnalistika
Prózy - Pomněnka šlechetné duše (1854), Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk (1858)
Povídky - Baruška, Rozárka, Karla (1855), Chyže pod horami (1858), Babička,
1856,5? Divá Bára - Bára, Myslivec, Eliška, Pan SprávceKilián Sláma, Josífek, Hynek
pastýř Jakub Bárta, pes Lišaj
1856 V zámku a podzámčí - realistická povídka, postavy: Skočdopolovi, komorná Mamsel Sára,
Komorník Jacques, pes Joli, vdova Karásková, krejčí Sýkora, lékař
( Povídka - Paní ze Springenfeldu)
1855 Babička - povídka: Magdalena Novotná (babička), Proškovi (Panklovi), Barunka, Jan, Vilém,
Adélka, mlynář, Viktorka, kněžna, Komtesa Hortenzie
VÁCLAV JAROMÍR PICEK PODSVIJANSKÝ
1843 Básně
1847, 1852 a 1856 Písně - 3 sbírky
1850 Politické zlomky v Čechách co příspěvek k ocenění politického a národního snažení Čechoslovanů
1844 Lyra a meč - sbírka písní
1841 - 1846 Pomněnky - drobné almanachy k plesům
JAN RULÍK
1795 Věnec pocty ku poctivosti učených
1807 - 1808 Učená Čechya
1797 - 1810 Kalendář historický - dějepisné
= literárně historické spisy
1719 - 1790 GELASIUS DOBNER
1761 - 1782 Venceslai Hájek a Libočan Annales Bohemorum - 6ti dílný spis
- vydal i analyzoval zde staročeskou Hájkovu kroniku (do roku 1198)
Historické dokumenty Čech dosud nevydané - kritická sbírka starých dokumentů
1769 - 1820 ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER
1795 Sebrání básní a zpěvů - 5 almanachů: 1. sebrání básní a zpěvů , 2.
(2. svazek - 1797)
1798, 1802, 1814 Nové básně - další 3 svazky
= seskupil zde první obrozenecké básníky, snažil se realizovat Dobrovského koncepci přízvučné
prozodie, žánrově chtěl českou poezii přiblížit světovému básnictví:
óda, popisní lyrika, bajka, burleskní balada, hrdinský epos, komický epos
1805 Pravopis rusko - český
1824 Rýmovník aneb rýmovní slovník - prosazoval sylabotónický systém
1797 bajka - Vrána a liška
1821 Románi Čib - mluvnice cikánštiny
1821 Hantýrka čili český jazyk zlodějský - výklad argotu
1833 - vyšla Fialky - sbírka básní (vyšla posmrtně)
1799 - 1852 FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ
1829 Ohlas písní Ruských - soubor 26 básní;
- slavná ruská historie, udatnost, nebojácnost ruských hrdinů
- v lyr. básních zobrazuje život rus. lidu-Romantická láska, Smrt Alexandra, Bohatýr...
1839 Ohlas písní českých - převažuje lyrika nad epikou, sbírka ohlasové poezie
- přes 60 písní a popěvků, básně epické (Prokop Holý), baladické
(Toman a lesní panna), elegické, milostné, hravé a žertovné písně
1840 Růže stolistá - sbírka - vychází z Pomněnek vatavských (nářečně podle řeky Otavy)
1822, 1830 - 2. vyd Smíšené básně - básně přízvučné i časoměrné
1822 -1. sv., 1827 Slovanské národní písně
1827 Litevské národní písně
1851,1827část v ČČM Mudrosloví národu slovanského ve příslovích
1824 Literatura krkonošská - Čechoslav -literární satira
1830 Patrní dopisové nepatrných osob - v ČČM
1831 a 1832 České národní duchovní písně - 2 díly
1823 Listy z dávnověkosti - překlad - Herdr
1837 Padesátka z mé tobolky - epigramy
Kvítí - soubor epigramů (časoměrný distich), Epigramy
1847 Spisů básnických knihy šestery - soubor básní
1839 Česká dobropísemnost aneb Nejkratší naučiti se dobře česky psát
1851 Dodatky ke slovníku Jos. Jungmanna
1852 Malý výbor z veškeré literatury české
1853 - vydáno Čtení o srovnávací mluvnici slovanské (přednášky z let 1849 - 1852)
1792 - 1859 VÁCLAV KLIMENT KLICPERA
1817,hrán 1821 Divotvorný klobouk - satirická hra „ze současnosti“ (drama, veselohra?)
- osoby: studenti Strnad a Křepelka, Bětuška, Karel, strýc Koniáš,
1829, hráno 1833 Každý něco pro vlast - správce, správcová, Minka, Jesenský, Partes - uč, Mlátovinopalník
1822, prem. 1843 Hadrián z Římsů - rytířská veselohra o 4 jednáních, děj z roku 1329
(1817 - vznikla jako - parodie rytířských veseloher
fraška - pak zdramat.) - postavy:rytíř Světislav, Ruměna,Hadrián,Zelmír,Myslimír,Soběbor,Jenovefa
- děj:hrad Čelakov, rytíř Světislav chce provdat svou dceru Ruměnu za H z Ř
(přítel z války o 14 let starší než R.) ona však miluje Želmíra
1826, 1828 - hrána Veselohra na mostě - opera Bohuslava Martinů
1815 rukopis Blaník - původní název Zdeňko Zásmucký aneb Rytíři Blaničtí
1816 hrán - vlastenecká činohra
- napsal na základě pověsti, první jeho divadelní kus, historická hra
- postavy: kašpárek, Z. Z., Miloslava, Bohuslav Blanický, Prokop ze Švamberka, Zbyhoň
1828 premiéra Ženský boj - drama s vlasteneckým námětem
asi 1817 1. insc. 1821 - 2. insc. Rohovín čtverrohý - vlastenecký námět; Čížek Stehlík, Rohovín
1815 Žizkův meč - veselohra, fraška
1839 (1824 -1.zprac.) Soběslav, selský kníže - divadelní historická hra , tragédie
1841 Deklamovánky - bísnická sbírka
1818 Božena - historická tragédie, drama
1817 - provoz. ,1848!? Zlý jelen
Jen za chrta dán - hra podle stejnojmenné balady Šnajdrovy
1822 Valdek - rytířská hra
1827 a 1828 Točník, - historická povídka
1830 Vítek Vítkovič - historická povídka
Loketský zvon - činohra
Česká melusina - zdramatizovaná povídka - rytířská hra
1835 Ptáčník - jednoaktovka
1817 Lhář a jeho rod - veselohra
1834 Věnceslava - historická povídka
1824 - Čechoslav Krkonošská kleč - baladická báseň
1848 - 1850 Dramatické spisy a Zábavné spisy - 2 řady , 11 svazků
asi 1855 Eliška Přemyslovna - historická hra
asi 1856 Friedrich bojovný - tragédie
1855 Příchod Karla IV. do Čech
1856 Karel IV. před Frankenštejnem (a Potenštejnem
1858 Král Jan Slepý - jen počátek zamýšleného vypravování o době Karlově (s předchozími 2ma díly)
1848 Jan Hus - drama
1788 - 1856 VÁCLAV MATĚJ MILOTA ZDIRAD POLÁK
1813 Vznešenost přirozenosti - básnická skladba o šesti zpěvech - první verze
-vyšla v Hromádkových Prvotinách pěkných umění
1819 Vznešenost přírody - druhá verze - Jungmannova úprava
1820 - 1822 Cesta do Itálie - cestopis - časopisecky (v Dobroslavu)
1819 Polní kvítí
20. léta Listopad, Vznešenost hudby, Milek - básně
1765 - 1816 VÁCLAV THÁM
1785, 1812 - 2. vydání Básně v řeči vázané - první novočeský almanach, Thám - editor
1786 - hrána Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera - div. hra s námětem s čes. dějin, 1. čes. původní hra
1788 Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy - divadelní hra s námětem z českých dějin
1793 Krátké pojednání o užitku divadla - překlad Schillerova teoret. spisku
Honza Kolohnát z Přelouče - lokální fraška - přeloženo z němčiny
Kouzelná píšťala - činoherní adaptace Mozartovy Kouzelné flétny
Švédská vojna v Čechách
1763 - 1816 KAREL IGNÁC THÁM
1783 Obrana českého jazyka proti zlobivým jeho utrhačům
FRANTIŠEK MARTIN PELCL
1791 - 1796 Nová kronika česká - česky psaná, velmi bohaté lit. dílo, 3 svazky, začíná r. 1434
- 4. díl do roku 1429 - zůstal v rukopise
- považovala se za vyznání české řeči a národu, rozbor českých dějin
1795 Základy gramatiky české - otiskl zde Dobrovského prozodické zásady
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (vydal Pelcl) - významná předmluva
Pokus o vydání Obrany jazyka slovanského (Bohuslav Balbín) - náklad brzy zabaven
1753 - 1829 JOSEF DOBROVSKÝ
1791 - časopisecky Dějiny české řeči a literatury
1792 - knižně
1809 Zevrubná mluvnice jazyka českého
1. díl - 1802, 2. díl - 1821 Německo - český slovník - 2 dílný (2. díl - zásluhou básníka Antonína Jaroslava Puchmajera)
1822 Základy jazyka staroslověnského
1795 O prozódii české ( v Pelcově české gramatice)
1806 - 1807 Slawin (Slovan) - sborník
1814 - 1815 Slovanka - sborník
1812 Dějiny české řeči omezil ve druhém vydání na starší literaturu, sahající do roku 1526
1803 - 1826 Kritické pokusy, jak očistit starší českou historii od pozdějších výmyslů
1735 - 1802 VÁCLAV FORTUNÁT DURYCH
1795 Slovanská knihovna (Bibliotheca slavica) - soubor staroslověnských památek
1753 - 1808 VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS
1787 - 1798 Nový kalendář tolerancí
1788 Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské - sbírka milostné lyriky
1790 Kšaft aneb poslední vůle J. C. M. Josefa II.
1795 Arabské pohádky
1801 Večerní shromážděn Dobrovické obce
1806 a 1807 Přítel lidu
od 1787 do 1798 Kalendář tolerancí
PROKOP ŠEDIVÝ
1796 Masné krámy aneb Sázení do loterie
1819 - tisk Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou
1792 České Amazonky aneb Děvčí boj v Čechách pod správou rekyně Vlasty
- próza , vyprávění o dívčí válce
1793 Krátké pojednání o užitku, kterýž ustavičné stojící a dobře spořádané divadlo způsobiti může
JOSEF JAROSLAV LANGER
1830 Selanky
1835 České krakováčky
1831 Bohdanecký rukopis
1832 Den v Kocourkově
1762 - 1847 MATĚJ KOPECKÝ
Doktor Faust, Strýček Škrhola
1741 - 1816 FRANTIŠEK JAN VAVÁK
Paměti - o domácích i evropských událostech z let 1770 - 1816
1791 Vítání české koruny v Čechách
1794 Krátké pozorování zlostné a nepravé války francouzské
1796 Tma ve dne jako v noci na rozumu lidském v národě francouzském učiněné
1803 Smlouvy neb Chvalitebné řeči svatební
1791 - 1861 VÁCLAV HANKA
1817 „nálezce“ Rukopisu královédvorského
1815 a 1816 Dvanáctero písní - sbírka
1817 Prostonárodní srbská Musa do Čech převedená - výbor z Vukovy sbírky
1819 Písně - sbírka
1822, 1831 a 1849 Mluvnice česká
1846 a 1859 Mluvnice staroslověnská
1850 - 1857 Mluvnice ruská
1839 - 1850 Mluvnice polská
1785 - 1845 MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ
Domácí kuchařka
JOSEF KAJETÁN TYL
Dramatické báchorky:
1849 Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec
1847 Strakonický dudák
1849 Jiříkovo vidění
1850 Lesní panna aneb Cesta do Ameriky
Čert na zemi
Historické hry:
1848 Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
1848 Jan Hus
1849 Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
1849 Jan Žižka z Trocnova aneb Bitva u Sudoměřic
1850 Staré město a Malá Strana
Bruncvík, kníže české
1850 Měšťané a studenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů
Hry ze současnosti:
1834 Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
1847 Paličova dcera
1846 - provozována Pražský flamendr
Bankrotář
Chudý kejklíř
Paní Marjánka, matka pluku
1852 Láska vlastencova
Rozervanec - próza
1844 Poslední Čech - novela
- postavy:hrabě Velenský,jeho schovanka Milada, jeho syn Jaroslav, Lidmila Svobodová,
správce Vavřinec Svoboda, it. zpěvák Padrazzi,plukovník Leclair, učitel Petráček
povídky:
1846 Tataři u Olomouce
1847 Braniboři v Čechách
1851 Uhlíř a Vladyka
1852 Syn vladykův
1845 - Květy Dva bratři
KAREL SABINA
1841 Básně
1848 Demokratická literatura - stať
1844 Obrazy ze 14. a 15. věku
1844 Hrobník
1844 Obrazy - 3 díly
1844 (47?) Vesničané - próza
1863 Na poušti - román
1861 Duchovný komunismus
1845 Úvod povahopisný
1857 Blouznění - román
1860 Jen tři léta - povídka
1874 Morana čili svět a jeho nicoty
1870 Oživené hroby - román
1866 Inzerát - veselohra
1879, česky až 1927 Pobřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku - román - napsal pod pseudonymem Leo Blass
1867 V studni - libreto (Blodkova opera)
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta - libreta ke Smetanovým operám
Dějepis literatury české a střední doby - nedokončené
FRANTIŠEK MATOUŠ KLÁCEL
1845 Jahůdky ze slovanských lesů
1849 Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu -utopie psané pro B. Němcovou
1836 Lyrické básně
1837 Básně - dodatek k Lyr. básním
1849 Slovník pro čtenáře novin
1814 - 1853 FRANTIŠEK JAROMÍR RUBEŠ
1842 Pan amanuensis na venku aneb Putování za novelou
1841 - 1847 Paleček, milovník žertu a pravdy
1837 - 1847 - vychází Deklamovánky a písně - 6 svazečků básní
1844 Harfenice - povídka
1791 - 1849 JAN SVATOPLUK PRESL
1819 Flora Čechica - Květena česká
1820, 21 - 35- 3 díly Rostlinář
1846 Všeobecný rostlinopis - 2 svazky
1828 a 1835 Lučba čili chemie zkusná
1834 Ssavectvo
1837 Nerostopis
1836 - 1837 Technologie všeobecná a obzvláštní - II díly
VOJTĚCH SEDLÁČEK
1822 Základové měřictví
1825 a 1828 Základové přírodnictví aneb fysiky - nedokončené
JAN HOLLÝ
1833 Svatopluk, víťazská báseň ve dvanásti spevoch
1836 Cirilo - Metodiada, víťazská báseň v šesti spevoch
1839 Sláv
1825 - 1836 Selanky
1840 Pesně
1839 Žalospevy
ANTONÍN JOSEF ZÍMA
1789 Oldřich a Božena
1792 Tharia z Týru
1722 - 1844 VOJTÉCH NEJEDLÝ
1833 Básně - 2 svazky
1804 Poslední soud
1833 Přemysl Otokar v Prusích
1835 Karel Čtvrtý
1836 Vratislav
1837 Václav
1819 Bohyně - polemicko alegorická báseň
JAN NEJEDLÝ
Vydavatel Hlasatele českého
1804,09, 21, 30 Praktische Bohmische Grammatik
1754 - 1831 VÁCLAV STACH
1791 Nábožné písně pro katolického měšťana i sedláka
1797 Divný oučinek potěhu - ve verších
1806 Harmonie a dobrozvučnost jazyka českého
1806 Kritický výklad pomatených českých gramatik
1805 Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli
JAN BOHUMÍR DLABAČ
Zpěv ke cti nejsvětějšího otce Pia VI. Na slavný jeho příchod do Vídně
1810 - 1844 FRANTIŠEK DOUCHA
Poupátka, Bludičky, Bodláčky, Krůpěje
Nápravy na dobrou cestu
Růžové kvítky
Deklamovánky čili Básně ku přednášení pro dítky menší (….. pro dítky větší)
Blahopřání dobrého dítka
pro děti předškolního věku:
Obžinky života
Květný sádek
Záhonek malých
1848 Kratinké povídky o nakládání se zvířátky
1880 Mluva němých tvorů - básně
1878 Hájení ptáčků milých zpěváčků - básně a povídky
1733 - 1787 MIKULÁŠ ADAUKT VOIGT
VÁCLAV BOLEMÍR NEBESKÝ
Lada Nióla
Jedná se o almanach na rok 1855, který redigoval Josef Václav Fič. Uspořádal ho jako vzpomínku na nadějného básníka a přítele, Hynka Veselého. Obsahuje básně, povídky, novely,…
Marie, povídka od M. Brodského
Úplně náhodně se setkají dva muži.Cítí silné a nepřekonatelné pouto souznění. Stanou se přáteli, bydlí spolu, každou chvíli spolu intenzivně prožívají. Jednoho dně zjistí, co bylo jejich poutem – láska k nádherné Marii. Přátelství mizí a zbývá jenom samota, úzkost a nenávist jednoho k druhému. Ironií je, že Marie nakonec umírá a ani jeden z nich tak nedojde vytouženého štěstí.
- od stejného autora ještě Dítě potracené, Bouře
Život sváteční, novela od J. V. Friče
Hlavní hrdina Albert, zvláštní, zasněný básník, se vrací do rodného kraje, navštěvuje své bývalé lásky a vzpomíná. Sanží se obnovit bývalé city, ale okolí je pro smích. Přesto se stane milencem jeho známého. Jednou své milence ale předčítá a jasně vyjde najevo, že stále miluje svou první milenku, že miluje nereálný světa poezii.
„Já taky jednu růžičku
Mel jsem v mojem srdéčku,
Až pak jsem ji přece ztratil
Tu mou drahou perličku!“
- od stejného autora ještě Z mrtvých vstání, Odchod dle Uhlanda
Sestry, novela od Ludmily z Hrádku
Krásná mladá Hedvika žije u své sestry a švagra, skoro jako jejich dítě. Seznámí se s tajemným myslivcem, který ji stále přesvědčuje o své náklonnosti a slibuje jí sňatek. Ona s ním chodí na tajné schůzky a vyspí se sním. Po nějaké době myslivec zmizí… Celá rodina se vydává na slavnost u hraběnky, tam Hedvika uvidí „myslivce“, ale v obleku hraběte. Ten se jí v podstatě vysměje do obličeje. Ona omdlí a následují celé měsíce na hranici vědomí a bezvědomí. Jednoho dne se situace vyhrotí a i její sestra je na tom poněkud špatně. Ukáže se, že Hedvika porodila dítě, ono zemřelo a její sestra ho zakopala. Jenže to prasklo a obě byly odsouzeny – Hedvika na tří a její sestra na jeden rok. Manžel sestry se za nimi odstěhoval do města a celá rodina je zahalena smutkem. Po roce sestru propouští a Hedvika umírá.
„Láska velkých pánů, lehčí jest, než mech.“
Do almanachu dále přispěli L. Čelakovský, Johanna Marie, A. Štrauch, Anna S., B. Janda, J. Kolář, Fr. Lad. Vorlíček.
Marie, povídka od M. Brodského
Úplně náhodně se setkají dva muži.Cítí silné a nepřekonatelné pouto souznění. Stanou se přáteli, bydlí spolu, každou chvíli spolu intenzivně prožívají. Jednoho dně zjistí, co bylo jejich poutem – láska k nádherné Marii. Přátelství mizí a zbývá jenom samota, úzkost a nenávist jednoho k druhému. Ironií je, že Marie nakonec umírá a ani jeden z nich tak nedojde vytouženého štěstí.
- od stejného autora ještě Dítě potracené, Bouře
Život sváteční, novela od J. V. Friče
Hlavní hrdina Albert, zvláštní, zasněný básník, se vrací do rodného kraje, navštěvuje své bývalé lásky a vzpomíná. Sanží se obnovit bývalé city, ale okolí je pro smích. Přesto se stane milencem jeho známého. Jednou své milence ale předčítá a jasně vyjde najevo, že stále miluje svou první milenku, že miluje nereálný světa poezii.
„Já taky jednu růžičku
Mel jsem v mojem srdéčku,
Až pak jsem ji přece ztratil
Tu mou drahou perličku!“
- od stejného autora ještě Z mrtvých vstání, Odchod dle Uhlanda
Sestry, novela od Ludmily z Hrádku
Krásná mladá Hedvika žije u své sestry a švagra, skoro jako jejich dítě. Seznámí se s tajemným myslivcem, který ji stále přesvědčuje o své náklonnosti a slibuje jí sňatek. Ona s ním chodí na tajné schůzky a vyspí se sním. Po nějaké době myslivec zmizí… Celá rodina se vydává na slavnost u hraběnky, tam Hedvika uvidí „myslivce“, ale v obleku hraběte. Ten se jí v podstatě vysměje do obličeje. Ona omdlí a následují celé měsíce na hranici vědomí a bezvědomí. Jednoho dne se situace vyhrotí a i její sestra je na tom poněkud špatně. Ukáže se, že Hedvika porodila dítě, ono zemřelo a její sestra ho zakopala. Jenže to prasklo a obě byly odsouzeny – Hedvika na tří a její sestra na jeden rok. Manžel sestry se za nimi odstěhoval do města a celá rodina je zahalena smutkem. Po roce sestru propouští a Hedvika umírá.
„Láska velkých pánů, lehčí jest, než mech.“
Do almanachu dále přispěli L. Čelakovský, Johanna Marie, A. Štrauch, Anna S., B. Janda, J. Kolář, Fr. Lad. Vorlíček.
Karel Sabina – životopis (básně)
– narozen 29.13.1813
– vychován v rodině zedníka
– vystudoval gymnázium a filozofii v Praze(1833), práva nedokončil
– blízkým přítelem K.M.Máchy, který také bydlel v Praze a také studoval práva a filozofii
– krátce působil jako vychovatel, později se věnoval literatuře a žurnalistice
– r.1848 představoval vůdčí osobnost radikálních demokratů a podílel se na formulaci jejich
politického programu
– účastnil se přípravy povstání proti Rakousku
– v květnu r.1849 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, který mu však byl změněn na 18 let
vězení. Trest si odpikával v Praze a v Olomouci
– při amnestii r.1857 byl propuštěn, vrátil se do Prahy a věnoval se literární činnosti
– redigoval řadu časopisů, např.: Česká včela, Slovan, … a také přispíval do řady časopisů,
např.. Národní listy, Květy,...
– psal také německy, překládal z němčiny, polštiny
– užíval různých pseudonymů: Leo blass, Arian Želivský, Sabinský,...
– -,,- různých šifer: AB, K.S., 7,...
– Sabinův význam pro českou literaturu spočívá především v jeho kritické a teoretické činnosti
a aktivní činnosti na utváření českého kulturního života.
– Dílo: básník – sbírka: Vybrané spisy Karla Sabiny-svazek 1.
prozaik – prozaická povídka: Hrobník, Msta,... ( zobrazuje jedince složitých povah, vztahů)
- román: Oživené hroby (atobiografické prvky, jeho vězeňský deník)
Obrazy 14. a 15. věku ( historický román navazující na Máchu postavou
kata)
libretista – libreta (= texty pro jiné dílo, zvl. hudební) pro Bedřicha Smetanu: Prodaná
nevěsta, Braniboři v Čechách
literární historik – Dějepis literatury české a střední doby ( obsáhlý, ale nedokončený). Po
Jungmanově Historii literatury české prvnímcelistvým vylíčením staršího čes. písemnictví. Do
r.1620.
Politik a novinář – články do časopisů a novin
– vychován v rodině zedníka
– vystudoval gymnázium a filozofii v Praze(1833), práva nedokončil
– blízkým přítelem K.M.Máchy, který také bydlel v Praze a také studoval práva a filozofii
– krátce působil jako vychovatel, později se věnoval literatuře a žurnalistice
– r.1848 představoval vůdčí osobnost radikálních demokratů a podílel se na formulaci jejich
politického programu
– účastnil se přípravy povstání proti Rakousku
– v květnu r.1849 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, který mu však byl změněn na 18 let
vězení. Trest si odpikával v Praze a v Olomouci
– při amnestii r.1857 byl propuštěn, vrátil se do Prahy a věnoval se literární činnosti
– redigoval řadu časopisů, např.: Česká včela, Slovan, … a také přispíval do řady časopisů,
např.. Národní listy, Květy,...
– psal také německy, překládal z němčiny, polštiny
– užíval různých pseudonymů: Leo blass, Arian Želivský, Sabinský,...
– -,,- různých šifer: AB, K.S., 7,...
– Sabinův význam pro českou literaturu spočívá především v jeho kritické a teoretické činnosti
a aktivní činnosti na utváření českého kulturního života.
– Dílo: básník – sbírka: Vybrané spisy Karla Sabiny-svazek 1.
prozaik – prozaická povídka: Hrobník, Msta,... ( zobrazuje jedince složitých povah, vztahů)
- román: Oživené hroby (atobiografické prvky, jeho vězeňský deník)
Obrazy 14. a 15. věku ( historický román navazující na Máchu postavou
kata)
libretista – libreta (= texty pro jiné dílo, zvl. hudební) pro Bedřicha Smetanu: Prodaná
nevěsta, Braniboři v Čechách
literární historik – Dějepis literatury české a střední doby ( obsáhlý, ale nedokončený). Po
Jungmanově Historii literatury české prvnímcelistvým vylíčením staršího čes. písemnictví. Do
r.1620.
Politik a novinář – články do časopisů a novin
ČESKÉ KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ
České písně kramářské byly vydány poprvé v říjnu 1937. Na druhém vydání se podíleli autoři Bedřich Václavek a Robert Smetana.Vyšlo v roce 1949 u nakladatelství Svoboda Praha.
Kramářská píseň
Kramářská píseň je píseň, která byla vytištěna jednotlivě v samostatném (čtyřlistém, později dvoulistém) tisku, aby byla lidu prodávána trhovými zpěváky na trzích nebo písňovými kramáři po vesnicích.
Tiskařská praxe zde vypěstovala dosti jednotný typ: Písně byly tištěny zpravidla ve formátu malé šestnácterky, asi od roku 1850 užívaly pak některé tiskárny také formátu malé osmerky.Vyžadoval-li toho rozsah písně, býval počet stran dvojnásobný. Naopak zase, když byly tištěny písně krátké, bylo v jednom tisku spojeno i písní více. Jen o některých tiscích písní duchovních, zejména ze století 18., lze říci, že se jak počtem stran, tak i spojením několika písní podobaly miniaturním kancionálkům. Obvykle však obsahuje kramářský tisk jedinou píseň. Tím se liší český kramářský tisk od kramářských tisků německých, v nichž měla větší důležitost prozaická „novina“ otištěná za písní.
Stejně jednotně se vyvinula i úprava titulního listu. Jeho text obsahuje na prvním místě zpravidla zcela stereotypní název (Nová píseň…, Píseň pro mládence a panny…), rozšířený někdy náznaky o obsahu písně. Pod názvem bývá na titulním listě obrázek (zprvu dřevoryt, později též ocelorytina). Pod obrázkem bývala někdy zmínka o cenzuře tisku nebo začátek písně a (asi v třetině všech tisků) údaje o tiskaři, místu a roku tisku. Nejčastěji však býval
tisk anonymní nebo se uváděl jen některý z těchto údajů.
Na druhé stránce tisku bývá někdy nahoře před počátkem písně umístěna menší ozdůbka nebo ilustrace a pod ní, asi u polovice všech písní, bývá nápěvový údaj opět v stereotypické formuli. Pak následuje vlastní text písně, vysázený někdy souvisle, někdy v slokách, buď číslovaných, nebo bez čísel. Údaje o původu a době tisku stojí někdy také na jeho konci za písní. Písně bývají tištěny zpravidla starými písmy. Jednotlivé písně si jejich majitelé v lidu vázali primitivním způsobem v svazky, někdy dosti rozsáhlé. Přišívali písně na látkový nebo kožený obal a ve formě takovéhoto „špalíčku“ se dochovávají zpravidla dodnes. Tyto špalíčky ukazují někdy zajímavě individualitu svého majitele. Obsahují obraz široce rozvětveného a rozloženého obchodu písněmi v minulých stoletích, často v rozsahu celých dvou století, někdy duchovní písně spolu se světskými, někdy jen duchovní nebo jen světské. Můžeme-li předpokládat, že je kramářská píseň, ať jako tiskařský výtvor, ať jako součást zpěvu, poměrně dosti ještě známa, nelze toho říct o kramářské písni jakožto celkovém kulturně historickém zjevu. Většina kramářských písní, které ještě dnes nacházíme v majetku lidu nebo nasbírány v musejních a jiných sbírkách pochází ze století 18. 19. Vzácněji se ve sbírkách objevuje materiál ze století 17.,některé zprávy však dokazují, že byly písně vydávány pro obchod např. již Jiřím ml. Melantrichem z Aventina, jak ukazuje inventář jeho skladu z r. 1586. Podle materiálu, uchovaného ve sbírkách, lze usuzovat, že vlastní rozmach kramářské písně nastává v století 18., kdy kramářská píseň je institucí naprosto vžitou a rozšířenou, trvá ještě dále i v první polovině století 19. V druhé polovině tohoto století však nabývá píseň kramářská stále zřejměji typických znaků antikvovaného zjevu kulturního. Počátek 20. století zastihuje kramářskou píseň už v naprostém úpadku. Jen ojediněle se navazuje, dokonce ještě i po světové válce, na tradici kramářského tisku písňového, ale ve formách už podstatně změněných (písňové letáky, kuplety apod.).
České kramářské písně: 1/5
O množství písní, které za celou tuto dobu byly kramářsky vytištěny, nelze činit zatím žádných číselných odhadů. Toho, co je zjištěno, můžeme učinit přece jen představu o překvapivé mohutnosti tohoto zjevu. Kramářské písně byly tištěny u nás v neméně než padesáti městech a místech, v nichž bylo zjištěno přes 200 tiskařů, kteří se jejich tiskem zaměstnávali. Podle složení jednotlivých špalíčků v muzeích i v rukou lidu je zjevné, že obchod s kramářskými písněmi z jednotlivých tiskáren byl velmi dobře organizován trhem, který se rozprostíral po celé české oblasti. Přesto ovšem sbírky z jednotlivých krajů jeví svou zvláštní individuálnost. Rozložení kramářských písní v majetku lidu je totiž tak regionální, že ani nejdůkladnější znalost určitého okrsku nezaručuje ještě skutečný obraz jevu celého a každý nový sebemenší sběr může po této stránce připravit sběrateli nová a nová překvapení. Česká kramářská píseň jakožto zjev kulturní je poměrně svébytná. Skládá se ze dvou tradičních složek a touto svou tvářností se také liší od podobných písňových institucí, uplatňujících se v kultuře jiných národů.
Jednou z nich je tradice dramatického zpěvu, která doprovází zpěv obrazovým znázorňováním děje. Dříve se na našich trzích objevovaly svérázné postavy jarmarečních zpěváků, kteří zpívajíce písně o vraždách nebo jiných drastických událostech ze života lidu, předváděli opěvovaný děj pomocí statických obrazů, namalovaných na velkém plátně, rozděleném v řadu obrazových polí. S postupem písně ukazovali jednotlivé události zpívaného děje holí na obraze.
Druhá složka dodala českému kramářskému zpěvu jeho specifické tvářnosti. Prodeji tištěné písně, k němuž dochází na českých trzích, vychází v oblasti českého lidového zpěvu vstříc jako složka nanejvýš podnětná mimořádná obliba zpěvu a zpěvnost, kterou v celém národě vypěstovala česká náboženská reformace. Tato zpěvnost, která pak zůstává typickým znakem české lidové kultury i v době protireformační, způsobila, že prodej písní opouští i trhy a stává se kramářskou živností, provozovanou posléze v daleko větší míře od chalupy k chalupě než na trzích. Kramářská píseň se také osvobozuje od úlohy být složkou dramatického předvádění epického příběhu, stává se účelem sama sobě a vedle původní funkce zpravodajské přibírá i funkce čistě písňové, měníc se posléze v samostatnou ryzí písňovou kulturu, která se suverénně zmocňuje každého útvaru, ocitajícího se v jejím dosahu.
Zatímco německá kramářská píseň je písní jen novinovou, publikují české kramářské tisky vedle obsáhlých písní o vraždách, katastrofách, válkách a novotách ve stejné míře také písnělyrické, lidové i složené kramářskými skladateli, písně ceremoniální, satirické, vlastenecké aj. Kramářská píseň se stala nesmírně důležitým činitelem v duševním životě lidu. Stává seřečištěm, kterým do lidového zpěvu a zároveň do jeho duševního života vtéká mohutný proud nových látek, myšlenek a forem; stává se institucí, ve které žije mnoho starých tradic a která prostředkuje mezi uzavřenou „nižší“ kulturou lidovou a „vyšší“ kulturou umělou v celé její mnohotvárnosti (městský život, civilizační a kulturní novoty, společenské změny, úsilí politické a národní atd.). Přináší látky, které se v písni lidu venkovského, tedy selského, ani v jeho kulturním zájmu vůbec do té doby neobjevovaly. Tím se sice lidový zpěv ruší ve své kulturně slohové uzavřenosti a formové čistotě, zato však nesmírně obohacuje látkově. Zde je nutno připomenout také velkou úlohu, kterou hrála kramářská poezie jakožto prostředkovatel mezi umělou poezií a lidem. Skutečnost, že skrze kramářskou píseň zlidověla celá řada skladeb českých obrozenských básníků, staví kramářskou píseň do zvláštního světla i v poměru k umělé poezii české, která ve svých počátcích nejen že užila nejednou kramářských tisků jakožto zcela normálního prostředku svého rozšíření, nýbrž byla
České kramářské písně: 2/5
dlouho poplatná i celému slohu kramářské poezie. Kramářská píseň je tedy trochu prostředím, kterým nejen že „vyšší“ kultura se stává majetkem lidových vrstev, nýbrž také kultura lidová působí zpět na kulturu „vyšší“. Dobrou polovici kramářských písní tvoří však tvorba ryze lidová. V ní se setkáváme s výtvory, jež jsou zřejmě ojedinělými pokusy, podnícenými určitou životní situací, anebo událostí v životě toho či onoho příslušníka lidové vrstvy,ale nalézáme v ní i výsledky soustavné tvorby neumělých lidových veršovců, podnícených k básnění jistě nejen láskou k písni a zpěvu, nýbrž i přečetnými vzory, jež jim kramářská píseň poskytla a pravděpodobně nakonec i tím, že se jim právě v této instituci nabízel možnost skladbu uveřejnit. Kramářská píseň jako instituce vede lid k záměrné, uvědomělé slovesné tvorbě.
Je zřejmé, že v poměru k ryze lidové písni přinesla vymoženost tištěné písně kramářské do písňové kultury lidu podmínky zcela nové. A v těchto nových podmínkách a možnostech, jejichž prostá, tradovaná lidová píseň nemá, koření také stěžejní formální rysy, kterými se kramářská píseň, někdy k svému prospěchu, někdy neprospěchu, liší od ostatní lidové písně Především se v kramářské písni vyvinul druh lidové písně, v němž je nepoměrně více důrazu položeno na složku textovou než hudební.
Kramářský skladatel tvoří takový text, který lze zpívat, a vytváří tak charakteristický písňový útvar, v němž je hudební složce přisouzena úloha tolik průvodní. Text kramářské písně se rozvíjí do rozsahu, jakého u lidové písně téměř neznáme. Počet jeho slok se pohybuje trvale mezi desíti až dvacíti, a není-li téměř kramářských písní kratších, nejsou vzácné případy, kdy kramářská píseň má slok několikrát více. Kramářský skladatel nejen že mluví o sobě jako o konkrétní, zcela určité osobnosti, nejen že vypravuje o svých zvláštních, zcela individuálních zážitcích i záležitostech, nýbrž oslovuje zpravidla tradiční formulí v první sloce posluchače a vyzývá je k poslechu písně. Oznamuje posluchačům se zálibou i datum události, o níž zpívá,jindy slibuje zpravit posluchače v další písni, např. o trestu, který stihl viníka apod. Nejednou pak v závěrečné sloce jmenuje i své jméno. To vše patří přímo k typickým funkčním znakům kramářské písně, písně původně novinové, určené k poslechu a ke koupi.
Verš kramářské písně zůstává trvale nedokonalý a nejednou prozrazuje na svého skladatele, že neuměl ani spočítat slabiky. Místo rýmů jsou pravidlem asonance a ještě častěji slabičné dvojice jen zvukově vzdáleně příbuzné, dikce proto zůstává primitivní, není korektivu, který by uhladil drastický výraz přepjatých představ a nevhodnou lexikální výbavu skladby. Zatímco lidové ústní podání stírá z tradované písně všechny znaky individuálnosti, čímž se píseň stává snadně přenosným majetkem každého jedince ve zpívajícím kolektivu, zachovává si kramářská píseň fixací v tisku svůj toporný ráz individuálního výtvoru, jejž nadto zesiluje některými zvláštními mechanismy v dikci skladby. Z dalšího vývoje kramářské písně -zejména v 2. polovině 19. století – individualizace kramářských autorů pokračuje. Jméno pražského lidového básníka Františka Haisse, autora četných kramářských písní, vytištěných kolem roku 1850 pražskými tiskárnami, představuje nám prvního takřka profesionálního kramářského skladatele. Podle množství jednotlivých vydání oblíbených písní i podle počtu tiskáren, které se tiskem kramářských písní zabývaly, můžeme soudit, že obchod s kramářskými písněmi měl po tři staletí značně veliký organizační aparát. Tento aparát se nazývá lidová živnost.
České kramářské písně: 3/5
Funkci kramářské písně v lidovém kulturním prostředí lze tedy shrnout takto: Kramářská píseň vnáší do prostředí lidového zpěvu především nové životní obzory a látky, s nimiž se lid setkával jinak jen zřídka, rozmnožuje konkrétně obsahovou látku lidového zpěvu, podněcuje lid k slovesné tvorbě, zvyšuje lidovou básnickou produkci mnohem více než tradovaná píseň lidová, stává se v nižších lidových vrstvách životním prostředkem jako živnost a v kultuře lidu vytváří nový svérázný druh lidové písně, jehož formální znaky se vyvinuly ze zvláštních podmínek, plynoucích z tisku písní.
Hudební stránka kramářské písně tvoří kulturně zcela samostatnou a poměrně málo známou kapitolu. Hudební složka písně byla funkčně podřazena složce slovesné. Úkolem nápěvu bylo doprovázet text písně a nikoli umocňovat jej tak, aby spolu s nápěvem tvořil umělecký písňový útvar s náladově sjednoceným a vzájemně se doplňujícím výrazem hudebním a slovesným. Úkolem nápěvu bylo oživit interpretaci písně. Ve většině případů bylo lhostejné,kterým nápěvem se píseň zpívá. Nápěv mohl být podle individuálních znalostí a vkusu střídán. Všeobecně byla řešena otázka nápěvu u kramářských písní prostě tak, že skladatel nové písně odkázal k nápěvu jiné známé písně. Při výběru takové písně nepadal na váhu hudební obsah nápěvu, nýbrž jedině jeho metrické schéma a zřetel k tomu, aby toto schéma souhlasilo s metrickým útvarem nového textu. Ale ani tento požadavek nebýval splněn celý. Často postačilo, odpovídal-li počet slabik přibližně počtu hudebních kvantit v melodii. Výbor Bedřicha Václavky a Roberta Smetany se pokusil o průřez celou šíří zjevu písně kramářské.
Začíná písněmi barokními, veskrze proniklými povědomím o marnosti tohoto života a suverenitě smrti, aby pak předvedl několik písní, které líčí strašné tresty těch, kdo toho nepamatují a propadají světským radostem a hříchům. Zázračnost jejich představového
světa a zevrubnost, s jakou se líčí kruté tresty, které stihly provinilce nám připomínají barokní skladby o mučení svatých.
V písních o svatých najdeme dochováno doznívání staročeské legendy o svaté Kateřině, legendu o sv. Jenovefě a četné jiné látky. Také tu stojí na prvním místě zázračnost svatých, jako např. v písni o sv. Janovi, ale najdeme tu i celé kouzlo lidových skládání duchovních. Jiný obzor otevírají skladby světské. Poměrně řídké jsou ty písně v podstatě epické, kde se příběh soustředil skladateli do formy balady. Zpravidla zachovávají písně výpravné charakter zevrubných a obšírných vypsání udávajících se příběhů. Rozsáhlým oborem jsou skládání o loupežnících a hrůzostrašných příbězích, které s nimi rozliční lidé prožili, jakož i o trestech, které je pak stihly. Vedle loupežníků z povolání to bývají zločinní vojáci, kteří se často dostávají do konfliktu se spravedlností. Celá řada zločineckých jmen dosáhla pomocí kramářských písní pravé proslulosti (např. Babinský). Najdeme v nich vypsán zevrubně celý jejich životopis. Jako v písni lidové zaujímají však významné místo i v písni kramářské lyrické písně, především milostné písně lidové. Jde většinou o určitý případ, uvedený v písni popřípadě i vlastním jménem. City milenců jsou líčeny hodně pateticky, s užitím velkého aparátu slovního a obrazového, leckdy však také s celou naivní smyslovostí, pro kterou byly moralizujícími sběrateli přísně odmítány. Hojné jsou také kramářské tisky písní speciálně svatebních, které byly zpívány při svatebních obřadech a zvycích. A pak je to ovšem manželský stav, který dává podnět k rozjímání váhavých mládenců, někdy i k ostré satiře, zejména na ženy. Druhým velikým komplexem látkových, ať už se vyjadřuje lyrickými písněmi za ztracenou svobodou nebo epickým líčením událostí je vojna a válka. Vždy znova
České kramářské písně: 4/5
vidíme, jak jsou mladící odváděni, loučí se s milenkami a rodiči, zvykají si v cizině na trpký vojenský život a jsou svědky krvavých bitev. Zvláštní odrůdou jsou tu písně o konkrétních
válkách. Najdeme písně od válek tureckých, přes války napoleonské až po války italské a zejména rakousko-německou válku z roku 1866, která zasáhla naše země přímo, a proto byla
mnohokráte opěvována. Ale najdeme mezi nimi i píseň o událostech válečných tak odlehlých, jako byla např. válka krymská, písně o válce německo-francouzské z roku 1870 apod.
Celá řada písní sleduje také domácí politické a sociální události. Zejména je to uvolňování stavu selského, ať zrušením poddanství nebo roboty. Vedle katastrof válečných jsou to dále katastrofa a zjevy přírodní, které byly často a obšírně opěvovány a zajisté též lidem pilně sledovány: zemětřesení v zemích vzdálených, povodně, komety, hladomory apod. Konečně zpívá kramářská píseň s velikou oblibou o kulturních novotách, když se dostávají do našich zemí. Vedle písní o bramborách, kávě a Americe, které publikujeme, najdeme řadu písní o kuřácích, o zavedení řepy burgyně, o železnici a velocipedu, ba i píseň proti vystěhovalectví na Krym. Jedním z nejmladších odvětví jsou konečně písně vlastenecké a politické. Byl to zejména rok 1848, který je uvedl do oběhu. Jeho ohlasem je píseň o rytířích z Baníku. Velmi výrazné a charakteristické jsou písně o jednotlivých stavech: především o stavu selském, o důležitém stavu mlynářském, o tkalcích, o „bratráncích“ stavějící železnice a o havířích. Některé z nich mají přímo podobu písní cechovních.
Formálně nejzdařilejšími jsou namnoze písně, kde se skladatel opíral o jistý mechanický princip formální: ať už skládal svou píseň podle písmen abecedy, proplétal český text s německým, smíchal do písně všecka možná přísloví, posmívaje se jim, nebo si zahýřil vyjmenováním všech možných měst a míst, která nějak přispěla k vypravovanému humoristickému ději.
Závěr
Kramářská píseň se nám dochovává, jak již bylo řečeno, ve dvou formách: jednak v písňových tiscích, jednak v ústním podání lidu. Účelem sbírky České písně kramářské bylo uveřejnit výbor kramářských písní jedině podle zachovaných písňových tisků, zatímco úkol publikovat kramářské písně podle jejich znění v lidovém podání je problémem zcela samostatným a je vydavateli ponecháván jiné vhodné edici.
Kramářská píseň
Kramářská píseň je píseň, která byla vytištěna jednotlivě v samostatném (čtyřlistém, později dvoulistém) tisku, aby byla lidu prodávána trhovými zpěváky na trzích nebo písňovými kramáři po vesnicích.
Tiskařská praxe zde vypěstovala dosti jednotný typ: Písně byly tištěny zpravidla ve formátu malé šestnácterky, asi od roku 1850 užívaly pak některé tiskárny také formátu malé osmerky.Vyžadoval-li toho rozsah písně, býval počet stran dvojnásobný. Naopak zase, když byly tištěny písně krátké, bylo v jednom tisku spojeno i písní více. Jen o některých tiscích písní duchovních, zejména ze století 18., lze říci, že se jak počtem stran, tak i spojením několika písní podobaly miniaturním kancionálkům. Obvykle však obsahuje kramářský tisk jedinou píseň. Tím se liší český kramářský tisk od kramářských tisků německých, v nichž měla větší důležitost prozaická „novina“ otištěná za písní.
Stejně jednotně se vyvinula i úprava titulního listu. Jeho text obsahuje na prvním místě zpravidla zcela stereotypní název (Nová píseň…, Píseň pro mládence a panny…), rozšířený někdy náznaky o obsahu písně. Pod názvem bývá na titulním listě obrázek (zprvu dřevoryt, později též ocelorytina). Pod obrázkem bývala někdy zmínka o cenzuře tisku nebo začátek písně a (asi v třetině všech tisků) údaje o tiskaři, místu a roku tisku. Nejčastěji však býval
tisk anonymní nebo se uváděl jen některý z těchto údajů.
Na druhé stránce tisku bývá někdy nahoře před počátkem písně umístěna menší ozdůbka nebo ilustrace a pod ní, asi u polovice všech písní, bývá nápěvový údaj opět v stereotypické formuli. Pak následuje vlastní text písně, vysázený někdy souvisle, někdy v slokách, buď číslovaných, nebo bez čísel. Údaje o původu a době tisku stojí někdy také na jeho konci za písní. Písně bývají tištěny zpravidla starými písmy. Jednotlivé písně si jejich majitelé v lidu vázali primitivním způsobem v svazky, někdy dosti rozsáhlé. Přišívali písně na látkový nebo kožený obal a ve formě takovéhoto „špalíčku“ se dochovávají zpravidla dodnes. Tyto špalíčky ukazují někdy zajímavě individualitu svého majitele. Obsahují obraz široce rozvětveného a rozloženého obchodu písněmi v minulých stoletích, často v rozsahu celých dvou století, někdy duchovní písně spolu se světskými, někdy jen duchovní nebo jen světské. Můžeme-li předpokládat, že je kramářská píseň, ať jako tiskařský výtvor, ať jako součást zpěvu, poměrně dosti ještě známa, nelze toho říct o kramářské písni jakožto celkovém kulturně historickém zjevu. Většina kramářských písní, které ještě dnes nacházíme v majetku lidu nebo nasbírány v musejních a jiných sbírkách pochází ze století 18. 19. Vzácněji se ve sbírkách objevuje materiál ze století 17.,některé zprávy však dokazují, že byly písně vydávány pro obchod např. již Jiřím ml. Melantrichem z Aventina, jak ukazuje inventář jeho skladu z r. 1586. Podle materiálu, uchovaného ve sbírkách, lze usuzovat, že vlastní rozmach kramářské písně nastává v století 18., kdy kramářská píseň je institucí naprosto vžitou a rozšířenou, trvá ještě dále i v první polovině století 19. V druhé polovině tohoto století však nabývá píseň kramářská stále zřejměji typických znaků antikvovaného zjevu kulturního. Počátek 20. století zastihuje kramářskou píseň už v naprostém úpadku. Jen ojediněle se navazuje, dokonce ještě i po světové válce, na tradici kramářského tisku písňového, ale ve formách už podstatně změněných (písňové letáky, kuplety apod.).
České kramářské písně: 1/5
O množství písní, které za celou tuto dobu byly kramářsky vytištěny, nelze činit zatím žádných číselných odhadů. Toho, co je zjištěno, můžeme učinit přece jen představu o překvapivé mohutnosti tohoto zjevu. Kramářské písně byly tištěny u nás v neméně než padesáti městech a místech, v nichž bylo zjištěno přes 200 tiskařů, kteří se jejich tiskem zaměstnávali. Podle složení jednotlivých špalíčků v muzeích i v rukou lidu je zjevné, že obchod s kramářskými písněmi z jednotlivých tiskáren byl velmi dobře organizován trhem, který se rozprostíral po celé české oblasti. Přesto ovšem sbírky z jednotlivých krajů jeví svou zvláštní individuálnost. Rozložení kramářských písní v majetku lidu je totiž tak regionální, že ani nejdůkladnější znalost určitého okrsku nezaručuje ještě skutečný obraz jevu celého a každý nový sebemenší sběr může po této stránce připravit sběrateli nová a nová překvapení. Česká kramářská píseň jakožto zjev kulturní je poměrně svébytná. Skládá se ze dvou tradičních složek a touto svou tvářností se také liší od podobných písňových institucí, uplatňujících se v kultuře jiných národů.
Jednou z nich je tradice dramatického zpěvu, která doprovází zpěv obrazovým znázorňováním děje. Dříve se na našich trzích objevovaly svérázné postavy jarmarečních zpěváků, kteří zpívajíce písně o vraždách nebo jiných drastických událostech ze života lidu, předváděli opěvovaný děj pomocí statických obrazů, namalovaných na velkém plátně, rozděleném v řadu obrazových polí. S postupem písně ukazovali jednotlivé události zpívaného děje holí na obraze.
Druhá složka dodala českému kramářskému zpěvu jeho specifické tvářnosti. Prodeji tištěné písně, k němuž dochází na českých trzích, vychází v oblasti českého lidového zpěvu vstříc jako složka nanejvýš podnětná mimořádná obliba zpěvu a zpěvnost, kterou v celém národě vypěstovala česká náboženská reformace. Tato zpěvnost, která pak zůstává typickým znakem české lidové kultury i v době protireformační, způsobila, že prodej písní opouští i trhy a stává se kramářskou živností, provozovanou posléze v daleko větší míře od chalupy k chalupě než na trzích. Kramářská píseň se také osvobozuje od úlohy být složkou dramatického předvádění epického příběhu, stává se účelem sama sobě a vedle původní funkce zpravodajské přibírá i funkce čistě písňové, měníc se posléze v samostatnou ryzí písňovou kulturu, která se suverénně zmocňuje každého útvaru, ocitajícího se v jejím dosahu.
Zatímco německá kramářská píseň je písní jen novinovou, publikují české kramářské tisky vedle obsáhlých písní o vraždách, katastrofách, válkách a novotách ve stejné míře také písnělyrické, lidové i složené kramářskými skladateli, písně ceremoniální, satirické, vlastenecké aj. Kramářská píseň se stala nesmírně důležitým činitelem v duševním životě lidu. Stává seřečištěm, kterým do lidového zpěvu a zároveň do jeho duševního života vtéká mohutný proud nových látek, myšlenek a forem; stává se institucí, ve které žije mnoho starých tradic a která prostředkuje mezi uzavřenou „nižší“ kulturou lidovou a „vyšší“ kulturou umělou v celé její mnohotvárnosti (městský život, civilizační a kulturní novoty, společenské změny, úsilí politické a národní atd.). Přináší látky, které se v písni lidu venkovského, tedy selského, ani v jeho kulturním zájmu vůbec do té doby neobjevovaly. Tím se sice lidový zpěv ruší ve své kulturně slohové uzavřenosti a formové čistotě, zato však nesmírně obohacuje látkově. Zde je nutno připomenout také velkou úlohu, kterou hrála kramářská poezie jakožto prostředkovatel mezi umělou poezií a lidem. Skutečnost, že skrze kramářskou píseň zlidověla celá řada skladeb českých obrozenských básníků, staví kramářskou píseň do zvláštního světla i v poměru k umělé poezii české, která ve svých počátcích nejen že užila nejednou kramářských tisků jakožto zcela normálního prostředku svého rozšíření, nýbrž byla
České kramářské písně: 2/5
dlouho poplatná i celému slohu kramářské poezie. Kramářská píseň je tedy trochu prostředím, kterým nejen že „vyšší“ kultura se stává majetkem lidových vrstev, nýbrž také kultura lidová působí zpět na kulturu „vyšší“. Dobrou polovici kramářských písní tvoří však tvorba ryze lidová. V ní se setkáváme s výtvory, jež jsou zřejmě ojedinělými pokusy, podnícenými určitou životní situací, anebo událostí v životě toho či onoho příslušníka lidové vrstvy,ale nalézáme v ní i výsledky soustavné tvorby neumělých lidových veršovců, podnícených k básnění jistě nejen láskou k písni a zpěvu, nýbrž i přečetnými vzory, jež jim kramářská píseň poskytla a pravděpodobně nakonec i tím, že se jim právě v této instituci nabízel možnost skladbu uveřejnit. Kramářská píseň jako instituce vede lid k záměrné, uvědomělé slovesné tvorbě.
Je zřejmé, že v poměru k ryze lidové písni přinesla vymoženost tištěné písně kramářské do písňové kultury lidu podmínky zcela nové. A v těchto nových podmínkách a možnostech, jejichž prostá, tradovaná lidová píseň nemá, koření také stěžejní formální rysy, kterými se kramářská píseň, někdy k svému prospěchu, někdy neprospěchu, liší od ostatní lidové písně Především se v kramářské písni vyvinul druh lidové písně, v němž je nepoměrně více důrazu položeno na složku textovou než hudební.
Kramářský skladatel tvoří takový text, který lze zpívat, a vytváří tak charakteristický písňový útvar, v němž je hudební složce přisouzena úloha tolik průvodní. Text kramářské písně se rozvíjí do rozsahu, jakého u lidové písně téměř neznáme. Počet jeho slok se pohybuje trvale mezi desíti až dvacíti, a není-li téměř kramářských písní kratších, nejsou vzácné případy, kdy kramářská píseň má slok několikrát více. Kramářský skladatel nejen že mluví o sobě jako o konkrétní, zcela určité osobnosti, nejen že vypravuje o svých zvláštních, zcela individuálních zážitcích i záležitostech, nýbrž oslovuje zpravidla tradiční formulí v první sloce posluchače a vyzývá je k poslechu písně. Oznamuje posluchačům se zálibou i datum události, o níž zpívá,jindy slibuje zpravit posluchače v další písni, např. o trestu, který stihl viníka apod. Nejednou pak v závěrečné sloce jmenuje i své jméno. To vše patří přímo k typickým funkčním znakům kramářské písně, písně původně novinové, určené k poslechu a ke koupi.
Verš kramářské písně zůstává trvale nedokonalý a nejednou prozrazuje na svého skladatele, že neuměl ani spočítat slabiky. Místo rýmů jsou pravidlem asonance a ještě častěji slabičné dvojice jen zvukově vzdáleně příbuzné, dikce proto zůstává primitivní, není korektivu, který by uhladil drastický výraz přepjatých představ a nevhodnou lexikální výbavu skladby. Zatímco lidové ústní podání stírá z tradované písně všechny znaky individuálnosti, čímž se píseň stává snadně přenosným majetkem každého jedince ve zpívajícím kolektivu, zachovává si kramářská píseň fixací v tisku svůj toporný ráz individuálního výtvoru, jejž nadto zesiluje některými zvláštními mechanismy v dikci skladby. Z dalšího vývoje kramářské písně -zejména v 2. polovině 19. století – individualizace kramářských autorů pokračuje. Jméno pražského lidového básníka Františka Haisse, autora četných kramářských písní, vytištěných kolem roku 1850 pražskými tiskárnami, představuje nám prvního takřka profesionálního kramářského skladatele. Podle množství jednotlivých vydání oblíbených písní i podle počtu tiskáren, které se tiskem kramářských písní zabývaly, můžeme soudit, že obchod s kramářskými písněmi měl po tři staletí značně veliký organizační aparát. Tento aparát se nazývá lidová živnost.
České kramářské písně: 3/5
Funkci kramářské písně v lidovém kulturním prostředí lze tedy shrnout takto: Kramářská píseň vnáší do prostředí lidového zpěvu především nové životní obzory a látky, s nimiž se lid setkával jinak jen zřídka, rozmnožuje konkrétně obsahovou látku lidového zpěvu, podněcuje lid k slovesné tvorbě, zvyšuje lidovou básnickou produkci mnohem více než tradovaná píseň lidová, stává se v nižších lidových vrstvách životním prostředkem jako živnost a v kultuře lidu vytváří nový svérázný druh lidové písně, jehož formální znaky se vyvinuly ze zvláštních podmínek, plynoucích z tisku písní.
Hudební stránka kramářské písně tvoří kulturně zcela samostatnou a poměrně málo známou kapitolu. Hudební složka písně byla funkčně podřazena složce slovesné. Úkolem nápěvu bylo doprovázet text písně a nikoli umocňovat jej tak, aby spolu s nápěvem tvořil umělecký písňový útvar s náladově sjednoceným a vzájemně se doplňujícím výrazem hudebním a slovesným. Úkolem nápěvu bylo oživit interpretaci písně. Ve většině případů bylo lhostejné,kterým nápěvem se píseň zpívá. Nápěv mohl být podle individuálních znalostí a vkusu střídán. Všeobecně byla řešena otázka nápěvu u kramářských písní prostě tak, že skladatel nové písně odkázal k nápěvu jiné známé písně. Při výběru takové písně nepadal na váhu hudební obsah nápěvu, nýbrž jedině jeho metrické schéma a zřetel k tomu, aby toto schéma souhlasilo s metrickým útvarem nového textu. Ale ani tento požadavek nebýval splněn celý. Často postačilo, odpovídal-li počet slabik přibližně počtu hudebních kvantit v melodii. Výbor Bedřicha Václavky a Roberta Smetany se pokusil o průřez celou šíří zjevu písně kramářské.
Začíná písněmi barokními, veskrze proniklými povědomím o marnosti tohoto života a suverenitě smrti, aby pak předvedl několik písní, které líčí strašné tresty těch, kdo toho nepamatují a propadají světským radostem a hříchům. Zázračnost jejich představového
světa a zevrubnost, s jakou se líčí kruté tresty, které stihly provinilce nám připomínají barokní skladby o mučení svatých.
V písních o svatých najdeme dochováno doznívání staročeské legendy o svaté Kateřině, legendu o sv. Jenovefě a četné jiné látky. Také tu stojí na prvním místě zázračnost svatých, jako např. v písni o sv. Janovi, ale najdeme tu i celé kouzlo lidových skládání duchovních. Jiný obzor otevírají skladby světské. Poměrně řídké jsou ty písně v podstatě epické, kde se příběh soustředil skladateli do formy balady. Zpravidla zachovávají písně výpravné charakter zevrubných a obšírných vypsání udávajících se příběhů. Rozsáhlým oborem jsou skládání o loupežnících a hrůzostrašných příbězích, které s nimi rozliční lidé prožili, jakož i o trestech, které je pak stihly. Vedle loupežníků z povolání to bývají zločinní vojáci, kteří se často dostávají do konfliktu se spravedlností. Celá řada zločineckých jmen dosáhla pomocí kramářských písní pravé proslulosti (např. Babinský). Najdeme v nich vypsán zevrubně celý jejich životopis. Jako v písni lidové zaujímají však významné místo i v písni kramářské lyrické písně, především milostné písně lidové. Jde většinou o určitý případ, uvedený v písni popřípadě i vlastním jménem. City milenců jsou líčeny hodně pateticky, s užitím velkého aparátu slovního a obrazového, leckdy však také s celou naivní smyslovostí, pro kterou byly moralizujícími sběrateli přísně odmítány. Hojné jsou také kramářské tisky písní speciálně svatebních, které byly zpívány při svatebních obřadech a zvycích. A pak je to ovšem manželský stav, který dává podnět k rozjímání váhavých mládenců, někdy i k ostré satiře, zejména na ženy. Druhým velikým komplexem látkových, ať už se vyjadřuje lyrickými písněmi za ztracenou svobodou nebo epickým líčením událostí je vojna a válka. Vždy znova
České kramářské písně: 4/5
vidíme, jak jsou mladící odváděni, loučí se s milenkami a rodiči, zvykají si v cizině na trpký vojenský život a jsou svědky krvavých bitev. Zvláštní odrůdou jsou tu písně o konkrétních
válkách. Najdeme písně od válek tureckých, přes války napoleonské až po války italské a zejména rakousko-německou válku z roku 1866, která zasáhla naše země přímo, a proto byla
mnohokráte opěvována. Ale najdeme mezi nimi i píseň o událostech válečných tak odlehlých, jako byla např. válka krymská, písně o válce německo-francouzské z roku 1870 apod.
Celá řada písní sleduje také domácí politické a sociální události. Zejména je to uvolňování stavu selského, ať zrušením poddanství nebo roboty. Vedle katastrof válečných jsou to dále katastrofa a zjevy přírodní, které byly často a obšírně opěvovány a zajisté též lidem pilně sledovány: zemětřesení v zemích vzdálených, povodně, komety, hladomory apod. Konečně zpívá kramářská píseň s velikou oblibou o kulturních novotách, když se dostávají do našich zemí. Vedle písní o bramborách, kávě a Americe, které publikujeme, najdeme řadu písní o kuřácích, o zavedení řepy burgyně, o železnici a velocipedu, ba i píseň proti vystěhovalectví na Krym. Jedním z nejmladších odvětví jsou konečně písně vlastenecké a politické. Byl to zejména rok 1848, který je uvedl do oběhu. Jeho ohlasem je píseň o rytířích z Baníku. Velmi výrazné a charakteristické jsou písně o jednotlivých stavech: především o stavu selském, o důležitém stavu mlynářském, o tkalcích, o „bratráncích“ stavějící železnice a o havířích. Některé z nich mají přímo podobu písní cechovních.
Formálně nejzdařilejšími jsou namnoze písně, kde se skladatel opíral o jistý mechanický princip formální: ať už skládal svou píseň podle písmen abecedy, proplétal český text s německým, smíchal do písně všecka možná přísloví, posmívaje se jim, nebo si zahýřil vyjmenováním všech možných měst a míst, která nějak přispěla k vypravovanému humoristickému ději.
Závěr
Kramářská píseň se nám dochovává, jak již bylo řečeno, ve dvou formách: jednak v písňových tiscích, jednak v ústním podání lidu. Účelem sbírky České písně kramářské bylo uveřejnit výbor kramářských písní jedině podle zachovaných písňových tisků, zatímco úkol publikovat kramářské písně podle jejich znění v lidovém podání je problémem zcela samostatným a je vydavateli ponecháván jiné vhodné edici.
JOSEF DOBROVSKÝ 1753 – 1829
- narozen v Ďarmotech v Uhrách, přestěhovali se do Horšova Týna (jeho otec voják, pluk byl převelen do Čech)
- teprve na studiích na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech se naučil česky
- studoval teologickou fakultu v Praze, ale knězem se nestal, protože se chtěl věnovat badatelské práci
- chtěl nahlédnout do problémů biblistiky /součástí biblistiky je ………………… , která zkoumá datování, proto musel začít zkoumat řečtinu a hebrejštinu
- byl nadán jazykově, uměl 4 řeči (češtinu, němčinu, řečtinu, latinu)
- stal se asistentem vyučujících na fakultě a završení studia bylo fenomenální
- Byl přitahován jezuitským řádem kvůli znalosti jazyků. Měl touhu dostat se do Vídně jako misionář, ale roku 1775 byl zrušen jezuitský řád, tak neodešel
* 70. léta 18. století: jeho díla debutovala, vstup do literárního života dost skandální. První jeho práce byla „Kritika pražského zlomku evangelia sv. Marka“, postavená kritice jazykové. Vydal ji během studií. Měl totiž možnost dostat se během studií do Itálie. Tam zjistil, že v knihovně existuje ta část, která uctívána v Praze. Zjistil, že uctívaný zlomek není z doby Kristovy, ale ze středověku. Jako první tedy prohlásil, že se nejedná o starou památku, která by měla býti dále uctívána. (Bylo mu 23let)
- Albín vypracoval encyklopedii Čech – Bohemia docta
- Dobrovský měl přátelský vztah s Kandidusem. Spolupracovali na nějaké práci, ale nevěděli, že na ni dělá i profesor Ungar. Ungar studentské práce veřejně odsoudil a vydal své dílo. Dobrovský jeho dílo prostudoval a vydal „Co je třeba upravit na práci profesora Ungara“. D. měl pravdu. Ungar napsal D. dopis, kde mu nabízel spolupráci. D. nabídku nepřijal. Pro Ungara to znamenalo porážku a tak se začal mstít. V jeho mstě byla spousta intrik. Dobrovský v té době byl vychovatelem u Nosticů (elita). (Při honu byl těžce zraněn od slabozraké ženy (matka synů Nosticů, které vychovával) Následky nesl po celý život.) Byl kvůli tomu málem vyhozen, ale šlechta byla zdrženlivá a D. také. Ungar zuřil. D. byl zticha. Věc vyšuměla a bylo ticho. V odeznění štvaní se D. objevil u Ungara a D. se mu omluvil. Uměl si udělat nepřátele se jménu pravdy, ale i tak je uznával. Ungar byl od té doby jeho přítelem.
- Dobrovský začal vydávat časopis „Bómische Literatur auf das Jahr“ (Česká lit. na rok). Chtěl tu ukázat hodnoty češtiny. Recenzoval zde knihy dobré i špatné. Byl schopen pro své názory obětovat kariéru.
Hynek Leopold (kněz) usiloval o to, aby se Dobrovský stal vychovatelem mladých. Dobrovský byl tajně vysvěcen na abbého (kněz nižš. svěcení).Nastoupil tedy do olomouckého generálního semináře (1788). Za doby josefínské tu ale byla nejhorší kázeň mládeže a neutěšená morální situace. Bylo to zde nezhroucení. Roku 1790 zemřel Josef II. a byly zrušeny semináře. D. byl zase na rozcestí. Za 2 roky v Olomouci napsal plno prací (o sektách, historii) a spacifikoval studenty. Studenti ho měli rádi. Učil způsobem Sokratovým. Vzniká zde sbírka přísloví.
V roce 1790 končí tedy v Olomouci a vrací se do Prahy. Jeho jméno spojeno s Akademií věd (ABUK)
Po Josefu II. nastupuje Leopold II. Když měl přijet na inanburaci do Prahy. Byla otázka kdo ho uvítá. Uvítal ho Dobrovský. Nejdříve mu vzdal hold a řekl, že země je tak veliká, že má tolik pokladů slovesnosti….., a panovník, který by na ně všechny vzhlédl by byl oslavován Evropou. Řekl to kvůli ješitnosti panovníka. Inspiroval se v tomto v G. F. Herbertovi. Císař byl nadšen a po návratu posílá do Prahy obrovskou sumu. Částku dostala ABUK (byla to jakoby dotace od státu).
Dobrovský je vyslán na služební cestu do Švédska, protože se tam uchovávaly nějaké české dokumenty, které dodnes nebyly vráceny. Když přijede do Dánska, uvidí RUNOVÉ PÍSMO (znakové písmo, které nebylo rozluštěno). Existují ale i runy ze středověku, které obsahují některé ságy. Zdržel se tu.
Ve Stockholmu zjišťuje, že knihovna je v rekonstrukci. Neměl tedy možnost moc bádat. Měl možnost pouze z pár beden udělat opisy jen toho, co pokládal za důležité. Vydával se na švédské hrady jako poutník. V přístavu Turku našel české památky, které také nedostal zpět do Čech.
Kalívala: finský národní epos, zachycující šamanské praktiky
Studia v Petrohradu a Moskvě dělá stěžejní práci pro slavismus.
Chtěl jet do Kavkazu zjišťovat původ Čechů, byl od toho ale zrazován. Cesta se neuskutečnila. Přivezl do Čech knihy, které rozdal. Vrátil se roku 1793, kdy byla otvírána v Praze katedra češtiny. Kandidáti byli Dobrovský a Pelcl. Dobrovský odstoupil. Zřekl se kariéry a stal se učencem. Zanedlouho vydal Puchmajer almanach. Dobrovský dělá doslov k Pelcově prozodii, napsal teorii psanou německy.
V té době vyšly Dějiny české literatury. Pohlíží na 6 etap. Za vrcholné období pokládá dobu Veleslavínovu (16.století). 17. století pokládal za nejvíc úpadkové. Nedovedl si představit, že by do češtiny dával novotvary. Peclovi vyšla gramatika česká v ½ 90. let.
V ½ 90. let se v životě Dobrovského stala nečekaná věc. Při určitých debatách měl neurotické záchvatové stavy. Neuróza se ale promítla i v díle a korespondenci. Začal být agresivní. Píše blouznivé věci. Lidé nechápou jeho dopisy. Pauzy mezi záchvaty se zkracují. Dobrovský sám sebe nepoznává a je nebezpečný. Ničil své práce, ničil knihy ve svých záchvatech. Skončil v ústavě pro chorobomyslné. Nosticové věnovali pro tyto účely dům. (dnes Werichův dům). Doktor Háld se staral o Dobrovského, kterýž nesměl nic psát ani číst. Jen okopával. Když se trošku uzdravil, tak si uvědomil, že Češi nemají česká názvosloví, to byla jediná výjimka, že utvořila za svůj život něco nového.
Roku 1802 vyšel 1. díl Německo-českého slovníku (díky Puchmajerovi). Kopita se ho ujal Dobrovského při jeho práci. Pomáhal a dohlížel, aby si své dílo nezničil. Když to vytvořili, neměli to kde vytisknout. Museli se tedy jet do Vídně. A tam roku 1820 vytiskli „Základy jazyka slovanského starých nářečí.“ (instituties)
Roku 1820 vychází Jungmannova Slovesnost a Palacký napsal: „Dobrovský je slavizující germán“
Ve stáří se Dobrovský soustřeďuje na staročeskou liturgii. Měl v tuto dobu hodně odpůrců (Jugmann, Palacký). Má už jen několik přátel. Chtěl se věnovat vědě celý život, proto se nikdy neoženil, nejen proto, že byl abbé.
Chtěl jet do Vídně, ale dojel jen do Brna do kláštera Milosrdných bratří. Vzteká se a blázní. Chce do Olomouce do vesnice Dolany za přítelem. Byl totiž přesvědčen, že umí vzkřišovat.Dobrovský byl dvojí osobnost osvícenský racionalista, pracující metodou exaktní a naopak racionalista.. Byl věřící.
Předním rysem Dobrovského byla vědecká kritičnost a nestrannost. V některých disciplínách se s Jungmannem stýkali, v některých naopak lišili. Jejich společným oborem bylo slovníkářství. Východiskem pro Dobrovského byla němčina (Deutsch-bómisches Wórterbuch 1 (1802) a 2 (1821).
Mluvnicí se Jungmann nezabýval, zato Dobrovský vydal gramatiky dvě. V podrobné mluvnici češtiny podal systematické dělení slovní zásoby a bystrou klasifikaci slovesných tříd (Ausfúhrliches Lehrgebáude der bóhmischen Sprache 1809). Dobrovský vypracoval vůbec první gramatiku staroslověnského jazyka a tím založil slovanskou filologii.
D. jako jediný správný základ prozodii sylabotónickou. Jeho zakladatelská studie (Bómische prosodie) vyšla roku 1795 jako dodatek k Pelcově „Grundsátze der bómischen Gramatik). Na Dobrovského začal hned reagovat Puchmjer a začal psát své almanachy.
Vedle otázek jazykových a literárních objasňoval Dobrovský historické problémy, jako nejstarší dějiny Čech, období cyrilometodějské, kališnické…. Vydal Českých přísloví sbírku. (1804)
Předchůdci Dobrovského byli Dobner (dějiny), Durych (ve slavistice)
Pokračovatelé Dobrovského: Puchmajer, Tomsa, Hanka, ….
JOSEF DOBROVSKÝ 1753 – 1829
1788 - Nastoupil do olomouckého generálního semináře
1790 končí v Olomouci a vrací se do Prahy.
1795 vyšla jeho zakladatelská studie (Bómische prosodie) jako dodatek k Pelcově
„Grundsátze der bómischen Gramatik).
1802 vyšel 1. díl Německo-českého slovníku (díky Puchmajerovi)
1804 -vydal Českých přísloví sbírku
1820 vytiskli „Základy jazyka slovanského starých nářečí.“
- teprve na studiích na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech se naučil česky
- studoval teologickou fakultu v Praze, ale knězem se nestal, protože se chtěl věnovat badatelské práci
- chtěl nahlédnout do problémů biblistiky /součástí biblistiky je ………………… , která zkoumá datování, proto musel začít zkoumat řečtinu a hebrejštinu
- byl nadán jazykově, uměl 4 řeči (češtinu, němčinu, řečtinu, latinu)
- stal se asistentem vyučujících na fakultě a završení studia bylo fenomenální
- Byl přitahován jezuitským řádem kvůli znalosti jazyků. Měl touhu dostat se do Vídně jako misionář, ale roku 1775 byl zrušen jezuitský řád, tak neodešel
* 70. léta 18. století: jeho díla debutovala, vstup do literárního života dost skandální. První jeho práce byla „Kritika pražského zlomku evangelia sv. Marka“, postavená kritice jazykové. Vydal ji během studií. Měl totiž možnost dostat se během studií do Itálie. Tam zjistil, že v knihovně existuje ta část, která uctívána v Praze. Zjistil, že uctívaný zlomek není z doby Kristovy, ale ze středověku. Jako první tedy prohlásil, že se nejedná o starou památku, která by měla býti dále uctívána. (Bylo mu 23let)
- Albín vypracoval encyklopedii Čech – Bohemia docta
- Dobrovský měl přátelský vztah s Kandidusem. Spolupracovali na nějaké práci, ale nevěděli, že na ni dělá i profesor Ungar. Ungar studentské práce veřejně odsoudil a vydal své dílo. Dobrovský jeho dílo prostudoval a vydal „Co je třeba upravit na práci profesora Ungara“. D. měl pravdu. Ungar napsal D. dopis, kde mu nabízel spolupráci. D. nabídku nepřijal. Pro Ungara to znamenalo porážku a tak se začal mstít. V jeho mstě byla spousta intrik. Dobrovský v té době byl vychovatelem u Nosticů (elita). (Při honu byl těžce zraněn od slabozraké ženy (matka synů Nosticů, které vychovával) Následky nesl po celý život.) Byl kvůli tomu málem vyhozen, ale šlechta byla zdrženlivá a D. také. Ungar zuřil. D. byl zticha. Věc vyšuměla a bylo ticho. V odeznění štvaní se D. objevil u Ungara a D. se mu omluvil. Uměl si udělat nepřátele se jménu pravdy, ale i tak je uznával. Ungar byl od té doby jeho přítelem.
- Dobrovský začal vydávat časopis „Bómische Literatur auf das Jahr“ (Česká lit. na rok). Chtěl tu ukázat hodnoty češtiny. Recenzoval zde knihy dobré i špatné. Byl schopen pro své názory obětovat kariéru.
Hynek Leopold (kněz) usiloval o to, aby se Dobrovský stal vychovatelem mladých. Dobrovský byl tajně vysvěcen na abbého (kněz nižš. svěcení).Nastoupil tedy do olomouckého generálního semináře (1788). Za doby josefínské tu ale byla nejhorší kázeň mládeže a neutěšená morální situace. Bylo to zde nezhroucení. Roku 1790 zemřel Josef II. a byly zrušeny semináře. D. byl zase na rozcestí. Za 2 roky v Olomouci napsal plno prací (o sektách, historii) a spacifikoval studenty. Studenti ho měli rádi. Učil způsobem Sokratovým. Vzniká zde sbírka přísloví.
V roce 1790 končí tedy v Olomouci a vrací se do Prahy. Jeho jméno spojeno s Akademií věd (ABUK)
Po Josefu II. nastupuje Leopold II. Když měl přijet na inanburaci do Prahy. Byla otázka kdo ho uvítá. Uvítal ho Dobrovský. Nejdříve mu vzdal hold a řekl, že země je tak veliká, že má tolik pokladů slovesnosti….., a panovník, který by na ně všechny vzhlédl by byl oslavován Evropou. Řekl to kvůli ješitnosti panovníka. Inspiroval se v tomto v G. F. Herbertovi. Císař byl nadšen a po návratu posílá do Prahy obrovskou sumu. Částku dostala ABUK (byla to jakoby dotace od státu).
Dobrovský je vyslán na služební cestu do Švédska, protože se tam uchovávaly nějaké české dokumenty, které dodnes nebyly vráceny. Když přijede do Dánska, uvidí RUNOVÉ PÍSMO (znakové písmo, které nebylo rozluštěno). Existují ale i runy ze středověku, které obsahují některé ságy. Zdržel se tu.
Ve Stockholmu zjišťuje, že knihovna je v rekonstrukci. Neměl tedy možnost moc bádat. Měl možnost pouze z pár beden udělat opisy jen toho, co pokládal za důležité. Vydával se na švédské hrady jako poutník. V přístavu Turku našel české památky, které také nedostal zpět do Čech.
Kalívala: finský národní epos, zachycující šamanské praktiky
Studia v Petrohradu a Moskvě dělá stěžejní práci pro slavismus.
Chtěl jet do Kavkazu zjišťovat původ Čechů, byl od toho ale zrazován. Cesta se neuskutečnila. Přivezl do Čech knihy, které rozdal. Vrátil se roku 1793, kdy byla otvírána v Praze katedra češtiny. Kandidáti byli Dobrovský a Pelcl. Dobrovský odstoupil. Zřekl se kariéry a stal se učencem. Zanedlouho vydal Puchmajer almanach. Dobrovský dělá doslov k Pelcově prozodii, napsal teorii psanou německy.
V té době vyšly Dějiny české literatury. Pohlíží na 6 etap. Za vrcholné období pokládá dobu Veleslavínovu (16.století). 17. století pokládal za nejvíc úpadkové. Nedovedl si představit, že by do češtiny dával novotvary. Peclovi vyšla gramatika česká v ½ 90. let.
V ½ 90. let se v životě Dobrovského stala nečekaná věc. Při určitých debatách měl neurotické záchvatové stavy. Neuróza se ale promítla i v díle a korespondenci. Začal být agresivní. Píše blouznivé věci. Lidé nechápou jeho dopisy. Pauzy mezi záchvaty se zkracují. Dobrovský sám sebe nepoznává a je nebezpečný. Ničil své práce, ničil knihy ve svých záchvatech. Skončil v ústavě pro chorobomyslné. Nosticové věnovali pro tyto účely dům. (dnes Werichův dům). Doktor Háld se staral o Dobrovského, kterýž nesměl nic psát ani číst. Jen okopával. Když se trošku uzdravil, tak si uvědomil, že Češi nemají česká názvosloví, to byla jediná výjimka, že utvořila za svůj život něco nového.
Roku 1802 vyšel 1. díl Německo-českého slovníku (díky Puchmajerovi). Kopita se ho ujal Dobrovského při jeho práci. Pomáhal a dohlížel, aby si své dílo nezničil. Když to vytvořili, neměli to kde vytisknout. Museli se tedy jet do Vídně. A tam roku 1820 vytiskli „Základy jazyka slovanského starých nářečí.“ (instituties)
Roku 1820 vychází Jungmannova Slovesnost a Palacký napsal: „Dobrovský je slavizující germán“
Ve stáří se Dobrovský soustřeďuje na staročeskou liturgii. Měl v tuto dobu hodně odpůrců (Jugmann, Palacký). Má už jen několik přátel. Chtěl se věnovat vědě celý život, proto se nikdy neoženil, nejen proto, že byl abbé.
Chtěl jet do Vídně, ale dojel jen do Brna do kláštera Milosrdných bratří. Vzteká se a blázní. Chce do Olomouce do vesnice Dolany za přítelem. Byl totiž přesvědčen, že umí vzkřišovat.Dobrovský byl dvojí osobnost osvícenský racionalista, pracující metodou exaktní a naopak racionalista.. Byl věřící.
Předním rysem Dobrovského byla vědecká kritičnost a nestrannost. V některých disciplínách se s Jungmannem stýkali, v některých naopak lišili. Jejich společným oborem bylo slovníkářství. Východiskem pro Dobrovského byla němčina (Deutsch-bómisches Wórterbuch 1 (1802) a 2 (1821).
Mluvnicí se Jungmann nezabýval, zato Dobrovský vydal gramatiky dvě. V podrobné mluvnici češtiny podal systematické dělení slovní zásoby a bystrou klasifikaci slovesných tříd (Ausfúhrliches Lehrgebáude der bóhmischen Sprache 1809). Dobrovský vypracoval vůbec první gramatiku staroslověnského jazyka a tím založil slovanskou filologii.
D. jako jediný správný základ prozodii sylabotónickou. Jeho zakladatelská studie (Bómische prosodie) vyšla roku 1795 jako dodatek k Pelcově „Grundsátze der bómischen Gramatik). Na Dobrovského začal hned reagovat Puchmjer a začal psát své almanachy.
Vedle otázek jazykových a literárních objasňoval Dobrovský historické problémy, jako nejstarší dějiny Čech, období cyrilometodějské, kališnické…. Vydal Českých přísloví sbírku. (1804)
Předchůdci Dobrovského byli Dobner (dějiny), Durych (ve slavistice)
Pokračovatelé Dobrovského: Puchmajer, Tomsa, Hanka, ….
JOSEF DOBROVSKÝ 1753 – 1829
1788 - Nastoupil do olomouckého generálního semináře
1790 končí v Olomouci a vrací se do Prahy.
1795 vyšla jeho zakladatelská studie (Bómische prosodie) jako dodatek k Pelcově
„Grundsátze der bómischen Gramatik).
1802 vyšel 1. díl Německo-českého slovníku (díky Puchmajerovi)
1804 -vydal Českých přísloví sbírku
1820 vytiskli „Základy jazyka slovanského starých nářečí.“
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Kvantitativní výzkum
- zpravidla se s ním spojuje obecná představa sociologického a sociálně psychologického výzkumu.
- lze realizovat tehdy, jde–li o jevy relativně jednoduché (nejsou skryty smyslovému poznávání, mají jednoznačný výraz, je možné se jich zmocnit prostřednictvím používaných nástrojů zjištění hromadných dat) a o určité míry poznané.
- je tedy možné odhadnout,jak je definovaný jev stabilní a jakou platnost mají výroky o něm vyslovené.
- nesleduje se, zda jev existuje, co obsahuje, jaká je jeho struktura, jaké má vlastnosti a jaké jsou faktory, které s ním souvisejí
je zaměřen na :
a) rozsah výskytu, zastoupení – rozumí se tím četnost nebo okruh sociálních subjektů, u kterých se vyskytuje, nebo oblast, ve které se vyskytuje
b) frekvence – projev složek jevu v čase, např. opakování jeho výskytu, opakovaný výkon činnosti
c) intenzita – jako mohutnost nebo síla jednotlivých složek sociálního nebo sociálně psychologického jevu
Tyto charakteristiky se převádějí do souboru stabilních ukazatelů, které jsou zjišťovány na velkých souborech jednotek (lidských jedinců).
Techniky sběru dat (doplněný Zich)
- dotazovací techniky
a) dotazník (kladení otázek atd.)
2 základní části dotazníku:
věcná část
identifikační část (zařadí člověka do určité skupiny)
- existují pravidla otázek v dotazníku (halo efekt – každá otázka evokuje nějaké pocity)
- je určen k předání pro vyplnění konkrétním osobám, od kterých se dotazníky vybírají, a to rovněž organizovaně.
Zpracování dat z dotazníku:
- statistické metody
- většinou uzavřené otázky (ano, ne, určitě ne), otevřené otázky (za jakých okolností?, vypište...) o opakující se odpovědi = kategorie, které přiřadím jednotku, tu hledám v ostatních dotaznících o kódování otevřených otázek (kódový klíč), výhoda – ukazuje více odpovědí
- zároveň kontrolujeme, zda je dotazník celý vyplněný a zda nejde o nesmysl/žert
- z kódování na PC uděláme tzv. matici s číslem respondenta = přehled kódů (odpovědí)
- poté následuje třídění: 1. stupně – podle 1 otázky
2. stupně – podle 2 znaků
- testuje se nulová hypotéza(že není vazba mezi lidmi atd.)
- tento typ výzkumu neumožňuje proniknout do nitra psychiky člověka, jak je ovlivněn okolím atd.
b) anketa
- obracíme se na anonymní masu (samovýběr)
- výběr není v moci výzkumníka
- počítá se s předáním co největšího počtu anketních lístků
- větší problém je reprezentativnost souboru respondentů
Podle distribuce rozlišujeme ankety:
- poštovní (náklady na jejich uskutečnění jsou vysoké, ale při správné motivaci je možné očekávat vyšší návratnost)
- předávané (osobně se předávají určitému souboru, např. divákům v divadle, návratnost je malá, takto je možné uskutečňovat pouze sondy o existenci určitých jevů)
- novinové (bývá otištěna v tisku, určena pro čtenáře, návratnost bývá na úrovni několika %)
Dotazník i anketa mají pevně fixované pořadí, obsah a formu otázek, zpravidla s jednoznačně formulovanými variantami odpovědí. Jsou určeny k vyplnění samotnými respondenty, liší se však předávání respondentům a zpětným získáváním.
Prakticky vylučují zásah druhé osoby do vyplňování, zaručují intimitu pro vyjádření a anonymitu
c) pohovor, rozhovor
- kladení otázek pozvolna směřujících cíli
Rozhovor je možné rozdělit pode míry formalizace jeho scénáře na:
- nestandardizovaný rozhovor - nemá stanovenou přesnou formulaci otázek ani jejich závazné pořadí. Je požíván častěji v počátečních fázích výzkumu
- standardizovaný rozhovor – rozvíjí se na základě pevně stanovených otázek, u kterých jsou zpravidla uvedené i varianty odpovědí a otázky mají stanovené pořadí. Formální podobou se blíží dotazníku.
- polostandardizovaný rozhovor – postrádá zpravidla některou z charakteristik standardizovaného rozhovoru. Mezi nevýhody patří jeho velká náročnost na tazatele, obtížná statistická zpracovatelnost výsledků,případně to, že téma rozhovoru je předem známo.
Nejvyužívanějšími technikami jsou dotazník a standardizovaný rozhovor.
- pozorovací techniky
d) pozorování
- sociální realita je zachycována očitým svědkem
Podle postavení pozorovatele se rozlišuje pozorování na:
a) zúčastněné – pozorovatel se stává nebo již je součástí výzkumu
b) nezúčastněné - pozorovatel není součástí výzkumu
Podle vztahu pozorovatele k pozorovaným objektům se rozděluje:
a) skryté – pozorovaný objekt neví o tom, že je pozorován
b) zjevné – účastníci vědí, že jsou pozorováni
Pozorovat je možné jen vnější projevy lidí, jejich chování a prostředí, ve kterém se pohybují a žijí (sociální, kulturní a přírodní). Pozorování bývá proto doplňováno dalšími technikami, zejména technikami dotazování.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
- zpravidla se s ním spojuje obecná představa sociologického a sociálně psychologického výzkumu.
- lze realizovat tehdy, jde–li o jevy relativně jednoduché (nejsou skryty smyslovému poznávání, mají jednoznačný výraz, je možné se jich zmocnit prostřednictvím používaných nástrojů zjištění hromadných dat) a o určité míry poznané.
- je tedy možné odhadnout,jak je definovaný jev stabilní a jakou platnost mají výroky o něm vyslovené.
- nesleduje se, zda jev existuje, co obsahuje, jaká je jeho struktura, jaké má vlastnosti a jaké jsou faktory, které s ním souvisejí
je zaměřen na :
a) rozsah výskytu, zastoupení – rozumí se tím četnost nebo okruh sociálních subjektů, u kterých se vyskytuje, nebo oblast, ve které se vyskytuje
b) frekvence – projev složek jevu v čase, např. opakování jeho výskytu, opakovaný výkon činnosti
c) intenzita – jako mohutnost nebo síla jednotlivých složek sociálního nebo sociálně psychologického jevu
Tyto charakteristiky se převádějí do souboru stabilních ukazatelů, které jsou zjišťovány na velkých souborech jednotek (lidských jedinců).
Techniky sběru dat (doplněný Zich)
- dotazovací techniky
a) dotazník (kladení otázek atd.)
2 základní části dotazníku:
věcná část
identifikační část (zařadí člověka do určité skupiny)
- existují pravidla otázek v dotazníku (halo efekt – každá otázka evokuje nějaké pocity)
- je určen k předání pro vyplnění konkrétním osobám, od kterých se dotazníky vybírají, a to rovněž organizovaně.
Zpracování dat z dotazníku:
- statistické metody
- většinou uzavřené otázky (ano, ne, určitě ne), otevřené otázky (za jakých okolností?, vypište...) o opakující se odpovědi = kategorie, které přiřadím jednotku, tu hledám v ostatních dotaznících o kódování otevřených otázek (kódový klíč), výhoda – ukazuje více odpovědí
- zároveň kontrolujeme, zda je dotazník celý vyplněný a zda nejde o nesmysl/žert
- z kódování na PC uděláme tzv. matici s číslem respondenta = přehled kódů (odpovědí)
- poté následuje třídění: 1. stupně – podle 1 otázky
2. stupně – podle 2 znaků
- testuje se nulová hypotéza(že není vazba mezi lidmi atd.)
- tento typ výzkumu neumožňuje proniknout do nitra psychiky člověka, jak je ovlivněn okolím atd.
b) anketa
- obracíme se na anonymní masu (samovýběr)
- výběr není v moci výzkumníka
- počítá se s předáním co největšího počtu anketních lístků
- větší problém je reprezentativnost souboru respondentů
Podle distribuce rozlišujeme ankety:
- poštovní (náklady na jejich uskutečnění jsou vysoké, ale při správné motivaci je možné očekávat vyšší návratnost)
- předávané (osobně se předávají určitému souboru, např. divákům v divadle, návratnost je malá, takto je možné uskutečňovat pouze sondy o existenci určitých jevů)
- novinové (bývá otištěna v tisku, určena pro čtenáře, návratnost bývá na úrovni několika %)
Dotazník i anketa mají pevně fixované pořadí, obsah a formu otázek, zpravidla s jednoznačně formulovanými variantami odpovědí. Jsou určeny k vyplnění samotnými respondenty, liší se však předávání respondentům a zpětným získáváním.
Prakticky vylučují zásah druhé osoby do vyplňování, zaručují intimitu pro vyjádření a anonymitu
c) pohovor, rozhovor
- kladení otázek pozvolna směřujících cíli
Rozhovor je možné rozdělit pode míry formalizace jeho scénáře na:
- nestandardizovaný rozhovor - nemá stanovenou přesnou formulaci otázek ani jejich závazné pořadí. Je požíván častěji v počátečních fázích výzkumu
- standardizovaný rozhovor – rozvíjí se na základě pevně stanovených otázek, u kterých jsou zpravidla uvedené i varianty odpovědí a otázky mají stanovené pořadí. Formální podobou se blíží dotazníku.
- polostandardizovaný rozhovor – postrádá zpravidla některou z charakteristik standardizovaného rozhovoru. Mezi nevýhody patří jeho velká náročnost na tazatele, obtížná statistická zpracovatelnost výsledků,případně to, že téma rozhovoru je předem známo.
Nejvyužívanějšími technikami jsou dotazník a standardizovaný rozhovor.
- pozorovací techniky
d) pozorování
- sociální realita je zachycována očitým svědkem
Podle postavení pozorovatele se rozlišuje pozorování na:
a) zúčastněné – pozorovatel se stává nebo již je součástí výzkumu
b) nezúčastněné - pozorovatel není součástí výzkumu
Podle vztahu pozorovatele k pozorovaným objektům se rozděluje:
a) skryté – pozorovaný objekt neví o tom, že je pozorován
b) zjevné – účastníci vědí, že jsou pozorováni
Pozorovat je možné jen vnější projevy lidí, jejich chování a prostředí, ve kterém se pohybují a žijí (sociální, kulturní a přírodní). Pozorování bývá proto doplňováno dalšími technikami, zejména technikami dotazování.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
Realizaci empirického sociologického výzkumu je možné rozdělit do tří etap:
1. přípravná etapa
2. realizační etapa
3. etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
Přípravná etapa:
- nejnáročnější a současně nejdůležitější etapa
- představuje sled základních kroků, jež v rozhodující míře ovlivní množství a konečnou kvalitu získaných sociální informací
- je završena zpracováním dokumentů nazývaného „Projekt výzkumu“ jehož součástí je:
a) formulace cíle (cílů) výzkumu, charakteristika problémové situace – musí vycházet z potřeb řešení zcela konkrétního problému, zadání je nutné formulovat zcela jasně, jednoznačně a přiměřeně ve vztahu k rozsahu řešeného problému.Cíl musí být splnitelný (reálně i sociologicky)
b) stanovení pracovních hypotéz – hypotézy jsou domněnky, jednoduchá tvrzení, ve kterých používáme jednoznačně definovaných pojmů a v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu. Plní následující funkce:
- shrnuje dosavadní úroveň poznání
- je návodem na realizaci výzkumu
- je nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání
- umožňuje rozpracování obecných pojmů a jejich převedení do roviny sledovatelných znaků
c) vymezení objektu a předmětu výzkumu – objektem výzkumu může být určitá oblast sociální skutečnosti nebo určité společenské vztahy obsahující sociální rozpor (zpravidla určitá sociální skupina). Za předmět zkoumání se považují prakticky nebo teoreticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, které se přímo zkoumají
d) stanovení zkoumaného vzorku – je nutné vycházet v prvé řadě z velikosti základního souboru objektu výzkumu (je obvyklé, že jde o velkou skupinu lidí). Veškerá zjištění získaná v daném vzorku lze vztáhnout s určitou stanovenou mou pravděpodobnosti na celý soubor. Statistickým postupem zajišťujícím vytvoření reprezentativního vzorku viz otázka č. 13.
e) určení místa a času realizace výzkumu – je nezbytné vhodně zvolit místo a čas výzkumu. Pokud cílem výzkumu není analýza v mimořádných situací (Vánoce, zemědělci - žně), je nutné zvolit období pro respondenty nejvíce vhodné.
f) časový harmonogram, rozpočet nákladů – etapy, posloupnost je zachycena v harmonogramu. Výzkum je finančně náročný – je vyžadován předběžný rozpočet nákladů.
g) nástroje k získávání empirického materiálu (dat) – velice důležitá je volba výzkumné techniky, která je závislá na cíli a charakteru výzkumu. Nejčastěji se však jedná o studium objektivních dokumentů, pozorování, dotazníkové šetření a interview.
Realizační etapa
- Postup prací v této etapě je orientován především na přípravu výzkumného terénu a vlastní získávání sociálních informací.
- Nezbytnou podmínkou je přiměřená motivace respondentů
- Je nutné dostatečně respondentům vysvětlit cíl, záměry i předpokládané využití výsledků výzkumu a maximálně je zainteresovat
- Pokud sběr informací neprovádějí profesionální sociologové, je nutné zajistit jednotný postup sběru
- Poté následuje vlastní získávání informací v podobě předložení a vyplnění dotazníků, anketních listů, uskutečnění rozhovorů atd.
Etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
- nejpoužívanější sociologické techniky ( dotazník a standardizovaný rozhovor) poskytují údaje o hromadných jevech a jako takové jsou statisticky zpracovatelné, podléhají statistickým zákonitostem. Zde se zaměřujeme především na to, jaké požadavky má výzkumník na statistické zpracování, které provádí specialista – statik.
- Zpracování informací z ostatních technik není možné standardizovat, je vždy jedinečné.
Provádí se metody:
- kontrola reprezentativnosti výběrového souboru (vzorku)
- jištění základního rozložení podle jednoho znaku (postupy na vyhledávání středových charakteristik)
- křížové třídění (spojování faktů do systému vzájemných souvislostí)
- vícerozměrné metody (poskytují vyšší informace)
Statistické zpracování empirických dat připravuje materiál pro interpretaci, tj. převedení charakteristik, zjištění k věcným informacím, jinak řečeno přeložení zjištění z jazyka statistiky do jazyka sociologie.
Prvním krokem v interpretaci je prostý popis (deskripce) existence jevů, jejich rozšíření, vlastností atd.
V dalších krocích jde o posouzení toho, zda statisticky významné souvislosti potvrzují možnost faktické, věcné souvislosti, zda směr závislosti odpovídá vztahu příčiny a následku a zda je možné odvodit z výsledku zákonitosti ve zkoumané sociální realitě.
V závěrečné zprávě o výzkumu je zdokumentován průběh výzkumu, jeho obsahové, organizační a metodické náležitosti. Tato část tvoří stejně významnou část závěrečné zprávy jako samotné výsledky výzkumu.
Závěrečná zpráva se člení na:
1. úvod, obsahující vysvětlení smyslu a cílů výzkumu
2. popis použití metody, popis zkoumaného souboru podle objektivních znaků
3. vlastní poznatky výzkumu, členění v souladu s hypotézami do relativně samostatných celků včetně dílčích závěrů
4. závěrečné shrnutí a doporučení pro praxi, hlavní poznatky a nastínění poznatků pro další řešení
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
1. přípravná etapa
2. realizační etapa
3. etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
Přípravná etapa:
- nejnáročnější a současně nejdůležitější etapa
- představuje sled základních kroků, jež v rozhodující míře ovlivní množství a konečnou kvalitu získaných sociální informací
- je završena zpracováním dokumentů nazývaného „Projekt výzkumu“ jehož součástí je:
a) formulace cíle (cílů) výzkumu, charakteristika problémové situace – musí vycházet z potřeb řešení zcela konkrétního problému, zadání je nutné formulovat zcela jasně, jednoznačně a přiměřeně ve vztahu k rozsahu řešeného problému.Cíl musí být splnitelný (reálně i sociologicky)
b) stanovení pracovních hypotéz – hypotézy jsou domněnky, jednoduchá tvrzení, ve kterých používáme jednoznačně definovaných pojmů a v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu. Plní následující funkce:
- shrnuje dosavadní úroveň poznání
- je návodem na realizaci výzkumu
- je nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání
- umožňuje rozpracování obecných pojmů a jejich převedení do roviny sledovatelných znaků
c) vymezení objektu a předmětu výzkumu – objektem výzkumu může být určitá oblast sociální skutečnosti nebo určité společenské vztahy obsahující sociální rozpor (zpravidla určitá sociální skupina). Za předmět zkoumání se považují prakticky nebo teoreticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, které se přímo zkoumají
d) stanovení zkoumaného vzorku – je nutné vycházet v prvé řadě z velikosti základního souboru objektu výzkumu (je obvyklé, že jde o velkou skupinu lidí). Veškerá zjištění získaná v daném vzorku lze vztáhnout s určitou stanovenou mou pravděpodobnosti na celý soubor. Statistickým postupem zajišťujícím vytvoření reprezentativního vzorku viz otázka č. 13.
e) určení místa a času realizace výzkumu – je nezbytné vhodně zvolit místo a čas výzkumu. Pokud cílem výzkumu není analýza v mimořádných situací (Vánoce, zemědělci - žně), je nutné zvolit období pro respondenty nejvíce vhodné.
f) časový harmonogram, rozpočet nákladů – etapy, posloupnost je zachycena v harmonogramu. Výzkum je finančně náročný – je vyžadován předběžný rozpočet nákladů.
g) nástroje k získávání empirického materiálu (dat) – velice důležitá je volba výzkumné techniky, která je závislá na cíli a charakteru výzkumu. Nejčastěji se však jedná o studium objektivních dokumentů, pozorování, dotazníkové šetření a interview.
Realizační etapa
- Postup prací v této etapě je orientován především na přípravu výzkumného terénu a vlastní získávání sociálních informací.
- Nezbytnou podmínkou je přiměřená motivace respondentů
- Je nutné dostatečně respondentům vysvětlit cíl, záměry i předpokládané využití výsledků výzkumu a maximálně je zainteresovat
- Pokud sběr informací neprovádějí profesionální sociologové, je nutné zajistit jednotný postup sběru
- Poté následuje vlastní získávání informací v podobě předložení a vyplnění dotazníků, anketních listů, uskutečnění rozhovorů atd.
Etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
- nejpoužívanější sociologické techniky ( dotazník a standardizovaný rozhovor) poskytují údaje o hromadných jevech a jako takové jsou statisticky zpracovatelné, podléhají statistickým zákonitostem. Zde se zaměřujeme především na to, jaké požadavky má výzkumník na statistické zpracování, které provádí specialista – statik.
- Zpracování informací z ostatních technik není možné standardizovat, je vždy jedinečné.
Provádí se metody:
- kontrola reprezentativnosti výběrového souboru (vzorku)
- jištění základního rozložení podle jednoho znaku (postupy na vyhledávání středových charakteristik)
- křížové třídění (spojování faktů do systému vzájemných souvislostí)
- vícerozměrné metody (poskytují vyšší informace)
Statistické zpracování empirických dat připravuje materiál pro interpretaci, tj. převedení charakteristik, zjištění k věcným informacím, jinak řečeno přeložení zjištění z jazyka statistiky do jazyka sociologie.
Prvním krokem v interpretaci je prostý popis (deskripce) existence jevů, jejich rozšíření, vlastností atd.
V dalších krocích jde o posouzení toho, zda statisticky významné souvislosti potvrzují možnost faktické, věcné souvislosti, zda směr závislosti odpovídá vztahu příčiny a následku a zda je možné odvodit z výsledku zákonitosti ve zkoumané sociální realitě.
V závěrečné zprávě o výzkumu je zdokumentován průběh výzkumu, jeho obsahové, organizační a metodické náležitosti. Tato část tvoří stejně významnou část závěrečné zprávy jako samotné výsledky výzkumu.
Závěrečná zpráva se člení na:
1. úvod, obsahující vysvětlení smyslu a cílů výzkumu
2. popis použití metody, popis zkoumaného souboru podle objektivních znaků
3. vlastní poznatky výzkumu, členění v souladu s hypotézami do relativně samostatných celků včetně dílčích závěrů
4. závěrečné shrnutí a doporučení pro praxi, hlavní poznatky a nastínění poznatků pro další řešení
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
8. Sociální mobilita
8. Sociální mobilita
Mobilita – obecně pohyb, příp. schopnost pohybu. Podle obsahu, druhu, příp. směru pohybu lze v sociologii rozlišit jednotlivé druhy a typy mobilit.
Sociální mobilita – pohyb osob z jedné sociální pozice do jiné uvnitř sociální struktury určitého sociálního celku.
První ze základních prací o mobilitě, jež utříďuje a teoreticky zpracovává dosavadní materiál, je práce P. A. Sorokina (1927, 1959), z níž se dosud vychází.
Sorokin provedl dělení mobility na kulturní a sociální, tuto dále na vertikální a horizontální.
Někteří autoři však chápou sociální mobilitu zúženě jako vertikální mobilitu, příp. horizontální mobilitu chápou jako regionální (fyzickou, geografickou).
Vedle uvedených druhů mobility rozlišuje ještě např. Geiger (1955):
- převrstvení (např. změny v členění povolání)
- fluktuaci (jednotlivý pohyb mezi pozicemi, odkud – kam)
Dále např. podle Kahla (1957), podle faktorů, na jejichž základě dochází k mobilitě na:
- technologickou
- reprodukční
- individuální
V poslední době se věnuje mnoho pozornosti mobilitě povolání.
Sociální mobilita je důležitým faktorem procesů v sociální struktuře, je úzce spojena s kanály a sociálními síty, tj. institucemi, jimiž a v nichž se rozhoduje o vzestupu nebo sestupu. Patří mezi ně především rodina a původ, škola a vzdělání, povolání, profesní zkoušky a celospolečensky diferencovaná prospěšnost povolání, měnící se potřeby určité kvalifikace, zvláštní okolnosti, napomáhající nebo brzdící vzestupu, majetek a sňatek.
Mobilita sociální affluentní – typ sociální mobility, charakteristický přílivem jedinců do určité sociální pozice
Mobilita sociální částečná – změny sociálních pozic, odehrávající se pouze v části sociálního úvaru (mobilita povolání atp.)
Mobilita sociální defluentní – typ sociální mobility, charakteristický odlivem jedinců z určité sociální pozice
Mobilita sociální dílčí – viz. částečná
Mobilita sociální horizontální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je stejná, odehrává se uvnitř jedné sociální vrstvy
Mobilita sociální individuální – pro individuální změny sociálních pozic, např. přechod zemědělců, holičů o průmyslu
Mobilita sociální intergenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází mezi příslušníky dvou nebo více generací
Mobilita sociální intragenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází v životě jedné generace, resp. v životě jedince
Mobilita sociální kolektivní – vzestup sociální hodnoty určité sociální pozice, čímž dochází k zesílení přílivu do této sociální pozice
Mobilita sociální parciální – viz. částečná
Mobilita sociální totální – úhrn změn sociálních pozic, odehrávajících se v celém sociálním útvaru, četnost všech změn sociálních pozic obyvatelstva za určité časové období
Mobilita sociální vertikální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je rozdílná, takže pohyb se jeví jako sociální vzestup nebo sestup. Podle směru můžeme pak rozlišit vertikální mobilitu ascendentní a descendentní (vzestupnou a sestupnou). Obvykle znamená přechod z jedné sociální vrstvy do druhé.
Mobilita – obecně pohyb, příp. schopnost pohybu. Podle obsahu, druhu, příp. směru pohybu lze v sociologii rozlišit jednotlivé druhy a typy mobilit.
Sociální mobilita – pohyb osob z jedné sociální pozice do jiné uvnitř sociální struktury určitého sociálního celku.
První ze základních prací o mobilitě, jež utříďuje a teoreticky zpracovává dosavadní materiál, je práce P. A. Sorokina (1927, 1959), z níž se dosud vychází.
Sorokin provedl dělení mobility na kulturní a sociální, tuto dále na vertikální a horizontální.
Někteří autoři však chápou sociální mobilitu zúženě jako vertikální mobilitu, příp. horizontální mobilitu chápou jako regionální (fyzickou, geografickou).
Vedle uvedených druhů mobility rozlišuje ještě např. Geiger (1955):
- převrstvení (např. změny v členění povolání)
- fluktuaci (jednotlivý pohyb mezi pozicemi, odkud – kam)
Dále např. podle Kahla (1957), podle faktorů, na jejichž základě dochází k mobilitě na:
- technologickou
- reprodukční
- individuální
V poslední době se věnuje mnoho pozornosti mobilitě povolání.
Sociální mobilita je důležitým faktorem procesů v sociální struktuře, je úzce spojena s kanály a sociálními síty, tj. institucemi, jimiž a v nichž se rozhoduje o vzestupu nebo sestupu. Patří mezi ně především rodina a původ, škola a vzdělání, povolání, profesní zkoušky a celospolečensky diferencovaná prospěšnost povolání, měnící se potřeby určité kvalifikace, zvláštní okolnosti, napomáhající nebo brzdící vzestupu, majetek a sňatek.
Mobilita sociální affluentní – typ sociální mobility, charakteristický přílivem jedinců do určité sociální pozice
Mobilita sociální částečná – změny sociálních pozic, odehrávající se pouze v části sociálního úvaru (mobilita povolání atp.)
Mobilita sociální defluentní – typ sociální mobility, charakteristický odlivem jedinců z určité sociální pozice
Mobilita sociální dílčí – viz. částečná
Mobilita sociální horizontální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je stejná, odehrává se uvnitř jedné sociální vrstvy
Mobilita sociální individuální – pro individuální změny sociálních pozic, např. přechod zemědělců, holičů o průmyslu
Mobilita sociální intergenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází mezi příslušníky dvou nebo více generací
Mobilita sociální intragenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází v životě jedné generace, resp. v životě jedince
Mobilita sociální kolektivní – vzestup sociální hodnoty určité sociální pozice, čímž dochází k zesílení přílivu do této sociální pozice
Mobilita sociální parciální – viz. částečná
Mobilita sociální totální – úhrn změn sociálních pozic, odehrávajících se v celém sociálním útvaru, četnost všech změn sociálních pozic obyvatelstva za určité časové období
Mobilita sociální vertikální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je rozdílná, takže pohyb se jeví jako sociální vzestup nebo sestup. Podle směru můžeme pak rozlišit vertikální mobilitu ascendentní a descendentní (vzestupnou a sestupnou). Obvykle znamená přechod z jedné sociální vrstvy do druhé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)