1. účinnější percepce reality –
jsou s to vnímat okolní svět, včetně druhých lidí, správně a pohotově. Jejich percepce jsou méně překrouceny očekáváními, úzkostmi, stereotypy, falešným optimismem či pesimismem, jsou bez zaujatosti (biasu)
- vidí realitu přesně takovou jaká je, nikoli jakou by si přáli či potřebovali ji mít
- jsou méně emotivní a objektivnější ve svém vnímání, nedovolují, aby jejich percepce překroutila naděje či obava
- na základě toho jsou snadněji postihují u druhých falešnost a nečestnost
- na základě objektivní percepce jsou odolnější vůči mnohoznačnosti a nejistotě než většina lidí
- pociťují uspokojení z problémů a hádanek jež nemají určité správné či špatné řešení
- vítají nejistotu, neurčitost a nezmapované cesty
2. akceptování sebe sama, jiných a přírody. Přijímají sebe sama takovými, jací jsou
- nejsou přehnaně kritičtí ke svým nedostatkům, chybám a slabostem
- nejsou zatíženi nepřiměřenými pocity viny, studu a úzkosti
- živě se vyjadřují i na fyziologické úrovni, s gustem uznávají vlastní animální podstatu
= mají zdravé chutě, dobře spí, těší se za sexuálního života bez zbytečných zábran
- základní biologické procesy (močení, těhotenství, menstruaci, stárnutí) pojímají jako součást lidské podstaty a akceptují je
- akceptují ostatní a lidství obecně
- nemají nutící potřebu poučovat, informovat či kontrolovat
- dovedou tolerovat slabosti druhých a nejsou zastrašováni jejich mocí
- uvědomují si, že lidé trpí, stárnou a případně umírají
3. nenucenost (spontaneita), prostota a přirozenost. Jejich chování je příznačné nenuceností a prostotou, bez strojenosti či usilování o efekt
- mají nekonvenční, spontánní (nenucený) vnitřní svět, nikoli nutně nekonvenční chování
- mohou se i přizpůsobit je-li to prostředkem ochrany sebe či druhých před bolestí či nespravedlností
- pokud se to hodí jejím cílům, mohou tolerovat postupy ve vzdělávacích institucích, které považují za hloupé, repetiční či vysilující mysl
- když to situace opravňuje, dovedou být nekompromisní i za cenu vyloučení ze společnosti a odsouzení (nerozpakují se vzdorovat sociálním směrnicím, když považují za potřebné tak učinit)
4. soustředění na problém (úlohu). Jsou vázáni na úkol, povinnost, povolání , či milují práci jíž považují za důležitou (významnou)
- spíše žijí aby pracovali, než pracují aby žili. Práci prožívají jako vyjádření sebe sama
- hluboce se rovněž zajímají o filozofické a etické otázky
- žijí a pracují v nejširším rámci vztahů, s tendencí věnovat se neosobnímu "poslání" či úkolům
- takový životní styl znamená postrádání koncentrace na všednost a nepatrnost, umožňující jasně rozlišovat mezi důležitými a nepodstatnými problémy světa
Žádné komentáře:
Okomentovat