Jejich typické fyzikální vlastnosti jsou: elektrická a tepelná vodivost, kujnost, tažnost, vyšší hmotnost a za normálních podmínek tuhé skupenství. Kovy jsou prvky, které odevzdáním elektronů tvoří kladně nabité ionty. K nejznámějším patří kovy alkalické, vyskytující se ve sloučeninách pouze s oxidačním číslem +I a kovy alkalických zemin s oxidačním číslem +II.
Kov ponořený do roztoku své soli se nabíjí na určitý potenciál. Každý kov má totiž větší či menší snahu vyslat do roztoku své kationy, které zůstávají na jeho povrchu vázány elektrostatickými silami a naopak kationy kovů v roztoku mají tendenci ukládat se na povrchu krystalové mřížky pevné fáze kovu. Tím je vytvořen mezi kovem a roztokem potenciální spád, jehož velikost je vyjádřena Nernstovou rovnicí.
EMe=E0Me+(0,058/n)log c(Men+)
Standardní potenciály redoxních systémů kovů a jeho ion lze sestavit do řady podle vzrůstajícího napětí. Podle velikosti potenciálu můžeme posuzovat tendenci kovu přecházet do iontové formy a naopak.
Z hlediska praktického využití kovových materiálů ve stavebnictví je nutná znalost jejich chování vůči vodě a vodným roztokům, což objasňuje příčiny jejich nežádoucí koroze. Známe tři druhy koroze: Chemická, bludnými proudy a elektrochemická, ta je v přírodě nejčastější. Spočívá v tvorbě lokálních elektrických článků, vzniklých rozdílem potenciálů při styku dvou různých kovů, nebo v důsledku rozdílných koncentrací téhož kovu ve smyslu Nernstovy rovnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat