nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem, vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné Perunově popravě je nutno najít boha nového, ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie, používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až posmrtně, po skončení Bachova absolutismu
Svatopluk Čech (1846-1908) – narodil se na Benešovsku, vystudoval gymnázium a absolvoval práva, působil jako redaktor v časopise Květy, báseň – Husita na Baltu, epopej – Adamité – námět z české minulosti o konci sekty náboženských blouznivců, rozprášené táborskými vojsky, představuje pod historických rouchem dobovou problematiku, naplněnou všemi společenskými a morálními otázkami 2/2 19.století, básnická skladby – Žižka, veršované drama – Roháč na Sioně – obraz neochvějné věrnosti ideálům, pro něž hrdina podstupuje smrt, epická báseň – Evropa – Evropa je jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové-revolucionáři, spor mezi anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi, epická báseň – Slávie – také symbol lodi a motiv vzpoury, tentokrát na palubu shromáždil zástupce jednotlivých slovanských národů, ačkoli jsou rozděleni rozpory, nakonec se sjednotí – musí čelit vzpouře lodníků, rozsáhlý epos – Dagmar – s ústřední postavou dánské královny českého
Žádné komentáře:
Okomentovat