v SOKRATES (469 – 399)
- narozen v Athénách – otec – sochař, matka – porodní bába (ðvliv na myšlení)
- nesnášel sofisty, neřadil se k nim
- mám nějaký názor, pak hledám, jestli má někdo jiný názor, pak zjišťuji, jestli je ten jeho lepší
- manželka Xantypa ð symbol zlé, hysterické manželky – pořád mu vše vyčítala, hádala se s ním
- prohlásil o sobě, že je filozof
- ve věštírně v Delfách se dozvěděl, že je nejchytřejší na světě, jeho odpověď: „Vím, že nic nevím.“ - ukazoval, že člověk vlastně nic neví (např. lidé si myslí, že smrt je těžká, ale nemohou to vědět)
- věnoval se filozofii, nechodil vůbec domů, byl jen se svými žáky ve městě, nevydělával
- začal hledat někoho chytřejšího
- zastavoval lidi na ulici a ptal se na obecné ( podle něj důležité) filozofické věty: Co je dobro, zlo, spravedlnost, ušlechtilost,..
- používal Sokratovský dialog - umění vést rozhovor (dialektika); rozmlouval s lidmi, ukazoval jim svoje názory, dokázal je přesvědčit, že nemají pravdu
- soudil lidi podle toho, jak mu odpovídají ( dialog by měl být rovnocenný), ale lidi shazuje a dělá z nich hlupáky, tázaný je zaskočen, není připraven k protiútoku. Chce, aby se mu vyrovnali ( potvrdili mu jeho názor) a pak mu dokázali, že nemá pravdu, aby vyvrátili jeho definice → nemožné
- je špatné odpovídat krátce a kategorickými výrazy (určitě, zajisté), špatné je i možná, asi snad,...
- obhajoba proti Sokratovskému dialogu – odpovídat otázkami, mluvit víceslovně, nepřikyvovat
- díky svým rozhovorům a názorům měl časté konflikty s představiteli města, byl odsouzen k trestu smrti a ve vězení se otrávil
- Daimonion – jeho vnitřní hlas, který mu nařizuje, co má dělat, ale to má dělat bůh → to mu bylo vytýkáno, říkají mu, že nevěří v boha. Obhajuje se: Daimoni, jsou levobočky bohů, věří v jejich existenci, musí věřit i v existenci jejich otců
- lidi z vyšších vrstev považoval za hlupáky
- člověk musí získat pravé vědění, pak ctnost a tím získá blaženost (= smysl života)
- metoda indukce: od konkrétních věcí k obecnému závěru
- zlo pochází z nevědomosti, hodnoty by měly být společné pro všechny
- nezůstal po něm žádný spis (víme o něm pouze ze zápisků žáků, např. Obrana Sokratova od Platóna)
- byl obviněn, že kazí mládež, za bezbožnost
- řeší jaké má být státní zřízení, vše mají určovat bohové, ne Sokrates
- dostal se do vězení (díky rozhovorům před soud), byl odsouzen k smrti, otrávil se
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE - SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 - 399 př.n.l.)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 - 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz "Antická filosofie klasického a helénistického období" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat