JOSEF DOBROVSKÝ /1753 - 1829/ - „patriarcha českého NO“
- jazykovědec, historik, zakladatel slavistiky, členem Královské společnosti nauk
- narozen v Brně, studium filosofie
- vychovatelem dětí hraběte Nostice; cesty do Švédska a Ruska
- psal německy, případně latinsky, jelikož se díval skepticky na možnost česky psané literatury
- psal do časopisu Česká literatura
- díla, tvorba: něm. psané Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, kde označuje
za nejlepší dobu pro jazyk český dobu veleslavínskou = označení jako zlatý věk)
něm. psaná bohemistická díla, tj. Podrobná mluvnice jazyka českého (1809) neboli Zevrubná mluvnice jazyka
českého (učebnice usilující o ustálení jazykové formy, zabývá se hláskoslovím a
tvaroslovím, s nářečím i spisovným jazykem)
dvoudílný Německo-český slovník (jímž položil základy spisovné novodobé češtiny a
proto označován za zakladatele moderní vědecké jazykovědy, literární historie a
slavistiky)
Zlomek o evangeliu sv. Marka (latinsky psané dílo; sv. Marek ochoten hledat pravdu, i když je nepříjemná)
Základy jazyka staroslověnského (latinsky psaná první vědecká mluvnice staroslověnštiny, čímž se zařadilo
mezi zakladatele slavistiky)
Česká prozódie (německy psaná nauka o skladbě veršů a rytmičnosti veršů, kdy rozdělení veršů na:
1. slabičný - osmislabičný verš (Alexandreida)
2. tónický - v ruštině hrají roli přízvuky
3. sylabotónický - v češtině, tedy kodifikoval normu českého sylabotónického verše, s
s přízvukem na první slabice; záleží na uspořádání v přízvučných a
nepřízvučných slabikách
4. hexametr a pentametr - v antice; chtěl jej mít i v češtině
- uznával Královédvorský Rukopis, ale odmítal pravost Rukopisu Zelenohorského pro jazykové nesrovnalosti a nesprávnou
dobu Vyšehradu
Václav Thám /1756 - 1816/ - novinář, herec, básník, jež připravil k vydání almanach
- udělal první vážný počin v oblasti novočeské poezie dílem: Básně v řeči vázané (1785 vydané; ze dvou dílů; významné pro
vědomí národa; básně psány sylabickým systémem verše, kdy se pravidelně střídá stejný počet slabik)
- další počiny: Anakreontská poezie (oslavující lásku, víno, ženy a zpěv)
- překladatelská činnost, kterou chtěl dokázat široké možnosti českého jazyka (Schiller)
Thámovci - stoupenci Václava Tháma (Stach, Dlabač), kteří se vraceli ke starší poezii a psali sylabickou poezii (veršovali dle
Anakreóna)
Antonín Jaroslav Puchmajer /1769 - 1820/ - silně inspirován anakreontskou poezií a lidovou slovesností
- vydal pětidílný almanach Sebrání básní a zpěvů, složený z: 1. a 2. část tvoří sebrané, starší básně a zpěvy
3., 4. a 5. část tvořenou novými básněmi
- jeho dílo: Mluvnice ruštiny, Mluvnice cikánštiny
sb. Fialky české
Ódy (na Jana Žižku)
Bajky (překládané z polštiny)
- spolupráce s Dobrovským na Slovníku
Puchmajerovci - skupina sdružená kolem A. J. Puchmajera, kteří na základě Dobrovského poezie prosazovali sylabotónický systém verše (tj. pravidelné střídání slabik, uspořádání počtu slabik, rozložení přízvuků a to: v sestupném metrum - daktyl, trochej a v vzestupném metru - jamb); také vytvořili novočeskou básnickou školu a oproti Thámovcům se obraceli k literaturám slovanským; dále také rozšířili literaturu o další útvary a to: óda, epos, bajka; zajímali se o květomluvu, kdy květiny brali jako emblém ženské krásy (Hněvkovský, Rek, Kaňka, bratři Nejedlí, Vavach)
vědecký proud - vědecké zpracování gramatiky a historie literatury; jazyková kodifikace, navazování na literární tradice, ačkoliv je to zřetelné i v první fázi
F. M. Pelcl - r. 1775 vydává Balbínovu Obranu jazyka slovanského, zvláště českého
Josef Jungmann /1773 - 1847/ - úsilí o obnovu české vědy, víra v možnosti češtiny, důraz na národ český a jeho jazyk
- narozen v chudé rodině řemeslníka v Hudlicích u Berouna
- studium gymnázia a poté filosofie a práva
- profesorem v Litoměřicích, kde vyučoval o češtině česky, jelikož vyučovacím jazykem byla němčina
- začínal jako člen Puchmajerovy básnické skupiny
- všestranně nadaný, působil jako básník, překladatel, jazykovědec, literární historik a i organizátor kulturního života
- překladatelská činnost: významná tím, že dokázal, že čeština je schopna vyjádřit náročné myšlenky světové literatury
= překlady z němčiny (Schiller, Goethe - Heřman a Dorota), francouzštiny (Chateubriand - Atala aneb láska dvou divochů na
poušti), angličtiny (John Milton - Ztracený ráj)
- autorem první české romance Oldřich a Božena
- provedl revizi češtiny = přejímal slova ze slovanských jazyků (např.: příroda, vzduch)
= vymýšlel novotvary, vlastní slova (např.: hnusný, střed)
= jelikož nebylo dost potřebných knih, pokusil se sepsat učebnici, která by byla teorií české literatury a
zároveň čítankou pro středoškoláky: Slovesnost aneb sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu
- jeho význam spočívá v tom, že se pevně opřel o slovanství své generace a tím mocně posílil národně-buditelské úsilí, viz.
dílo: Rozmlouvání druhé neboli Dvojí rozmlouvání o jazyku českém (kde vystupují Slavomil (Jungmann) a Protiva (nějaký
Němec) a kde se střetává národní obrození a teritoriální, územní vlastenectví)
- další dílo: Historie literatury české (píše česky o českých dějinách, kde rozdělil literaturu do tří etap:
1.) starší česká literatura - od počátku do r. 1620, Bílé Hory
2.) střední část literatury - od r. 1620 a Habsburků na trůně po r. 1774, kdy byla ve školách zavedena němčina
3.) současná literatura - r. 1775 s úvahami o českém národě)
- snad životním dílem pětidílný Slovník česko-německý (shrnuje tehdejší slovní zásobu, včetně slov vytvořených samotným
Jungmannem a jeho přáteli, např. Fr. Doucha; obsahuje na 120 tisíc slov, u kterých je uveden význam i jejich správné
použití)
- kolem Jungmanna se sdružovala celá básnická a vědecká škola (Šafařík, Kollár, Čelakovský, Palacký)
- posledním dílem Jungmanna: Zápisky (názory, které ve své době nemohl, nesměl vyslovit)
František Palacký /1798 - 1876/ - historik, organizátor, redaktor časopisu Českého muzea, kritik
- pocházel z moravské evangelické rodiny a vystudoval v Trenčíně a Bratislavě
- zpočátku psal německy, ale od r. 1848 výhradně česky
- poměrně brzy si získal sympatie Dobrovského a Jungmanna, s nimiž udržoval kontakty
- z jeho činnosti estetické a literárně kritické je důležitý zejména soubor 6-ti listů napsaný s P. J. Šafaříkem a nazvaným
Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie (prosazování časoměrné prozodie, kterou psali J. Kollár či M. Z. Polák)
- největším a nejcennějším dílem: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (o dějinném vývoji do r. 1526, tedy do
nástupu Habsburků, přičemž vysoko si cení husitství pro jistou demokratickou svobodu; jedná se o dost věrohodné dílo)
- v r. 1848 byl organizátorem Slovanského sjezdu
- stoupenec konstitučního liberalismu a spolu s Havlíčkem i austroslavismu
- výhodně se oženil a tak se nemusel ohlížet na svou finanční situaci a klidně si psát
Pavel Josef Šafařík /1795 - 1861/ - Slovák, který psal slovensky i česky; slavistik, archeolog
- odmítl místo na univerzitě v Moskvě, jelikož chtěl pomoci své zemi
- spoluzakladatel Slovanského sjezdu, kde také r. 1848 pronesl památnou řeč
- díla: básnická sbírka Tatranská múza (víra v budoucnost, v lepší časy pro zem)
německé Dějiny slovanského jazyka a literatury
Slovanské starožitnosti (z let 1836 - 1837; psané česky; základy prehistorie a archeologie; tvrdí zde, že dějiny Slovanů
jsou stejně hodnotné jako dějiny Germánů, jelikož stejnou vahou spoluvytvářely obraz Evropy)
Žádné komentáře:
Okomentovat