Starověký Řím

klasické období římské literatury spadá do doby 1. stol. př. Kr., ovšem často je období
starověkého Říma členěno do následujících etap:
1.) archaické období /2. - 3. století př. Kr./
2.) vrcholné neboli zlaté období /1. stol. př. Kr./
3.) stříbrné období /1. stol n. l./
4.) období úpadku /2. - 5. stol. n.l./
- římská próza prezentována řečnickými projevy:
Marcus Tullius Cicero - spisovatel, politik, řečník, advokát
- teoretické práce o řečnictví
- díla: O zákonech; Dopisy; Tuskulské rozhovory

Gaius Julius Caesar - voják, politik, spisovatel, diplomat
- díla: Zápisky o válce galské; Zápisky o válce občanské
- římská poezie navazuje na řeckou tradici:
Publius Ovidius NASO - díla: Proměny; Umění milovat; Léky proti lásce; Listy Heroin (dopisy);
Metamorfózy; Žalozpěvy (výklad římského kalendáře den po dni)
Publius Vergilius MARO - vůdčí básník dvora Augusta Oktaviána
- díla: Zpěvy pastýřské; Zpěvy rolnické; epos Aeneis
- na otázku o věčnosti a smyslu života se odpovídá: „Řešení je v oblasti morálním, ve svědomí.“(*dle
prof. Malé)
- jakési první naturalistické parodie psal Petronius, který je vydal pod názvem Satyricon
- Marcus Aurelius - římský císař a filozof neklidné doby Říma
- napsal Hovory k sobě
- i v římské literatuře se objevil překlad Odyssey a to díky překladu Liviuse Andronicuse, který také položil základy k římskému divadlu
- s komedií a s jejím přetvářením k řeckému obrazu je úzce spjat Titus Maccius Plautus
- zavedl fraškové výrazy v „nové“ komedii pro méně náročné publikum
- zavádí tzv. Zpěvné árie
- díla: Komedie o hrnci (inspirací pro Moliéra a jeho Lakomce); Pseudolus
- inspirací i pro Shakespeara
- poslední období je jak již známo dobou úpadku římského impéria, kdy lze zmínit zejména římského
filozofa Senecu: filosof, řečník, stoik a autor děl: Tragedie určené ke čtení; O duševním klidu; Listy
útěšné
- a dále nutno zmínit Sv. Augustinuse - díla: O boží obci; O vlastní cestě k sobě
- filozof, teolog a světec, který rozšířil křesťanskou věrouku a vedl spory
s heretiky


UKÁZKA:
SOFOKLES - Antigona:
V Antigoně je ukázán další tragický osud Oidipova rodu. Při bitvě o Théby zahynou oba Oidipovi synové v bratrovražedném boji. Kreon po bitvě rozkáže, aby tělo Eteokla přišlo do hrobu a našlo klid, protože svou vlast chránil a tělo Polyneika bylo pohozeno u bran pro divou zvěř, jelikož svou vlast napadl. Ten, kdo se pokusí Polyneika pohřbít, má být o hlavu kratší. Antigona chce, aby její bratr našel po smrti klid a tak se rozhodne, že ho v noci umyje a pohřbí. Antigona to však nestihne do rozednění a musí svou práci přerušit a těla si pochopitelně hlídači všimnou. Běží to říct Kreonovi a ten jim pohrozí, že bude-li se to opakovat, pak oni dva přijdou o hlavu také. Antogona je další noc chycena při činu a nezapírá. Haimon, snoubenec Antigony, se jde za její život přimlouvat ke Kreonovi, ale jeho otec je neústupný a nechává ji zaživa pohřbít do skály. Když si Kreon uvědomí, co udělal a vzpomene na slova slepého věštce Teresiase, je už pozdě. Antigona si zatím ve skále hodila oprátku a Haimon se vedle skály proklál mečem a Kreonova žena se po zvěsti o synovi také probodla. A to je celé.