První doklady o existenci literární tvorby na území dnešních Čech a Moravy známe z druhé poloviny 9. století. Neznamená to, že by slovesná tvorba nevznikala již dříve, ale měla charakter ústní slovesnosti, a nebyla tedy písemně zaznamenána. Její existenci můžeme předpokládat podle stupně kulturní úrovně v jiných oblastech (např.: výtvarného umění, doloženého archeologicky).
Vznik a rozvoj psané literatury souvisí s procesem feudalizace společnosti, jehož součástí bylo i vytvoření pevné církevní organizace. Písemnictví u nás se zprvu rozvíjelo pod vlivem východního křesťanství, které méně přísně trvalo na dodržování stanoveného bohoslužebného jazyka. Větší změnu, související se snahou vymanit Velkou Moravu z vlivu Francké říše, zaznamenáváme až v době vlády knížete Rastislava, který chtěl dosáhnout i osamostatnění církevní organizace. Roku 862 se obrátil na byzantského císaře Michala III., který vyslal na Velkou Moravu misii, orientovanou na rozdíl od jiných misií slovansky. Její představitelé - známí bratři Konstantin a Metoděj, ještě před příchodem zvolili jazyk, v němž chtěli křesťanství šíři, a pro překlad sestavili také abecedu - hlaholici (tj. na základě malé řecké abecedy). A proto první literární památky ve staroslovenštině (tj. v původně staromakedonském nářečí slovanského obyvatelstva usídleného v okolí Soluně). Staroslovenština se tak stala vedle obvyklé latiny, řečtiny a hebrejštiny liturgickým jazykem.
Konstantin /827 - 869/ a Metoděj /815 - 885/ patřili mezi významné představitele byzantské kultury. Konstantin proslul jako učenec a mimořádně nadaný jazykovědec, Metoděj především jako obratný diplomat s organizačními schopnostmi. Na Velkou Moravu přišli r. 863 a působili zde více než tři roky. Poněvadž však bylo nutné dosáhnout obecnějšího uznání slovanské liturgie, rozhodli se k cestě do Říma, kde díky svému diplomatickému úsilí získali r. 869 uznání slovanské bohoslužby bulou papeže Hadriána II., potvrzenou ještě jeho nástupcem Janem VIII. r. 880 (bula Industriae tuae). Konstantin se pro nemoc z cesty do Říma na Moravu nevrátil, vstoupil v Římě do kláštera, kde přijal řádové jméno Cyril, a brzy zemřel. Metoděj byl sice v Římě ustanoven moravským a panonským arcibiskupem, ale byl zajat bavorskými kněžími, vězněn a teprve po propuštění se mohl ujmout, r. 873, svého úřadu. V té době již na Velké Moravě vládl Rastislavův nástupce - Svatopluk. Po smrti Metoděje se situace na Velké Moravě podstatně změnila a jeho žáci byli z Velké Moravy vypuzeni.
Literární dílo, odkaz Konstantina a Metoděje je dalekosáhlý. Základní literární památkou tohoto období je staroslověnský překlad Bible. Konstantinovi vděčíme za překlad čtyř evangelií a za úplný překlad vděčíme Metodějovi. Kompletní překlad se nedochoval, ale z toho, co se z něj dochovalo, smíme soudit, že šlo o dílo mimořádné literární úrovně.
Mezi modlitbami se jako původní dílo jeví Abecední modlitba, která bývá považována za dílo Konstantinovo. Ta je pozoruhodná nejen formálně (využitím dvanáctislabičného sylabického verše), ale i svým akrostichem, z něhož získáváme představu slovanské abecedě.
Ovšem najdeme zde, z doby Konstantina a Metoděje, i díla, která nejsou vázána výhradně k bohoslužebným účelům. Platí to o veršované předmluvě k překladu evangelií, která byla původně napsána, patrně Konstantinem, řecky a přeložena do staroslověnštiny pod názvem Proglas. Smyslem této předmluvy bylo podat obhajobu práva na staroslověnský překlad Bible, takže vedle teologického smyslu má Proglas i jistý literárně-teoretický význam.
S potřebou vybudovat na Velké Moravě pevnou církevní organizaci souvisí i překlad dvou právnických děl, založených na řeckých předlohách. Je to překlad spisu Jana Scholastika Synagoga, nazvaný Nomokánon, a dále pak Zákon sudnyj ljudem. Jde o překlad řeckých předpisů s některými původními partiemi, ze jehož autora je považován Metoděj. Základními a nejvýznamnějšími památkami tohoto údobí však zůstávají dva hagiografické spisy (tj. životy svatých), pozoruhodné tím, že svou povahou stojí na pomezí legendy a historie
Žádné komentáře:
Okomentovat