Počátek 20. století znamená zvrat v klasickém pojetí literatury. Umělci - nejen literáti - hledali nové cesty k zobrazení světa a přiléhavější, nápaditější a barvitější způsoby postižení reality. Ruku v ruce šlo výtvarné umění s uměním spisovatelským a básnickým.
Za jistého předchůdce moderních uměleckých směrů lze považovat Francouze Guillauma Apollinaira (1880-1918), jenž se vlastním jménem jmenoval de Kostrowicki. Dětství strávil v Monaku, pak se však usídlil v Paříži. Po válce, kde bojoval jako dělostřelec, zemřel na nákazu španělskou chřipkou.
Apollinairova tvorba nejvíce tíhne ke kubismu a futurismu. Tvrdě se postavil proti tradičnosti literatury. Vytvořil nový přístup k textu, nový básnický jazyk. Uplatňoval hru se slovy, do kterých zapojil fantazii, a nechal tak vzniknout zcela jiným představám a kontextům. Z jeho díla jsou nejznámější básnické sbírky Kaligramy a Alkoholy, odkud pochází nejúspěšnější báseň Pásmo. Jde o nevázaný tok nálad, vzpomínek a dojmů, které utvářejí a zachycují jedinečnost lidského života. Kromě básní psal Apollinaire také drama. Jeho Prsy Tiréziovy byly zároveň programem divadelního novátorství.
Žádné komentáře:
Okomentovat