22. Humor a satira v české literatuře

22. Humor a satira v české literatuře
= Vyjděte z citátu V. Vančury: „Humor není jen pro legraci, ale smát se znamená víc a lépe vědět“

2.) ironie – prostředek satyry a označuje pravý opak skutečnosti, satyra je kritika výsměchem a je to forma komedie

3.) Žánry – kritické a humorné vyjádření autora k různým jevů a nedostatkům ve společnosti
a. satirický román
b. píseň
c. báseň
d. drama
e. anekdota – humorný příběh
f. epigram – autorův názor vtipně a stručně, 2 části – naznačení námětu a vtipné řešení (původně řecké slovo pro nápis)

4.) počátky v Antice – posměšné básně
a. 14. stol. sociální satira – tvůrci – studenti „Podkoní a žák“; satirické drama „Mastičkář“ (o vypočítavosti obchodníka s mastmi), „Hradecký rukopis“ (2 části, „O řemeslnících a konšelích“ – o šizení a „Desatero kázanie božie“ – o nedodržování desatera), „Nové rady“ (napsal Smil Flaška z Pardubic – zvířata dávají rady Václavu IV. jak má vládnout)

b. 17. stol. – baroko – J. A. Komenský – „Labyrint světa a ráj srdce“ – alegorie, typický příklad baroka

c. 1. pol. 19. stol. – Národní obrození – F. L. Čelakovský – soubor epigramů „Kvítí“, satira v próze „Literatura krkonošská“, kritická satira na zaostalou společnost „Patrní dopisové nepatrných osob“, „Ohlasy písní českých“

d. 2. pol. 19. stol. – Realismus – K. H. Borovský – epigramy, „Tyrolské elegie“, „Král Lávra“ (původně stará irská pověst), „Křest svatého Vladimíra“; L. Stroupežnický – „Naši furianti“ (divadelní komedie); Májovec Jan Neruda – ironie a satira v celém díle, fejetony (Kam s ním), „Povídky Malostranské“; Ruchovec Svatopluk Čech – satirické básně, broučkiády; Lumírovec Jar. Vrchlický – veselohra „Noc na Karlštejně“