7. Lidová slovesnost a její inspirační zdroj
=předáváno pouze ústně, posléze sepsáno, hlavním znakem je anonymita a venkovské prostředí – folklór
- Rozvoj – nejvíce v době pobělohorské, kdy díky migraci obyvatelstva byla utlumena česká literatura. V době národního obrození byla lidová slovesnost vyzdvihována pro pozvednutí národního sebevědomí
- Lidová próza – Pohádka (nadpřirozené bytosti, vítězství nad zlem); Balada (tragická báseň); Pověst, Báj (pravdivý základ, proroctví); Bajka; Povídka (jednoduchý děj); Hogiografie (o svatých – ne legenda)
- Lidová poezie – Říkadla; Pranostiky; Koledy; Přísloví; Ukolébavky
- Lidové drama – od 18. stol.
- Folklór – zvyky
- Spisovatelé ovlivnění lidovou slovesností
o F. L. Čelakovský (1799 – 1852) – redaktor „Pražských novin“; napsal: „Slovanské národní písně“, „Mudrosloví národu Slovanského v příslovích“, „Ohlasy písní ruských“ (epické vyprávění z dob bojů s Turky a Tatary, vychází z ruských Bylin), „Ohlasy písní českých (lyrika satira a balady – „Toman a lesní panna“)
o J. K. Tyl (1808 – 1856) – největší dramatik č. obrození; dramatické báchorky; usiloval o výchovu k vlastenectví; divadlo; ochotník; povídka „Rozina Rudhardova“; „Dekret Kutnohorský“; „Poslední Čech“; dramata ze současnosti „Paličova dcera“; „Fidlovačka“ (pražské lidové vrstvy); „Strakonický dudák“ (Švanda – záporné i kladné vlastnosti č. člověka)
o K. J. Erben (1811 – 1870) – také sekretář N. Muzea; „Kytice“; „Prostonárodní písně a říkadla“
o B. Němcová (1820 – 1862) – vl.jm. Barbora Panklová; dětství trávila v Ratibořicích, kde se o ní starala babička -> „Babička“ (soulad mezi lidmi různých vrstev); „Národní báchorky a pověsti“ (upravené lidové vyprávění z Chodska; „Bajaja“; rovnost lidí a vítězství dobra), „Slovenské pohádky a pověsti“ (spíše záznamy; „O 12 měsíčkách“)
o V. Hálek (1835 – 1874) – „Pohádky z naší vesnice“ (obraz čes. venkova)
Žádné komentáře:
Okomentovat