DIVADLO

VÁCLAV HAVEL – ZAHRADNÍ SLAVNOST
- absurdní divadlo, prvky autobiografie, filosofující autor (svoboda, lidskost, jedinec  totalita) hrdina často intelektuál – odmítá společnosti, hledá vyšší smysl života
prvky absurdního divadla
- hlavní hrdina (Plzák) si protiřečí (fráze, dlouhé řeči – nemá rád, ale užívá je)
- promluvy tajemník – tajemnice = mluví, aby řeč nestála, - mluví o nesmyslech, o nesmyslné věci, - jejich rozhovor vede spíše k zamlžení než k odhalení skutečnosti
hrdina – Plzák – organizátor, uvaděč
- absurdní povolání
prostředí
- sál kulturního domu – podoba – zahradní slavnost
- smyslem slavnosti – potlačit oficialitu pracoviště, polidštit se
- atmosféra je hraná, uměle vytvořená
Hrdina  společnosti
- hrdina – vlezlost, nebezpečný funkcionář, falešnosti, přizpůsobivost
- tajemník, tajemnice – nemají svůj názor, nuda, nejsou tvůrčí, souhlasí na všechny strany
- nezájem jeden o druhého = fráze
- postavy formálně respektují skutečnost
- chybí upřímnost osobní prožitky
- postavy se skrývají za fráze, určitá lhostejnost k prostředí
- vztah k prostředí nelze přesně definovat, postavy se neodhalují
Slovní zásoba
- „Jazyk Zahradí slavnosti je jazykem frází, idiomů, frazeolegismů, přísloví, slangů, rčení, jež ovšem nepomáhají hlubšímu porozumění světu a zpřesnění komunikace, ale naopak jsou nástrojem nedorozumění a odcizení. Protože mají ovšem také podobu jazykových gagů a hříček, jsou zdrojem groteskního a absurdního humoru.“
- hra se slovy „A von i von musí mít nějaký ty lidský vady – vony i vony k němu nějak jako patřej!“
závěr:
- autor často využívá prostředí byrokracie, úředního jednání, hrdina (antihrdina), je součástí, kterou nelze ovlivnit