Národní obrození v české literatuře – 1. a 2.fáze

9) Národní obrození v české literatuře – 1. a 2.fáze
Obranná fáze
Josef Dobrovský (1753-1829) (260/1)
- studium na gymnáziu, filosofie, teologie, kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci, studijní cesty do Švédska a Ruska
Jazykověda – Podrobná mluvnice češtiny – 1. vědecká mluvnice, navázal na humanistickou češtinu Kralické bible
slovníkářství – Německo-český slovník
literární historie – Dějiny české řeči – dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, oslava českého jazyka doby veleslavínské

význam:
- položil základy obrozeneckého hnutí a literatury
- položil základy novočeského spisovaného jazyka, ustálení jazykové normy
- položil základy české moderní vědy – odmítl např. pravost Rukopisů
- položil základy slavistiky
2. fáze ofenzivní(útočná)
Josef Jungmann (1773-1847) (265/1)
- jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
Slovník česko-německý – 5 dílný, čerpal z literárních památek, z řeči lidu, vytvářel novo- tvary
Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. st.

Josef Jungmann – O JAZYKU ČESKÉM (267/1)
- pro pochopení jeho celoživotního úsilí mají velký význam jeho články v Hlasateli – první a druhé rozmlouvání, které jsou napsány formou dialogu mezi přáteli a nepřáteli češtiny
- v prvním dialogu mezi sebou vedou vzdělaný Čech Jungmannovy současnosti a Daniel Adam z Veleslavína, významná osobnost době předbělohorské
- v druhém dialogu se vysvětluje, že český jazyk je prvořadným znakem českého národa.
- Jungmann odmítá zemské vlastenectví, jeho myšlenky působily na názory dalších představitelů druhé generace národního obrození