JAZYKOVÁ KULTURA

- úkolem jazykovědy – poznávání jazykové normy, její popis a kodifikace

Jazyková norma
- kolektivní, ustálené, závazné užívání jazyka v duchu jeho systému
- se pomalu mění a vyvíjí
a) norma výslovnostní (ortoepická)
b) norma pravopisná (ortografická)
c) norma tvaroslovná (morfologická)
d) norma skladebná (syntaktická)
- kodifikace – norma zachycená v jazykových příručkách prostřednictvím souhrnu závazných
pravidel
- zachycuje změny v normě s určitým zpožděním
- norma a kodifikace jsou uváděny v jazykových učebnicích schválených MŠMT ČR, v jazykových příručkách a slovnících:
- Mluvnice češtiny 1, 2, 3
- Pravidla českého pravopisu
- Výslovnost spisovné češtiny
- Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
- problematice jazykové kultury se věnují odborné časopisy:
- Naše řeč (od 1917)
- Slovo a slovesnost (od 1935)
- znalosti a dodržování normy a kodifikace – základní předpoklad jazykové správnosti
- jazyková kultura – chápeme nejen jako stav, propracovanost jazyka, ale hlavně jako úroveň
jazykové komunikace a permanentní snažení o její kvalitu
- kvalita – nejen jazyková správnost, ale i vhodnost, přesnost, přiměřenost, výstižnost,
zřetelnost, stručnost, adresnost, přesvědčivost jazykových promluv