Literatura národního obrození – obranná a ofenzivní fáze
( myšlenky slovanské vzájemnosti )
70. léta 18. stol až 40. léta 19.stol.
je společenské hnutí, které se projevuje národně osvobozeneckým bojem, národním a demokratickým uvědoměním lidových a měšťanských vrstev a snahou po hospodářském a kulturním osamostatnění země, cílem bylo obnovit svobodu a samostatnost českého národa, čeština v této době pouze jazykem venkovanů, ve městech, na úřadech a ve vyšších vrstvách se mluvilo německy => vypadalo to na zánik češtiny
důvody vzniku: vliv rakouské germanizace, rozklad feudalismu (nástup kapitalismu), rozvoj osvícenských myšlenek (život jedince i společnosti se má řídit rozumem, náboženskou tolerancí a rovností všech lidí), reformy Josefa II (zrušení nevolnictví a toleranční patent ), zavedení školní docházky, vymanění školství z nadvlády církve, emigrace české inteligence po roce 1620 ( Bílá hora )
zdroje národního obrození: revoluční nálada lidu vrcholí v roce 1848, myšlenka slovanské vzájemnosti – austroslavismus – posílení národního sebevědomí, poezie inspirována lidovou slovesností – Němcová a Erben, činnost drobné vesnické inteligence – učitelé a vlastenečtí kněží, historie – snaha připomenout slavnou minulost – husitství, obrozenecká věda – jazykověda – jazyk = základní znak národa
4 fáze: obranné období – Dobrovský ( konec 18.st. )
ofenzivní období – Jungmann ( 10.-20.léta 19.st. )
období romantismu – Mácha – ( 30.léta 19.st. )
završení NO – realismus, Borovský, Němcová – ( 40.léta 19.st. )
Žádné komentáře:
Okomentovat