- lat. Communicare, communem redere – oznámit, sdělovat, spojovat
- komunikace – proces dorozumívání; společenský styk s cílem výměny myšlenek mezi
účastníky komunikace (komunikanty)
Komunikační jednotky:
- komunikát/text (jazykový projev) – výsledek komunikování (psaný, tištěný nebo mluvený)
- dělí se na elementární komunikační jednotky = výpovědi (viz dříve)
- komunikační proces – proces dorozumívání, probíhá v určité době, na určitém místě a za
jisté společenské atmosféry
- komunikační situace – součást komunikačního procesu, tvoří ji počet účastníků, jejich
sociální, věkové složení, jejich vztahy, prostředí a čas, v nichž se
komunikace odehrává
- komunikanti – účastníci komunikace
- příjemce = recitiér = adresát
- komunikátor – autor (mluvčí, pisatel)
- styk komunikantů: a) přímý (bezprostřední) – z očí do očí
b) přímý zprostředkovaný (telefonní rozhovor, icq, skype)
c) nepřímý (odložený) - písemné projevy, předem natočené mluvené
projevy v TV, korespondence
- podle účasti komunikantů je komunikát členěn: dialog – monolog
Žádné komentáře:
Okomentovat