– nejčastěji pod. jm. v pádě prostém nebo předložkovém (obchod s potravinami, film M. Formana, zápas proti zlu), i infinitivem (touha vyniknout), příslovcem (cesta domů)
- volný – může vypustit z věta, aniž bychom změnili význam (České mužstvo, hrající ve
výborné kondici, přesvědčivě vyhrálo. Maigret, kouřící dýmku, se jen usmál.)
- těsný – nemůžeme vypustit (Žáci vyzkoušení ze všech předmětů se mohou zúčastnit
koncertu. Dívky sedící na pohovce uměla dobře vyprávět.)
- několikanásobný – pořadí přívlastků můžeme libovolně změnit, můžu si mezi přívlastky dát spojku a (naši, slovenští, polští a maďarští sportovci)
- postupně rozvíjející (všechny naše mladé herečky, tradiční široký sortiment těstovin, sušená mletá zelenina)
Doplněk (atribut verbální)
- vyjadřuje vlastnost nebo stav jména za určitého děje
- vztahuje se zároveň k slovesnému přísudku (kniha vytištěná jako český překlad) a zároveň k podmětu nebo předmětu (Vrátili se unavení. Našli ho zraněného. Zvolili ji senátorkou. Působil tam jako ředitel. Slyšel matku vyprávět pohádky.)
- nejčastěji vyjádřen příd. jm. (Vrátili se unavení.), může být vyjádřen i zájmenem (Je tam sám.) nebo číslovkou (Petr dokončil práci jako první.), pod. jm. v 7. pádě (Zvolili ji senátorkou.), infinitivem po slovesech označujících smyslové vnímání – vidět, spatřit, zahlédnout, slyšet, zaslechnout (Viděl někoho přicházet.)
Žádné komentáře:
Okomentovat