Dědické právo

b) Dědické právo
- dědické právo, upravuje právní vztahy vznikající po smrti fyzické osoby (zůstavitele) při přechodu jejího majetku na právní nástupce (dědice)
- smrtí sice zanikají ta práva a povinnosti, která byla neoddělitelně spjata s osobou zemřelého, avšak většina práv a povinností smrtí nezaniká a pouze přechází podle stanovených pravidel na určené subjekty
- dědické právo je tak úzce spjato s právem vlastnickým
o způsoby dědění:
 ze zákona
 ze závěti
 za zákona a ze závěti
• je-li v závěti ošetřena (rozdělena) pouze část majetku
• je-li v zátavy vynechán neopomenutelný dědic
- dědictví (nebo jeho část), kterou nenabude žádný dědic/ kterou dědic odmítne, připadne státu jako tzv. odumrť (caducum)
Závěť
- se smyslovým postižením znemožňujícím psát nebo číst:
o písemná forma za účasti 3 svědků a pisatele/ předčitatele
o předčitatel může být svědkem, pisatel nesmí být zároveň svědkem
o v listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo četl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil že je vše v pořádku
- od 18 let:
o vlastní rukou beze svědků
o jiná písemná forma za účasti 2 svědků
o notářský zápis
- od 15 let do 18 let:
o pouze formou notářského zápisu
- svědci:
o svědky mohou být pouze:
 osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům
o svědky nemohou být:
 osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit
- závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé
- v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.
- nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona – pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná (nedošlo-li k vydědění uvedených potomků)
- závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti (popř. zničením)