Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

6. Drama 1948 – 50. léta

6. Drama 1948 – 50. léta
- zaniká satirická tvorba a nastupuje komedie (oficiální optimismus)  výsměch třídnímu nepříteli
- v dramatu se prosazuje socialistický realismus
- téma vesnice během a po válce např. „Mordová rokle“ od Miroslava STEHLÍKA
- historické téma si vzal Vojtěch CACH „Mostecká stávka“ i Milan JARIŠ a jeho hra „Boleslav I.“
- budovatelská tématika se objevuje ve hře Vaška KÁŇI „Parta brusiče Karhana“ – snažili se plnit plán, pracovali o sobotách a nedělích
- toto období je ve znamení uměleckého propadu jsou psány hry politicky motivované, tendenční a ideologie převažuje nad uměleckou hodnotou (socialistická kompozice dramatu byla ovlivněna ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a ministrem informací Václavem Kopeckým)
- autoři a jejich hry se podrobovaly politickému hodnocení a nepohodlní umělci byli odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok, ...)

7. Drama 50. – 60. let
- svými hrami se přestavuje mladý Pavel KOHOUT – snažil se aspoň částečně prolomit povrchnost a stupiditu tehdejších her, ale i přes to se v osudech mladých lidí odráží ideologie doby ze začátku psal budovatelské básničky (oslava Stalina a Lenina) a po okupaci odsoudil komunismus jeho hry „Dobrá píseň“ a „Zářijové noci“ reagovaly na aktuální problémy doby a byly divácky atraktivní „Taková láska“ – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky „August, August, august“ – hra z cirkusového prostředí, hlavní postavou je august (= klaun) jménem August August, který si dělá srandu z ředitele, ten klauna nakonec zavře do klece, kterou zapálí, kritika moci
- průlomem ve schématičnosti českého dramatu byly hry Františka HRUBÍNA „Srpnová neděle“ či „Křišťálová noc“ – psychologizace postav, charakterové hodnocení, v centru pozornosti je izolace a samota člověka
- Milan KUNDERA patří taky mezi autory dramat, např. „Jakub a jeho pán“ – hra napsaná na motivy Diderotova románu Jakub fatalista dále „Majitelé klíčů“ – Hlavní hrdina Jiří je poznamenán válkou, nemohl dostudovat, stal se členem KSČ a za války byl gestapem zajat a vyslýchán. Žije s rodinou na malém městečku, ale zvrat nastává když se za ním vrací jeho dávná láska Věra, která pracuje v ilegalitě, aby ji schoval. Jsou však prozrazeni domovníkem. Celé rodině hrozí smrt. Jiří se musí rozhodnout – buď zůstane a zemře s rodinou nebo uteče s Věrou. Rozhodne se utéct. Jeho čin označen za nemorální.Měl to být odsouzení maloměšťáctví a malosti v nás. V divadle prvky absurdního dramatu, scény přerušovány hrdinovými vizemi a úvahami „Ptákovina“ – groteskní fraška o moci a sexu, odehrává se ve škole, kdy se jednou na tabuli objeví sprostý obrázek, ředitel začíná vyšetřovat žáky, podřízené, nakonec se ukáže, že to psal sám ředitel, jen proto aby mohl vyšetřovat
- 60. léta = zlatá kapitola českého dramatu klasická divadla nedokázala oslovit diváka  těžiště dramatu se přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci (divadla malých forem) zpočátku byla poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky, siláctví, využívají různých divadelních forem (od klasických až po pásma, kabaretní a šantánové složky, hudbu – jazz, tanec, poezie či grotesku) právě zde se představilo mnoho vynikajících režisérů, autorů děl a herců z nichž řada byli po roce 1968 postiženi normalizačními zákazy rozkvětu doznalo i absurdní drama
- divadla malých forem vznikala od 1955, nejvýznamnější byly Reduta (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský, Petr Skoumal, ...) Divadlo Na zábradlí či Semafor

Žádné komentáře:

Okomentovat