Josef KAINAR (1917-1971)

Josef KAINAR (1917-1971)
- básník existenciálního zaměření, člen Skupiny 42
- pocházel z Přerova, studoval na filozofické fakultě v Praze, za války vystřídal řadu zaměstnání, po r. 1945 se věnoval převážně literatuře
- sb. PŘÍBĚHY A MENŠÍ BÁSNĚ– prvotina, vyšla v r. 1940
- sb. NOVÉ MÝTY – desiluzivní pohled na život a svět, autor – pozorovatel a zapisovatel soucítící zápis detailů, smutek z lidského údělu, baladické vyprávění, prozaizace verše (b. Stříhali dohola malého chlapečka - zhudebnil V. Mišík; pocity nebezpečí)
- OSUDY– po válce, pocit tragické osudovosti
- po r. 1948 linie oslavné, monumentalizující socialistické poezie (sb. VELIKÁ LÁSKA; ČESKÝ SEN)
- postupně rysy skepse i společenské kritiky – sb. ČLOVĚKA HOŘCE MÁM RÁD; MOJE BLUES
- LAZAR A PÍSEŇ – člověk není bezmocný, má sice těžký životní úděl – padá, ale vždy vstane (b. Jaký to s ním bylo)

Ivan BLATNÝ (1919-1990)
- básník poetické hravosti, surrealistické snovosti; člen Skupiny 42
- od r. 1948, kdy se nevrátil ze stipendijního pobytu v Londýně, žil v emigraci; většinu života prožil v psychiatrické léčebně (jeho tvorba opatrovaná ošetřovatelkou  poslala ho Škvoreckému do Toronta (68 Publisher)
- meditativní poezie – texty poetistické, kolážová technika, pocity marnosti, tesknosti, zachycení nálady okamžiku - impresionismus
- přemíra básnických prostředků (metafory, ...)
- sb. PANÍ JITŘENKA; MELANCHOLICKÉ PROCHÁZKY
- POMOCNÁ ŠKOLA V BIXLEY(1979 v samizdatu)

Kamil BEDNÁŘ (1912-1972)
- básník existenciální poezie; člen a vůdčí osobnost Skupiny Ohnice
- poezie meditativní Halasovského charakteru
- nedokončil studia práv a filozofie, pracoval jako nakladatelský redaktor
- sb. PRAHA POD KŘÍDLY VÁLKY; SLOVA A ZAKLÍNADLA
- báseň Jezdci v topolech
- stať Slovo k mladým – teorie tzv. nahého člověka  poezie zbavená ideologie, nedůvěra k civilizaci, návrat k duchovnu (člověk objevuje znovu svoji duši)