leta 1933

- D 34 – D 41
- rozvíjelo se v letech 1933 – 1941  index u písmene „D“
- připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka
- působil zde zejména Emil František BURIAN (1904 – 1959), který ho výrazně profiloval byl i hudebním skladatelem a autorem oper, baletů, jazzových skladeb, dirigentem, výtvarníkem a hercem
- jeho divadlo vynikalo rytmicko-melodickou sborovou recitací = voiceband
- usiloval o tzv. syntetické divadlo – propojující různé divadelní prvky a typy žánrů
- gestapem zavřeno, Burian odvezen do koncentráku, po válce tvořil bezcenné agitační hry
- po válce bylo znovu otevřeno (D 46) – orientace na program vládnoucí strany po smrti E.F. Buriana divadlo pojmenováno podle něj
- repertoár : adaptace klasiky (Shakespeare, Moliér, Klicpera, ...) inscenace současných dramatiků (Brecht, Nezval, ...) Montáž lidové poezie („Vojna“ ) inscenace lidových dramat („Lidová snita“ ) dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař) dramatizace poezie (Máchův Máj, ...)

4. protifašistická divadelní fronta
- koncem 30. let se divadelníci spojují v boji za demokracii X fašismu a válce
- oficiální proud se sbližuje s avantgardním – to se v praxi projevilo takto:
a) inscenacemi dramatu a dramatizace románů ruských a sovětských autorů
b) uváděním pokrokových a protifašistických dramat českých autorů (Vančura – Jezero Ukerewe, Čapek – Bílá nemoc, Matka)
c) programem nově vzniklých divadel, hlavně Osvobozeného a D 34 - D39
- během protektorátu ztrácejí české divadla některé budovy (Stavovské divadlo – Praha, Zemské divadlo – Brno)
- zavedena přísná cenzura (mnoho her zakázáno) – i přesto divadla pokračovala ve své práci až do září roku 1944, kdy byl zakázán provoz většiny divadel
- nejmladší generace se sdružovala v Divadélku pro 99 (1940 – 41) a ve Větrníku (1941 – 44)

5. České drama v letech 1945 – 1948
- nastává rozkvět dramatické tvorby
- uplatňují se žánry, které mohly být realizované i během války, jako jsou alegorie, pohádka a historie
- první kvalitní česká hra po válce byla pohádka Jana DRDY (1915 – 1970) „Hrátky s čertem“, nebo „Dalskabáty, hříšná ves“ (mladá vdova se snaží renovovat staré stavení, kde bydlí čert začne se o něj starat a ten zlidšťuje, ...) poprvé byla tato hra uvedena ve Stavovském divadle 1948 ve hře se objevuje lidovost, nářečí, ale i budovatelství (práce očišťuje, ...)
- mezi další významná díla Drdy patří povídková kniha „Němá barikáda“, „Městečko na dlani“, nebo „Putování Petra Sedmilháře“
- mezi tvůrce alegorií patří Ferdinand PEROUTKA (1895 – 1978) s jeho „Oblak a valčík“ – kolektivní drama o 12-ti obrazech předvádí v různých situacích a na různých místech Evropy názory a jednání několika postav principy : demokracie, humanita X svět fašismu, arogance, cynismu dramatická reportáž
- v Praze se rozvíjí Divadlo satiry, které je spojeno především se jménem Vratislav BLAŽEK (režisér a dramatik) z jeho her to byly „Král nerad hovězí“ - recese, groteska, absurdita je to reakce na aktuální problematiku té doby (jako např. byrokracie úředníků nebo schůzování místo práce), kterou řeší hlavní postava Josef Král (mimo jiné vegetarián), což je štamgast restaurace a problémy řeší pivním způsobem (hospodská genialita)
- v tomto divadle měla premiéru i hra Josefa KAINARA - „Akce Aibiš“ – aibiš je odvozeno od zkratky ab. = atomová bomba upozorňuje na atomovou zkázu světa hru režíroval Alfréd RADOK, na scéně předváděl velkolepou podívanou ve stylu americké show, která pomoci reklam, tisku a peněz manipuluje s lidmi, ale taky apokalyptické obrazy konce světa
- asi první českou absurdní hrou byla Kainarova hra „Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou“ – navazuje na Jarryho Krále Ubu kritika politiky a politiků (jejich povýšenost, arogance, ...)  potakl ji zákaz už po několika reprízách