HRADECKÝ RUKOPIS (124/1)
- satira – sociální
- autoři jsou neznámí
- v tomto díle se poprvé objevuje kritika světských i církevních nedostatků
- satirické skladby vznikly kolem r. 1340
- má 3 části
1. Satiry o řemeslnících a končelých
- kde autor kritizuje, jak řemeslníci šidí lidi, končelých – nechávají se podplatit
- každá má kolem 100 veršů
- kritizují ševce, městské radní, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky a pekaře
- nehodným řemeslníků hrozí peklem
- využívá při svém líčení hojně dialogu, humoru a grotesknosti
- první a poslední báseň cyklu tvoří určitou protiváhu, neboť v první je napomínám za své hříchy sám řemeslník, v poslední řemeslníkova žena
- společným znakem všech satir je okrádání zákazníků, ale objevuje se zde i kritika konšelů a nedbalé práce řemeslníků
2. Desatero kázání boží
- je veršované kázání
- autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním – zejména nejrůznější přestupky, šizení a okrádání
- patrné je jeho stanovisko na straně chudých, bohatým dokonce zastřeně hrozí možností sociální vzpoury
- je to poprvé, kdy byl v české literatuře uveden postoj drobného měšťanstva a chudiny
- kritika není jen pouhým výčtem přestupků, ale své vyprávění autor prokládá různými historkami, názornými příklady, nechybí ani smysl pro humor a jemnou ironii, někdy pro své vyprávění využívá i anekdotu či satirickou povídku
- snaží se přiblížit hovorové řeči
3. Bajka o lišce a džbánu
- = příklad, krátké vyprávění s mravním posláním, které ukazuje, že na svou chytrost může doplatit i chytrák
Žádné komentáře:
Okomentovat