- při dvojitých spojkových výrazech musí být členy souměrné (buď – anebo,
nejen – ale, čím – tím); musí se použít oba
- stylovou hodnotu mají odchylky od tohoto základního postavení. Příčiny – důraz
(život můj), citové zabarvení (vzácný náš přítel)
3) Větněčlenská sounáležitost:
- členy některých dvojic nelze od sebe odloučit (Učitel vysvětlil žákům málo složitou
úlohu. Má revma a tři děti následkem vlhkého bytu. Překupníci s masem skupují
místo zemědělců celá stáda dobytka. V závodě obsadil překvapivě cenné druhé
místo.)
4) Příklonky a předklonky – přízvukový rytmus:
- příklonky – slova bez vlastního přízvuku, stojí zpravidla za prvním členem
přízvučným, plnovýznamovým: kratší tvary zájemn (mi, mě, ti, se, ho,
mu), tvary pomocného sloves „býti“ (jsem, je, bych), „míti“, podřadicí
spojka -li
- předklonky – spojky (a, i, až, že), pan ve spojení pan Nový (Umyl jsem se nejprve,
a nebylo-li pěkně, abych mohl jít ve, pustil jsem televizi.)
Žádné komentáře:
Okomentovat