Výchovný moment
Podle P.Meirieu pravý ”výchovný moment” nastává tehdy, když vychovatel u dítěte nebo mladého člověka narazí na neochotu, resistenci k jeho výchovným požadavkům, které považuje za správné a dobré.
Vychovávaný nerozumí požadavkům, které po něm chce pedagog /vychovatel…/. V této chvíli je důležitý můj postoj jako vychovatele, protože nesmím uplatňovat svoji sílu a moc. Je to zkouška pro vychovatele, jak se k celé situaci postaví. Mělo by u mne jít především o snahu pomoci jedinci pochopit důvod mého požadavku. Jde o upřímné setkání mezi mnou a dítětem, kde se snažím respektovat jeho originalitu, a při tom myslím i na výchovný cíl. Proto dochází k určitému vnitřnímu napětí mezi uměním respektovat a nemanipulovat a při tom myslet i na výchovné záměry, z kterých nemohu slevit.
Pokud se na to podíváme z pohledu vychovávaného jedince, asi můžeme konstatovat, že prožívá napětí mezi svobodou toho, co chce, a poslušností vyžadovanou dospělým člověkem. I přes všechna různá nedorozumění je potřeba systematicky hledat chvíle, kdy mohu výchovně působit ať už slovem, rozmluvou či osobním příkladem. Po malých krocích doprovodit mladé lidi tam, kde pro ně vidím dobro.
Připomenu myšlenku sv.Jana Boska:”Je třeba milovat to, co mladí milují, abych jim pak pomohl milovat to, co vidím důležité pro jejich dobro”.
Žádné komentáře:
Okomentovat