Š. Hněvkovský
Autor balady Vnislav a Běla a eposu o dívčí válce Děvín.
4. VĚDA
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
Jazykovědec a literární historik. Největší osobnost obrozenecké lit. Na přelomu 18.a 19.stol.
Bojovník za pravdu a spravedlnost. Používal humanistickou větu ( velmi složitá ).
Narodil se v Ďarmotech u Rábu (Maďarsko). Studoval teologii, ale nepůsobil jako kněz, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké a vychovatelské práci.
Psal německy. Nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění.
Dílo :
Dějiny české řeči a literatury ( Geschichte der böhemischen Spreche und Literatru )
Zachytil všechny etapy vývoje češtiny i dějiny české literatury, vrchol lit. považuje období veleslavínské.(Pozn. : za vrchol jazyka považuje období husitské a v.lit. velslavínské)
Zevrubná ( Podrobná ) mluvnice jazyka českého
1. vědecká mluvnice ( Blahoslav jen pozoroval ). Shrnul zde mluvnické zásady, ustálil jazykovou normu (spisovnou češtinu). Je zde hláskosloví, tvarosloví, skladba věty.
Německo – český slovník – 2-dílný, vytvořil sám
Byl zastáncem přízvučné prozódie ( nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů ; střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ).
Dobrovský je považován za zakladatele SLAVISTIKY – nauka o slovanských jazycích, národech, kultuře a dějinách.
Základy jazyka staroslověnského
1. vědecká mluvnice staroslověnšitny, jazyka našich prvních literárních památek.
Dobrovský je významná osobnost národního obrození. Svým dílem položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy.
Význam Dobrovkého:
- autor české gramatiky ( Podrobná mluvnice jazyka českého ) – ustálení jazykové normy
- shrnul veškerou slovní zásobu ( Německo – český slovník )
- vypracoval zásady přízvučné prozodie
- studoval vývoj v dějinách lit. a jazyka ( Dějiny české řeči a literatury )
- zakladatel slavistiky
2. období – ofenzivní
Dovršení jazykového obrození. Cíl : pěstování vědecké lit. v češtině, vytvoření umělecky náročné poezie
Josef Jungmann (1773 – 1847)Jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny..Narodil se v Hudlicích u Berouna jako syn chudého řemeslníka. Působil jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích. Poznal, že není možné jen bránit český jazyk, ale že se musí v češtině tvořit. Snažil se psát česky.
Dílo:
teoretický spis Rozmlouvání o jazyce českém
Poukazuje na národní bezpráví poněmčování škol a úřadů, obraz nízké úrovně češtiny zač. 19.stol.
(vyslovuje kulturení a politické požadavky – zavedení češtiny do škol a úřadů, usilovnější pěstování
literatury a navazování kulturních styků se slovanskými národy.)Ukazuje na význam češtiny, na jeho
krásy, měla by se rozšířit mezi lidi.
Překládal:
- R. Chateubriand – Atala ( musel upravovat, autor příliš prosazoval katolické názory )
- J. Milton – Ztracený ráj ( dílo upadlo v zapomnění po autorově smrti )
- J.W. Goethe – Heřman a Dorota ( tohoto překladu si ceníme nejvíce )
Když se povolilo učit na gymnáziích v češtině, napsal učebnici Slovesnost aneb sbírka příkladů, která obsahovala:
- teorii literatury
- čítanku ( příklady děl literatury)
- charakteristiky období
- soupis všech děl, které existovaly
Žádné komentáře:
Okomentovat