Po návratech do států udržoval Marcinko s Tošou stále kontakt a snažil se zjistit něco o Griffithovy a o firmě Macuko. Bylo toho však málo. Mezitím kontaktovala Marcinka jistá výzkumná firma pracující pro NAVY s tím, že chlápkovi jménem Joe Andrews, který této firmě šéfoval, někdo vyhrožuje. Nabízely Marcinkovy místo osobní ochrany. Ten o tom nejdřív nechtěl ani slyšet, ale po nějaké době mu začali docházet peníze, tak tu práci vzal. Nejdřív si s Joem dal schůzku v jedné restauraci, aby spolu probrali všechny podrobnosti. Tam se teprve dozvěděl s čím Joe pracuje a jaký je jeho cíl. Joe navrhl speciální miniponorky pro 6 až 8 lidí a velice toužil po tom, aby si jeho ponorky odebírala NAVY. Jenže velitelství námořních operací a lidé v Pentagonu neměli zájem údajně kvůli tomu, že miniponorky jsou na dieselový pohon. A vtom se Joe zmínil o člověku, který by mu měl pomoci NAVY přesvědčit. Byl to Grant Griffith. A jediný způsob, jak Griffitha přesvědčit byla účast a následující vítěztvý. Když totiž Joe žádal Griffitha o pomoc byl odmítnut s tím, že to není pro něj lukrativní. Tak Marcinko rozhodl, že Joa a jeho skupinku do 14-ti dnů připraví na bojové hry.
Přípravy probíhaly zdárně, protože si Marcinko přibral na pomoc svého přítele s výzvědné služby Steivieho Wondera. Spolu se vloupaly na Griffithův pozemek a rozmístili tam pár svých hraček, které jim měli pomoci dosáhnout vítěztvý v té bojové hře. Když přijel Marcinko s Joem ke Grifithovy, v jednací místnosti se setkal se svým dávným přítelem majorem Brokem Branniganem, který pracoval pro Griffitha. V jednací místnosti, kde byla porada všech zúčastněných družstev, potkal Marcinko lidi, se kterými dříve pracoval a které také pracovali pro Griffitha, ale hlavně potkal chlapa, kterého viděl naposledy před 20 lety ve Vietnamu, a který proslul svou krutostí ( při vyslýchání stahoval Japonce za živa z kůže). Byl to Manny Tanto. Na půl indián a na půl Japonec. A protože jako jediný ovládal japonštinu, velel skupině s firmy Macuko.
Žádné komentáře:
Okomentovat