Renesance a humanismus u nás
Český humanismus
Češi se s humanismem seznámili již v době Karla IV. (ref. Franc.Petrarca), ale zájem národa byl tehdy zaměřen na nápravu společenských vztahů – reforma církve. Lepší podmínky se vytvořily po husitských válkách, kdy města zbohatla a stala se hospodářskými, politickými i kulturními činiteli. Na rozdíl od Itálie, u nás byl humanismus spíše přizpůsobován soudobým potřebám. Rozlišujeme národní a mezinárodní směr – podle toho, jakým jazykem spisovatelé psali.
znaky:
- snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
- vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
- obsahově – převaha naučného charakteru
- literatura pro měšťanstvo – zaměřená k životní praxi
- vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku
latinští humanisté:
- Jan Mladší z Rabštejna
o Dialogus
rozhovor 4 šlechticů o politických otázkách v době vlády Jiřího z Poděbrad, vybízí k vlastenectví a míru
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
o Žaloba na mravy Čechů
skladba, ve které vytýká šlechtě rozmařilý a marnotratný život
- Jan Campanus Vodňanský
čeští humanisté:
nauková literatura:
- Viktorín Kornel ze Všehrd
z bohaté měšťanské rodiny, po studiích přednášel na univerzitě, překladatel, právník
o O práviech, sudiech i deskách země české knihy devatery
doporučil staré české zvykové právo, dílo nebylo přijato šlechtou, jazykově dokonalé
cestopisná literatura:
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
o Cesta z království českého do Benátek, země judské a dále do Egypta
- Václav Vratislav z Mitrovic
o Příhody Václava Vratislava z Mitrovic – cesta do Cařihradu
- Václav Hájek z Libočan
o Kronika česká
vylíčil zde dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1527, kronika je historicky nepřesná, v době pobělohorské byla jediným dílem, informujícím o české minulosti
Žádné komentáře:
Okomentovat