Jazykověda od konce 18. stol. docházela k poznání, že mezi většinou evropských a některými asijskými jazyky existují shody v lexikální i gramatické stavbě, a vyvodila závěr, že tyto jazyky jsou geneticky příbuzné, že vznikly ze společného indoevropského prajazyka (jeho existenci lze ale pouze předpokládat). Nápadná je zejména podobnost indoevropských jazyků v některých oblastech základního slovníku: česky nový, polsky nowy, latinsky novus, anglicky new, německy neu atd. Podle tzv. rodokmenové teorie (A. Schleicher), která vykládá jazykový vývoj jako divergentní proces, se indoevropský prajazyk rozštěpil v devět „větví“, jež se potom štěpily dále v jednotlivé indoevropské jazyky. Jednotlivé „větve“ se z dnešního hlediska jeví jako skupiny geneticky příbuzných jazyků. Indoevropskými jazyky dnes hovoří asi dvě miliardy lidí.
1. Jazyky indoíránské (též árijské nebo árské):
a) indické: staroindické (např. sanskrt) a novoindické (např. hindština, urdština, bengálština, cikánština)
b) íránské: např. perština, stará, střední a nová, afghánština, tádžičtina, osetština, kurdština aj.
2. Jazyk arménský (mluví se jím v Arménii, vých. Turecku a v severozáp. Íránu).
3. Jazyk řecký (starořecký a novořecký).
4. Jazyk albánský.
5. Jazyky italické (latina, umberština, jazyk Osků); z lidové latiny („vulgární latina“) se vyvinuly jazyky románské: italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština (a jí blízká moldavština), katalánština (ve vých. Španělsku), provensálština (v již. Francii), rétorománština (v jihových. Švýcarsku)
6. Jazyky keltské – v dávné minulosti byly mnohem rozšířenější než dnes, patřila k nim např. galština i jazyk Bójů (odtud cizí pojmenování Čech Bohemia). Dnes existují tyto keltské jazyky: irština, bretonština, velština.
7. Jazyky germánské:
a) západogermánské: angličtina, němčina, holandština s vlámštinou a afrikánštinou (africká holandština v jižní Africe)
b) severogermánské: islandština, norština, dánština, švédština
c) východogermánské: vymřelá gótština.
8. Jazyky baltské: litevština, lotyština, stará pruština (vymřelá). O baltských jazycích se soudí,
že původně tvořily společnou skupinu se slovanskými jazyky.
9. Jazyky slovanské:
a) východní: ruština, běloruština, ukrajinština
b) jižní: bulharština, makedonština, srbochorvatština, slovinština, staroslověnština
c) západní: čeština, slovenština, polština, kašubština, horní a dolní lužická srbština a polabština (vymřelá).
10. Chetitština (vymřelý jazyk) – jazyk Chetitské říše z 2. Tisíciletí před n.l. Klínopisné památky chetitské, rozluštěné r. 1915 Bedřichem Hrozným, jsou nejstaršími památkami psanými indoevropským jazykem.
11. Tocharština (vymřelý jazyk), kterou se mluvilo v 7. stol. n.l. ve střední Asii
Spekuluje se o indoevropském původu ještě několika dalších jazyků, které nebyly dochovány v písemných památkách (ilyrština, thráčtina).
Žádné komentáře:
Okomentovat