Umělecký styl je styl umělecké prózy, dramatu a poezie. Společná pro všechny tyto umělecké oblasti je především dvojí funkce, funkce poznávací a funkce estetická. Estetická povaha uměleckého díla je v jeho estetické působivosti. V uměleckém stylu se využívá všech jazykových prostředků spisovných, ve vhodné míře i prostředků a podob nespisovných, archaismů a neologismů.
Vypravování
- útvar slohového postupu vyprávěcího
- v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků
- v umělecké literatuře – základ epických děl
- v publicistice – fejeton, reportáž, črta
- v odborných pracích
- důležitost zápletky (x dějový popis – bez zápletky)
- požadavek názornosti a živosti vypravování
- kompozice – vedle postupu vyprávěcího i postup popisný, charakterizační, úvahový i informační
- vyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase; základní čas vypravování je čas minulý
možnosti:
- vytváření postupné dějové linie (zachován časový sled dějů)
- dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)
- retrospektivní postup (zvl. vzpomínky) – vyprávění s rámcem (vychází se z konce událostí a pak se vyprávění vrací k začátku)
- odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje vypravování, zvyšuje napětí)
- popisný postup
- prostředí v souvislosti s událostmi
- subjektivní popis (líčení) – lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, volný sled smyslového vnímání
- dějový popis (bez zápletky), hromadění informací, výčet x statický popis (zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného objektu)
- rychlost vnímání – využití vět jednočlenných jmenných
- charakterizační postup
- charakteristika postav, prostředí
- výkladový postup
- objasňuje vnitřní příčinné vztahy
- řeč vypravěče a řeč postav
- původně (v starší próze) – objektivnost vypravěče, subjektivnost jednajících postav
- později (v novější próze) – subjektivizace vypravěče
- řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá; vnitřní monolog
- jazyk vypravování – názorný a živý
- syntax
- maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba
- dějové napětí
- krátké, souřadně spojované věty
- opakování spojek, zvláště souřadících, anebo bezespoječné věty
- prézens historický při uvádění děje probíhajícího v minulosti
- střídání přímé řeči postav
- uvolnění dějového napětí – delší věty, složitější větná stavba
Žádné komentáře:
Okomentovat